Drahé ženy-in….

 

V rámci svojí přípravy na mateřství jsem si pořídila chytrou knihu psanou formou otázek a odpovědí.  Většina informací je však stravitelná i pro české poměry, ačkoliv je to překlad.

Ale narazila jsem na věc, kterou americké maminky řeší patrně dost, protože se tomu věnovalo dost dotazů.

 

Budoucí tatínek se s obavami ptá, zda je nutné si po narození miminka k nim domů nastěhovat rodiče své ženy. Berme to ale tak, že si lze nastěhovat i rodiče z druhé strany, že? Jeho žena má pocit, že péči nezvládne, tak by se holt se svojí maminkou ráda podělila. On má z toho pochopitelně husí kůži, velmi toho chudáka chápu. Budou mít narušené soukromí…..

(navíc tchýně v bytě J)

 

Odpověď byla ve znění, že pokud jim to pomůže, pak beze všeho. Jinak to moc nedoporučují, protože to narušuje intimitu nově vzniklé rodiny,  přehršel rad mnohdy i zastaralých….

I pokud by rodiče přišli ideálně se smetákem v ruce a vařečkou za košilí, ochotně luxovali a prali, aby se maminka mohla věnovat jen kojení – stejně se bude cítit povinována se jim věnovat, čili se přes den nevyspí, neodpočine si.

 

Já k tomu dodávám, že i miminko potřebuje trošku klidu, přemíra pozornosti ho bude příliš rozptylovat. Rozhodně jsem proti tomu, dítě jsme si pořídili my a ne naši rodiče a i kdybych nezvládala práce v domácnosti, tak se svět nezboří. Něco udělá manžel a něco holt počká.

 

Zauvažovala jsem nad tím i proto, že moje matka mi přesně tenhle model nabízela – že prý na pár dnů přijde pomoct. Asi to byl v její době trend, nevím. Ale mě pomalu vyskočil mozek z hlavy hrůzou. Z jejího pobytu bych patrně ztratila mlíko, utrpěla další poporodní šok, dítě naprosto odmítla a sama se odstěhovala dobrovolně do vyhnanství někam na Sibiř…..

Ona má zvláštní výchovné metody z roku raz dva, odnaučovat miminko počůrávání plácáním po zadku už v několika týdnech…. A piškotem by ho udusila už po šestinedělí.

No nic, to jsem nechtěla řešit….

 

Tak nějak se mi nechce přijímat v prvních týdnech žádnou pomoc od budoucích prarodičů, ale je mi jasné, že nastanou chvíle, kdy toho sama budu mít plný kecky. Mám jasno u mých rodičů – nikdy nic, jelikož bych si tím akorát přidělala problémy. Tchýně je zlatá žena – tam už bych uvažovala, ale to se pak moje vlastní matka zjeví z představy, že upřednostňuju tchýni…..

Vím, že pokud jsou vztahy v rodině ideální, tak si nikdo nebude vyčítat minutu času a kousíček práce, ale když tomu tak není, pak je to problém.

 

 

Zkušené maminky, poraďte, kde je ta správná míra přijímání pomoci od druhých ?!?!?!

A věřím, že mě podpoříte v mém dosavadním přesvědčení, že péče o miminko se dá zvládnout pouze s jeho maminkou a šikovným tatínkem, že?

 

Ale mě nakonec nejde ani tak o tu práci či pomoc, ale o styk čerstvého miminka s prarodiči vůbec. Je mi jasno, že v šestinedělí budu ráda za trochu klidu a už vidím, jak se odmítané návštěvy z naší rodiny uráží…….. Normální člověk pochopí, nenormální ne.

Jak hodně vás prarodiče navštěvovali v tomhle začátečním období?

 

 

 

Reklama