Tyto skutečnosti nemůžeme chápat jako univerzálně platné, ale jsou výsledkem mnoha statistických a vědeckých výzkumů, takže je musíme vzít v potaz. Je možné hovořit o žensky diferencovaném mozku (který může mít i normální heterosexuální muž), jehož základní vlastností je jazyková a řečová výkonnost, lepší smyslové schopnosti, paměť a sociální vědomí, a o mužsky diferencovaném mozku (jehož vlastníkem může být i normální heterosexuální žena), který lépe zvládá logiku a prostor a pro nějž jsou typické tyto vlastnosti: agresivita, soutěživost, sebeprosazování, sebedůvěra a spoléhání na sebe. Organismus, ať už mužský, nebo ženský, který vykazuje tyto vlastnosti, se vyznačuje zvýšenou hladinou testosteronu a je velmi pravděpodobné, že když se setkáte s ženou, která bude excelovat v matematice, bude mít všechny tyto „mužské vlastnosti“, byť na pohled to bude křehká blondýnka s jemným zlatavým chmýřím na pažích.

Jistě se teď ptáte, co je spouštěcím mechanismem pro ženskou či mužskou diferenciaci mozku, co způsobí, že vaše dcera bude agresívní ranařka, zatímco syn se stane hovorným holčičákem? Kromě genetického základu je pro tuto diferenciaci zřejmě nejdůležitější hladina hormonů v průběhu těhotenství. Tyto hladiny v těle ještě nenarozených dětí mohou podle výzkumů nepřirozeně ovlivnit tyto skutečnosti: chromozomální mutace, dlouhodobý stres matky, poruchy činnosti nadledvin, hormonální injekce podané z jakéhokoli důvodu, barbituráty či vysoká tělesná námaha.

Mužsky diferencovaný mozek má silnější kůru pravé hemisféry a jeho obě poloviny jsou spolu propojeny slaběji. Mužský hypotalamus pracuje tak, aby byla zachována setrvačnost a stabilita. Naopak žensky diferencovasný mozek má silnější kůru pravé hemisféry a propojení obou polovin je silnější. Hypotalamus zde pracuje opačným způsobem, což zaručuje kolísání, a tedy daleko silnější emocionalitu. Mužsky diferencovaný mozek zvládá více úloh najednou, neboť každá úloha je zpracovávána jednou hemisférou, zatímco u žen tomu tak není, neboť v důsledku propojení obou hemisfér se činnosti „pletou“. Právě toto propojení je ovšem výhodné z hlediska jazyka a řeči a vyjadřování vůbec, neboť například tradiční neschopnost mužů hovořit o pocitech je způsobena tím, že mají centrum řeči v levé hemisféře, zatímco emotivitu v hemisféře pravé. Muž je sice plodnější ve vytváření slovníku, ale žena svůj stávající slovník umí daleko lépe a pružněji využít.

Na závěr je nutno říct, že jak ženy, tak muži mají své vynikající schopnosti a dovednosti, které by se měli naučit využívat každý podle svých možností. Ve skutečnosti se teprve po spojení obou principů, mužského a ženského, vytvoří jeden univerzální - lidský. Muži nechť tedy činí a věnují se autům a exaktním vědám a my ženy se věnujme sociálním vztahům a mluvme a hovořme a klábosme a plkejme a drbejme a vykecávejme se a žvaňme a melme a vůbec – je to naše přirozenost, máme to vědecky potvrzený!
Reklama