Ahoj Radku,
ráda bych dnes poprvé reagovala na téma „štěstí“. Jsem svobodná, bez vážné známosti, bez dětí, mám perspektivní práci, která můj život ale ne zcela naplňuje. A tak se stává, že při setkáních s mými kamarádkami probíráme, jak je ten život nespravedlivý, když nám nechce přihodit někoho, s kým bychom už sakra šťastné byly.
Teprve v poslední době si uvědomuji, jaký je nesmysl podmiňovat své štěstí tím, že by mělo přijít právě s životním partnerem. Velké štěstí si užívám i bez něj. A to díky své mámě…
Pár let zpátky jsem jí nemohla přijít na jméno. Doslova jsem ji nenáviděla a záviděla každému, kdo s jeho mámou řešil běžné patálie a nedorozumění. Kdo k ní ale mohl kdykoli přijít, popovídat si, poplakat si, obejmout. To v mém případě po několik dlouhých let mého dospívání nebylo možné. Máma je totiž alkoholička. Cizí člověk mi v té době byl bližší než ona. Strašné hádky, domlouvání… Ten, kdo si to zažil, asi ví, co mám na mysli. Sobecky jsem to osobně řešila tak, že jsem se hned po promoci odstěhovala do vlastního. Přesto jsem ale k rodičům docházela a dělala vše, na co máma již dávno kašlala.
Nicméně před rokem jsme se v rodině domluvili, že dále už to takhle nezvládáme a nezbývá, než dát mámě nůž na krk. Buď se půjde definitivně léčit, nebo ji už doma nechceme. Možná to zní tvrdě, ale věděli jsme, že bez ní nám bude lépe a všem se uleví. Když na léčbu po velmi nepříjemném rozhovoru přistoupila, ani chvíli jsem nepochybovala, že to nezvládne. Prostě už jsem jí nevěřila.
Dnes je 9 měsíců z léčení doma, doma vládne pohoda. Máma nepije a je z ní po strašně dlouhé době, nešťastných letech, báječná ženská. Už zase má spoustu přátel a my ji všichni za její sílu obdivujeme a opět MILUJEME. Dnes je má nejlepší kamarádka. Spoustu věcí jsme si vyříkaly, vzájemně odpustily, protože ne vždy je chyba jen na jedné straně. To si uvědomuji a pokaždé, když ji dnes obejmu, nezapomenu jí říct, jak ji mám ráda, a v duchu se jí omlouvám za své dřívější city. Bylo to pro nás nešťastné období, o to více si dnes uvědomujeme, já i celá rodina, jaké štěstí nás potkalo, že je to za námi.
Všem holkám na Žena-in přeji, aby i ony našly své štěstí. Já už vím, že pro mě není jen o „chlapech“ J
Salomé
Ahoj Salomé,
tobě i tvé mamince přeji, ať vám vztah vydrží, a jí, ať vydrží ta abstinence.
A k těm chlapům, vím o případech, kdy mít chlapa není zrovna štěstí. Ono to záleží kus od kusu, stejně jako u ženských...
Nový komentář
Komentáře
Milá Salome, mamince moc držím palce. Vím o čem mluvíš, sama jsem 1 a půl roku po léčbě. Nepiji.Nemám s tím žádné problémy, ale to jen proto, že mi děti daly šanci.Je pro ni teď hodně důležité, aby věděla, že má pro koho fungovat a že jí důvěřujete. Mám teď taky s dětmi skvělý vztah. Zažíváme hodně legrace,super dny. Moc chci ať už je to napořád. Takže to že nepiju nijak neřeším.Prostě jako diabetik nesmí sladké, alkoholik nesmí nikdy pít. Hodně štěstí celé vaší rodině.
Ja na to reaguji z duheho brehu,protoze ja jsem zavisla a nepijici alkoholicka a kdyz jsem prestala po lecbe pit,tak mi dcera rekla,jak moc mi chtela tenkrat pomoci a nevedela jak....A dnes mam se svymi detmi skvely vztah a nikdy bych se nechtela vratit zpet na dno,kde jsem byla.Nebylo to jednoduche,ale jde to naucit se bez piti zit.Jsem neustale v konaktu se splecenstvim AA,protoze tohle je celozivotni zalezitost,nikdy z toho nejsme venku.
Něco podobného potkalo i mně. Pro mně to bylo o to horší, že moje máma na tom byla nejhůře, když jsem čekala své druhé dítě (první syn měl 4 roky)a bydlela 90km daleko. U nás to bylo zvláštní: moje máma byla celý život velice aktivní(horolezectví...),krásná a velice chytrá žena ( náměstkyně ve velkém podniku). Alkoholu nikdy neholdovala (s vyjímkou přípitku)a nekouřila. Když jsem se vdala, můj táta si našel ženskou a odstěhoval se od mámy. Tehdy začaly problémy-dozvídala jsem se od známých(a dokonce mi volali od ní z práce), že máma pije. Já tomu nevěřila. Pak jsem pochopila-brala uklidnující léky a na to pila. Za rok z ní byla úplně jiná žena.Když jsem byla asi v 6měsíci těhotenství, volali znovu z její práce, že už pár dnů nepřišla a doma nikdo nebere telefon a neotevírá. Tak já s malým prckem a velkým břichem jela za ní. Nakonec jsem byla před jejím zavřeným, tichým bytem tak zoufalá, že jsem zavolala hasiče-že vím, že tam je. Vyrazili dveře a mámu jsem našla v bezvědomí v posteli. Okamžitě jsem ji nechala poslat na svou zodpovědnost do psychiatr. léčebny. Měla jsem nervy v ...Bohužel moje druhé dítě se narodilo dřív a zemřelo. Máma je dnes absolutně v pořádku,žije s přítelem a lituje všeho.Já jí nic nepřipomínám. Jsem ráda, že je zpátky.
tak to je dobře, že jste to vyřešily
ať vám to štěstí vydrží
Moc držím Tobě i mamince palečky. Držte se navzájem, vždyť, kdo jiný než rodina Tě může podržet?
Mamince držím pěsti !