Zdravím Ženu-in!
Vaše dnešní téma je jako stvořené pro mě. Nedávno jsme se zrovna se sestrami bavily o svačinách. Naše mamka neměla na nás nikdo moc času, trochu nás v tomto zanedbávala, prakticky jí vždycky bylo jedno, co jíme už od první třídy ve škole.
Popravdě jsem vždycky záviděla svým kamarádkám, které si vyndaly svačinku o velké přestávce, vybalily rohlík, housku nebo chleba se salámem a s chutí se do toho pustily. Pak si ještě vzaly chutné jablíčko a zapily vše ještě teplým čajíčkem.
Asi někomu budu připadat divná, ale tohle jim závidím ještě teď. Mojí kamarádce dělala mamka svačiny ještě ve čtvrťáku a myslím, že jí je dělá ještě teď.
My jsme měly celé ty hodiny hlad a mamce to nevadilo, ani nám nedala peníze, abychom si něco koupily. No co se dá dělat, mámy jsou někdy opravdu divný.
Hladová Yanina
To se ani nedivím, že vás to mrzelo. Já měl spolužáka, ten byl zanedbaný celý. Ale peníze na svačinu dostal, tak vždycky chroupal o velké přestávce rohlík a studené drůbeží párky. Taky nám ho někdy bylo líto.
Dostávali jste svačiny, nebo jste neměli, co jste si neulovili? Napište nám na adresu redakce@zena-in.cz!
Nový komentář
Komentáře
Pianistka: Ono to spíš vypadá, že někdo nemá na pochopení kapacitu. A Rikina to nebude.
No, kdo nechce pochopit nepochopí a bude rejpat. Možná kdo nezažil ani pochopit nemůže.
Rikina: no snad vím o své matce více než o ní víš ty
Hm, já si zas přála, aby mi ty svačiny mama přestala vyrábět a raději mi dala pětikačku na salamandr nebo housku.
Je v pořádku, že si člověk opraví chybu. Ale, jak se občasn někdo do někoho nabourává. A to i v jiných tématech. Když čtu zpětně, není u článku diskuze, aby někdo do někoho nerýpal kvůli pravopisu.
mindulinka: kde se tady řeší pravopis? Nic nevidím. Že si člověk po sobě opraví chybu, je snad v pořádku...
tao: "moc mladá" - to se mi líbí.
mindulinka: Já s ní taky soucítím, ale mnohem víc soucítím s její máti, když čtu, jak o ní dcerunka smýšlí.
Co pořád máte s těma opravama chyb. Tady prostě řádí šotek. Já, po sobě kontroluju, co píšu a stejně po odeslání mám pár písmenek a čárek jinde. Když pročítám i jiné názory u jiných témat, tak tam řeší pravopis, asi nedostatek argumentů. Mě ještě není třicet, ale na prvním stupni základní školy byla pet lahev leda tak od octa a pití jsem dostávali v bílých plastových lahví na kolo s červeným uzávěrem. Za pár dní se ještě dno lahve vybarvilo bezva plísní. U nás fungovalo, kdo hlad měl jídlo si vzal, nakoupeno bylo vždycky, i když na střední mi sváči už nikdo nedělal, stejně svačna splesnivěla na dně batohu a raději jsem chodila do bufetu. Nám naši dávali kapesné, né každý má tak rozumné rodiče. S hladovou Yaninou soucítím.
a....: Taky si říkám, že bych měla jít našim za trest počůrat hrob.
Z diskuse mě jímá děs Co když moje dcera je taky tak brutálně frustrovaná z toho, že jí dost nekrmím! Musím s ní dnes o tom dát řeč. Opravdu jsem netušila, že je pro někoho už v mládí to žrádlo středobodem jeho žití a že dokáže tak trpět tím, že ho matka dostatečně nevybavuje zásobami na pobyt mimo domov.
Ale jinak k diskuzi: samostatnost je pro děti důležitá, ale 6-7-8 leté dítě není ještě úplně schopné samo vše domyslet a zařídit. Jistě je dobré ho pomalu zapojovat do přípravy svačiny (a hlavně nápoje) a domluvit se s ním, co opravdu chce a bude jíst. Já moc zastánce namazaných rohlíků nejsem, ale nějaké to ovoce a zelenina ... Ale je komické dělat svačiny velkému klackovi nebo slečně.
Ale sama jsem nezažila dítě, které by, pokud má hlad a žízeň, toto hlasitě u rodičů neurgovalo.
tao: Rikina má v infu uvedený věk. Btw. co je to "MOC MLADÁ"?
Zato nepozorná jo. Sámo, že na gymplu a za kámošku nepatří m, ale čárka... Pardon .
Pianistka:asi je Rikina moc mladá, já měla na gyxmplu taky žízeň a taky jsem si nedovolila říct o 3Kč navíc. Občas jsme si s kámoškou koupily litr mlíka v sáčku, prokously dírku a sály jako mimina , to bylo dobrý. Moje máti byla taky propagátorka samostatnosti a spartánské výchovy. Na dojíždění jsem si našla bezva kámoškum která měla samé domácí dobroty, vejce, maso, dortíky, a k tomu mentální anorexii (skoro, tenkrát to nebylo tak IN), tak jsem se častokrát poměla . Jo, Yanino, a obézní nejsem .
Pianistka: promiň, ale to si koledovalo. Víš, mě by nikdy nenapadlo říct, že mí rodiče nás zanedbávali, přestože si nepamatuji, že by se někdy zajímali, jestli s mojí sestrou nemáme hlad nebo žízeň. Oni předpokládali, že jsme dost samostatné na to, abychom to uměly řešit, a kdyby to z nějakého důvodu nebylo možné, že bychom se ozvaly. A toho já si cením. Stejně jsem se chovala ke svým dětem, a nemyslím, že by byly zanedbané proto, že jsem za nimi neběhala co 5 minut s dotazem "nemáš hlad, žízeň, není ti horko, nechceš čůrat, vem si jablíčko..." Tahle péče mi připadá přehnaná až komická, když to někde vidím.
Pianistka: termoska.
Rikina: neměla jsem hlavně ani do čeho,pochybuju že tenkrát byly jiný lahve než skleněný s korunkovým uzávěrem. Ale já vím že tebe hned napadne nějaké další řešení.
Pianistka: a to sis neuměla natočit na cestu doma nesmradlavou vodu do lahve, nebo jak? Mě by to tedy taky moc nedojalo, kdyby mi syn ve věku, kdy jezdí přes půl republiky na intr, sděloval, že má žízeň.
Některý matky jsou holt divný
U nás taky nebylo zvykem si o cokoli říct. Když jsem byla na intru a při pravidelné několikahodinové cestě z čech na moravu chcípala žízní (nebo v krizi pila smaradlavou vodu z kohoutku na záchodě ) a doma jsem řekla jakou jsem měla strašnou žízeň tak to taky s nikým ani nehlo. Ale říct si o tři kačky navíc na limču jsem si prostě nedovolila
Yanina: a vy, děti, jste si o svačiny, snídaně či cokoliv neřekly?