Drahé ženy-in….
V rámci svojí přípravy na mateřství jsem si pořídila chytrou knihu psanou formou otázek a odpovědí. Většina informací je však stravitelná i pro české poměry, ačkoliv je to překlad.
Ale narazila jsem na věc, kterou americké maminky řeší patrně dost, protože se tomu věnovalo dost dotazů.
Budoucí tatínek se s obavami ptá, zda je nutné si po narození miminka k nim domů nastěhovat rodiče své ženy. Berme to ale tak, že si lze nastěhovat i rodiče z druhé strany, že? Jeho žena má pocit, že péči nezvládne, tak by se holt se svojí maminkou ráda podělila. On má z toho pochopitelně husí kůži, velmi toho chudáka chápu. Budou mít narušené soukromí…..
(navíc tchýně v bytě J)
Odpověď byla ve znění, že pokud jim to pomůže, pak beze všeho. Jinak to moc nedoporučují, protože to narušuje intimitu nově vzniklé rodiny, přehršel 
I pokud by rodiče přišli ideálně se smetákem v ruce a vařečkou za košilí, ochotně luxovali a prali, aby se maminka mohla věnovat jen kojení – stejně se bude cítit povinována se jim věnovat, čili se přes den nevyspí, neodpočine si.
Já k tomu dodávám, že i miminko potřebuje trošku klidu, přemíra pozornosti ho bude příliš rozptylovat. Rozhodně jsem proti tomu, dítě jsme si pořídili my a ne naši rodiče a i kdybych nezvládala práce v domácnosti, tak se svět nezboří. Něco udělá manžel a něco holt počká.
Zauvažovala jsem nad tím i proto, že moje matka mi přesně tenhle model nabízela – že prý na pár dnů přijde pomoct. Asi to byl v její době trend, nevím. Ale mě pomalu vyskočil mozek z hlavy hrůzou. Z jejího pobytu bych patrně ztratila mlíko, utrpěla další poporodní šok, dítě naprosto odmítla a sama se odstěhovala dobrovolně do vyhnanství někam na Sibiř…..
Ona má zvláštní výchovné metody z roku raz dva, odnaučovat miminko počůrávání plácáním po zadku už v několika týdnech…. A piškotem by ho udusila už po šestinedělí.
No nic, to jsem nechtěla řešit….
Tak nějak se mi nechce přijímat v prvních týdnech žádnou pomoc od budoucích prarodičů, ale je mi jasné, že nastanou chvíle, kdy toho sama budu mít plný kecky. Mám jasno u mých rodičů – nikdy nic, jelikož bych si tím akorát přidělala problémy. Tchýně je zlatá žena – tam už bych uvažovala, ale to se pak moje vlastní matka zjeví z představy, že upřednostňuju tchýni…..
Vím, že pokud jsou vztahy v rodině ideální, tak si nikdo nebude vyčítat minutu času a kousíček práce, ale když tomu tak není, pak je to problém.
Zkušené maminky, poraďte, kde je ta správná míra přijímání pomoci od druhých ?!?!?!
A věřím, že mě podpoříte v mém dosavadním přesvědčení, že péče o miminko se dá zvládnout pouze s jeho maminkou a šikovným tatínkem, že?
Ale mě nakonec nejde ani tak o tu práci či pomoc, ale o styk čerstvého miminka s prarodiči vůbec. Je mi jasno, že v šestinedělí budu ráda za trochu klidu a už vidím, jak se odmítané návštěvy z naší rodiny uráží…….. Normální člověk pochopí, nenormální ne.
Jak hodně vás prarodiče navštěvovali v tomhle začátečním období?
Nový komentář
Komentáře
*Kotě*: Taky jsem to nechápala. Možná to bylo tím, že měla dítě až v 38 letech a do té doby byla zvyklá mít na starost jen samu sebe. Zvykla si věnovat si hodně času a najednou už to nebylo možné. Do práce nechodila, pracovala doma. Manžel je hodně vytíženej, takže pomáhat nemohl. Ale i tak si myslíám, že nechat si sloužit takhle dlouho je skoro až drzost a divím se její mámě, že to vydržela. No, proti gustu ........
Janulicek: takhle jsem to měla a je to super
mně pomáhaly obě babičky tak první čtyři týdny a to spíš ještě, abych měla pohodlí a čas jen na mimi (a na práci - já jsem pošuk, co neví, co je mateřská dovolená 
), teď už zvládám sama.
peguša: no jo, tak do roka aby mi chodila máma uklízet, to nechápu
Taky mám dvě dítka a fakt jsem o žádnou pomoc nestála. Zvládli jsme to s mužem celkem v pohodě. Maminka by si měla sama zavést rytmus a rituály. Jakýkoliv zásah zvenčí to naruší. Nebo lépe řečeno, maminka nemá možnost si něco takového vytvořit. Je jí v podstatě nadirigováno něco, co si sama neurčila. Nemusí to vždy vyhovovat a ve chvíli, kdy pomocnice odejde, je maminka zmatená a nic nestíhá. Mám takovou kamarádku. maminka vařila, uklízela a jinak pomáhala. Jakmile to dělat přestala (mimi už byl skoro rok), tak byla kámoška úplně vyřízená. Nevěděla, co dřív. Jestli chovat dítě, nebo vařit či uklízet a měla málem deprese, div nepřišla o mléko. Nebyla zkrátka naučená na mimi od narození. Neříkám, kdyby maminka onemocněla, tam je pomoc na místě, ale jinak se to dá krásně zvládnout i s pavijánem, jako jsme měla já. Prostě něco nebude hotové, no a co? Buď pomůže tatínek, nakonec dítě mamina nenašla na ulici u popelnice, nebo to prostě počká. Normální člověk pochopí, že nejde mít vždy všechno vypulírované a komu se to nelíbí, nemusí chodit.
Co se týká návštěv, ty bych neodmítala, ale musíš stanovit nějaká pravidla. Vychytáš, kdy mimi jí a kdy spí. V tu dobu prostě návštěvy chodit nesmí. Oba musíte mít v tuto dobu klid.
Taky mám dvě dítka a fakt jsem o žádnou pomoc nestála. Zvládli jsme to s mužem celkem v pohodě. Maminka by si měla sama zavést rytmus a rituály. Jakýkoliv zásah zvenčí to naruší. Nebo lépe řečeno, maminka nemá možnost si něco takového vytvořit. Je jí v podstatě nadirigováno něco, co si sama neurčila. Nemusí to vždy vyhovovat a ve chvíli, kdy pomocnice odejde, je maminka zmatená a nic nestíhá. Mám takovou kamarádku. maminka vařila, uklízela a jinak pomáhala. Jakmile to dělat přestala (mimi už byl skoro rok), tak byla kámoška úplně vyřízená. Nevěděla, co dřív. Jestli chovat dítě, nebo vařit či uklízet a měla málem deprese, div nepřišla o mléko. Nebyla zkrátka naučená na mimi od narození. Neříkám, kdyby maminka onemocněla, tam je pomoc na místě, ale jinak se to dá krásně zvládnout i s pavijánem, jako jsme měla já. Prostě něco nebude hotové, no a co? Buď pomůže tatínek, nakonec dítě mamina nenašla na ulici u popelnice, nebo to prostě počká. Normální člověk pochopí, že nejde mít vždy všechno vypulírované a komu se to nelíbí, nemusí chodit.
Co se týká návštěv, ty bych neodmítala, ale musíš stanovit nějaká pravidla. Vychytáš, kdy mimi jí a kdy spí. V tu dobu prostě návštěvy chodit nesmí. Oba musíte mít v tuto dobu klid.
Nečetla jsem ostatní rady, ale po dvou porodech mohu jen doporučit - žádné "pomocníky" doma. I návštěvy omezit na krátké nutné minimum a ať klidně přinesou nějakou mňamku.
Taky doporučuji nechat babičky donést jídlo a vrazit jim kočárek s mimim na procházku. A potom je akorát pozvat na kafe a poslat domů. U babiček-důchodkyň je totiž trochu nebezpečí, že se jim to tak zalíbí, že si usmyslí, že to tak bude pořád. A když jí po pár týdnech řeknete, že teda zítra fakt chodit nemusí, tak se diví, nechápe, ale dobrá argumentace je, že jdete někam pryč za kamarádkama s miminkama. A pak už se to nějak vystříbří.
Podtrženo, sečteno, jaký si to uděláš, takový to máš.
Bez babiček to jde celkem dobře (teda nastěhovaných do bytu). Navař si jídla do mrazáku, ukecej manžela,aby prvních pár dnů zůstal doma a bude dobře. A babičky popros, aby ti vzaly
na procházku. Uvidíš, že těch pár minut, kdy nebudeš muset být ve střehu, oceníš. 
měla domluvený, že mi jídlo bude první týden vařit babička. Strašně se snažila, ale nebylo to ono. Hrozně mi vadily dotazy: A co by jsi chtěla zítra? A chutnalo ti to? A snědli jste všecko? Vím, že to bylo od ní moc hezké a že se děsně snažila, ale já jsem spíš potřebovala, aby mi někdo prostě strčil kastrólek a nechal mě v klidu.
, tak jsem měla předvařená jídla asi tak na ten týden. 
si vzal dovolenou (to předtím nebylo) a 
trvala na tom, že bude doma ze školky a pomůže mi. No, takže výsledek byl - tři haranti na krku. Nejméně náročné bylo 
.
Já jsem u
Když se narodil
Návštěvy babiček se asi odmítnout nedají, ale lze je upozornit, že budeš muset kojit. Já už jsem takový "voraz", že jsem klidně prohlásila, že mi není dobře a na chvíli si půjdu lehout. Pochopily, neurazily se a naopak na tu hodinku zabavily Jáju a podrndaly Kubíka. Ostatním návštěvám jsme zdvořile, leč nekompromisně sdělovali, že návštěvy přijímáme až po šestinedělí.
Naší známi , čo majú týždeň dvojičky,(Feng vie o kom hovorím) si dali cez manžela z USA poslať nejakú podušku, ktorá sleduje dych dieťaťa.
My sme síce bývali prvé týždne vo svokrinci, ale o mladú sme sa starali obaja rovnako. Svokra bola veľký teoretik s pokrivkávajúcou praxou.
*Kotě*: pořiďte tentokrát dvojčata, ať se o mimčo nehádáte
Feng: rodila jsem v té porodnici necelých pět měsíců před kotětem
možná tě to překvapí, ale v Praze je menší populační exploze...
Feng: já jsem matka krkavec, náhlými úmrtími kojenců se vůbec nezabývám
ba dokonce nemám ani dechový monitor 
mně se porod hrozně líbil 
a rozhodně musíme mít ještě aspoň jedno dítě, abych mohla znovu rodit
*Kotě*: Koťátko, nechci Ti brát iluze, ale když jsem v té porodnici rodila já, byly až po okraj plný nejen porodní sály, ale i šestinedělí, takže, byť jsem o nadstandard stála, všehcny byly plný...
Feng: přestěhování bych taky neskousla, naštěstí k nám by se nikdo nevešel
o malýho zcela demokraticky napůl. Manžel byl hrozně nešťastný, že jsem rodila jinde, než bylo původně plánováno, neboť v plánované porodnici jsme mohli mít nadstandardní pokoj, kde je povolena přítomnost partnera 24 hodin denně. Oba jsme přímo fyzicky trpěli, že jsem místo toho byla v nemocnici, kde byly návštěvy na pár hodin odpoledne na chodbě.
My jsme se od první chvíle starali s
Ale hned jak jsem přijela domů, popadl chlapečka a od té doby mám někdy problém mu ho vyrvat, abych si ho také užila.
Ale bylo fakt super, že nám tchýně navařila kastrůlky do mrazáku a moje mamča občas přišla, poklidila, vyžehlila prádlo... jsem jim oběma vděčná, protože se nijak nevnucovaly, s malým mi absolutně neradily, nechytračily, ale pomohly, kde bylo potřeba
Díky tomu jsme se s manželem mohli soustředit jenom na malýho, sžívat se s ním, zaběhnout se v péči o něj... jsem fakt ráda, že jsem díky babičkám měla tu možnost si to šestinedělí takhle pěkně užít
NiKina: Já si taky myslím, že všechno zvládneš sama v pohodě. Já s manželem jsme taky všechno hravě zvládli sami. Nikdo mi nechodil pomáhat a ani bych to nechtěla. Chtěla jsem si s
udělat svůj režim a hlavně v klidu. Ničeho se neboj. Přeji krásné a zdravé 
a držím palce 
betina: přesně - my bychom to také zvládli sami, ale pomoc se velmi hodila a nebyla jsem v takovém stresu, že nestíhám
Mě se nastěhovali tchyně i tchán když jsem byla v porodinici, takže místo abych byla v klidu tak jsem byla na nervy. Bydleli jsme totiž s bývalým manželem ve 2+0. Tudíž tam bylo přeplníno. Tchyně radila, tchán koukal na tv, mimi brečelo a já za dva dny taky. Měla jsem pocit, že nic nestíhám a
je chudáček, že má takovou 
mámu. Když odjeli, tak jsem si vše zařídila podle sebe a najednou šlo vše hladce.
Já jsem si všechno taky zvládla s manželem.Musím podotknout,že jsem měla hodné kluky,kteří nebrečeli (kde jsou ty časy
).Vím,že jsou 
,které hodně brečí,to bude něco jiného.Musím říct,že představa tchýně u nás doma jedinou noc -to bych se osypala.Na procházky s 
jsem chodila ráda.
Moje mamka byla u mě po porodu asi tak týden a měla jsem toho plné kecky.Stále mi říkala,co mám dělat a co dělám špatně.S domacími pracemi mi moc nepomáhala,stále jsme se hádali.Dokonce odjížděla s brekem domů-prý jsem se ji dotkla apod.Mamka mi asi nepomáhala s dom.pracemi,protože u nás doma skoro všechno dělal táta.Dokonce i někdy vařil,když se máme nechtělo.Teď jsem zase těhotná a asi nikoho nebudu chtít doma,až se vrátím z porodnice.Raději dám děti k nim domů.Myslím,že to tak bude lepší.
piškotek: to nechápu
, já jsem byla šťastná, že se můžu naplno věnovat jen miminku, kojit a chovat, sbližovat se s ním, a bylo mi úplně šumafuk, kdo uklízí a vaří, hlavně když to za mě někdo udělá 
Holky dík za uklidnění, jsem ráda, že si nemusím připadat jako naivka s názorem, že péči o mímo zvládneme s taťkou sami....
Jen mě fakt šokovalo, že v zahraničí mají maminky i jiné nápady, brr !!!!