Je těžké milovat se s chlapem, který ještě neodstřihl pupeční šňůru a každou větu prošpikuje slovy: moje maminka říkala, že...A protože ho manželka odmítá nejen v posteli, ale postupně ho úplně vytěsní ze svého života, zhrzený muž hledá hledá útěchu. A tu jistojistě najde, kde jinde, než u maminky...
S chlapem, který se právě vrátil od maminky, přecpaný makovými buchtami a plný toho, co máti za ty dva dny, kdy se neviděli, zažila, se hrozně těžko souloží. Tak nějak máte pocit, že jeho maminka je s vámi. Bohužel pořád ...
Život s máminým mazánkem není žádná slast. Pořád dokola posloucháte, že maminka je hodná, nenáročná a nic po synovi, tedy po vašem manželovi, nechce. A jako na potvoru jí v kastrolu vždycky zbyde jedna porce svíčkové. Takže zatímco manželova matka je empatická jasnovidka, která si na syna udělá vždy čas, vyslechne ho a přitom dohlédne na to, aby se nabaštil, vy jste pravý opak. Sobecká ženská, protože kdybyste nebyla egoistka každým coulem, tak by vás přeci muselo zajímat, když se sejdete ve všední den po práci oba doma, jak přežil těch příšerných osm hodin v kanceláři, jak hrozná byla cesta domů autem a jaký že je ten jeho šéf nekňuba. A ne že si dovolíte přijít domů pouze pět minut před ním, takže nejen že nemáte co ohřát k večeři - ne, vy ji teprve musíte uvařit, což je vrchol nestydatosti.
Jak říkám: s mužským, který se svou matkou, a nikoli s vámi, konzultuje, jak vytapetovat skříně v předsíni a jakou barvou vymalovat ložnici ve vašem bytě, se opravdu těžko souloží. Tak nějak vám tenhle přerostlý klučina, který se stále odvolává na máti, v posteli, a nejen v ní, neimponuje. A odtud je krůček k nevěře. A tak si my ženské, zvykáme na nové chlapy, zpovzdálí pozorujeme jejich vztah k matkám a doufáme ...
Mám pocit, že stále víc a víc chlapů utíká od vlastní rodiny k mámě a hledá u ní porozumění. Máma má čas a pochopení. Je vděčná. Nešéfuje stovkám lidí, neřídí sebevědomě auto, drží se stranou. A hlavně svému synovi, když jí trpělivě vysvětluje, co že je to ten internetbanking a MMS, dopřává pocit, že ON je ten nejlepší, nejchytřejší, prostě ten NEJ. Pocit, který možná čím dál víc chlapů po boku své ženy nezažije.
Reklama
Reklama
Nový komentář
Přispět do diskuze můžete po ZAREGISTROVÁNÍ a
PŘIHLÁŠENÍ,
nebo přihlášení přes Facebook
Přihlášení
Komentáře
mamča123
já i manžel jsme byli vychovaní tak že jsme se museli o sebe dokázat postarat sami a to samé jsme učili i děti a myslím že se to povedlo máme krásnýé vztahy spíš kamarádské než rodiče versus děti a víme že veškeré překážky děti dovedou zvládnout sami.Jsme rádi že jsou samostatní
átéčko
Také jsem několikrát zaslechla povzdech, že máma to dělala jinak... ale na to kašlu, já to dělám jinak, no a co? Syna vychovávám tak, jako by to byla holka. Umí si uvařit, umí umýt okna a vyžehlit si věci. Doma jsem prohlásila, že mou povinností je naučit postarat se o sebe. A to už se mi podařilo.
Dášule
Někdy nejde jen o závislost na mamince. U mého muže a švagra se projevila jejich závislost na dost despoditckém tatínkovi. To bylo "tatínek řekl to, tatínek řekl ono". Jednou tatínek řekl to nebo ono i přede mnou a hned jsem mu sdělila, že jsme se tak rozhodli sami a je mi líto, ale tak to bude. Moc velkou oblibu jsem nezískala, ale nakonec přestal. Švagrová řekla svému muži, že si brala jej a ne tatínka a pokud si náhodou přece jen tatínka vzala, tak se rozvede.
Ťapina
Moje budoucí tchýně ne naprosto skvělá. Když už naše společné zlobí moc, tak k ní jdu na bojovou poradu, jak tu potvoru zkrotit Kastrůlky sice nejsou ani pro jednoho ani pro dva, ale za to chodíme každou neděli na kafčo s . Pak nemám být tlustá jako
Léthé
Liliana:huš dostane jen můj synáček
femme
to meryl: díky ti, líp bych to nenapsala
Bella
Meryl:
Toniniella
No, já musím říct, že kluci jsou pracovití, umí si navařit, nakoupit, vyprat, vyžehlit, uklidit, ale umí i těžce pracovat v takové té chlapské rovině - kosit kosou, svařovat, žezat na cirkule a tak. Jsou ohleduplní, vždycky mi pomůžou, i když si o to neřeknu. ALe prostě jsou rádi doma, až mi to někdy leze krkem. Občas vyběhnou s kámošema, ale ani nijak zvlášť na diskošky nebo tak někam mezi lidi. M: Taky se mi nelíbí, když se děti chovají ošklivě k rodičům, ale nemůžu si pomoct, ve většině případů tam někde v té rodině bývá chyba. Aspoň taková je moje zkušenost se vztahy. Ať je tam někde despotismus, hysterie, křik, hádky, nebo podmínky směrem k dětem, hodně rodičů např. nutí děti, aby plnily jejich sny - což je opravdová hrůza atd... Nechci zobecňovat ani nikomu křivdit, ale tak to prostě vidím kolem sebe.
medved
kazdy den v duchu dekuju sve tchyni, jak skvele sveho syna, meho vychovala doufam, ze to oplatim na svych detech
Lucimo
Jo a zensky, asi mame rozbitou pracku - nejen ze z ni leze mokry a pokrceny pradlo, ale obcas ma i diry... To u maminky - co jsem hodila do kose na pradlo, objevilo se za par dni ciste,vyzhlene, vonave a bez der ve skrini.... Nevite kde mi to opravi????
Lucimo
Moje tchynka nas casto zve na obed - oba. Zadne kastrulkovani se nekona... A k ni chodiva na pokec obcas sam, ale jen proto, ze mne se nechce. Myslim, ze ho vychovala moc dobre - pomaha s cim muze, obcas vyzehli, obcas umyje nadobi, uklid domacnosti je ovsem jeho domenou - to se tyka mne jen obcas..., sklada spodni pradlo, ktere se nezehli.... Ja si zatim nemuzu ani v nejmensim stezovat. Teda jo - kdyby obcas prines kytku jen tak, mimo nejaky svatek, byl by dokonaly ...
Dokinka
ja som mala takeho muza som rada ze som sa s nim rozviedla bol to horor.
Toniniella
Meryl: Ale přitom by Petr neměl zapomenou, že ať bude dělat cokoliv, nikdy nebude jako tchán.
Toniniella
Jedno španělské přísloví říká: "Vychovávej svého syna tak, jako bys jej vychovávala pro svou dceru." To se mi zdá opravdu moudré. Zkuste si maminky představit, že by vaše dcera přivedla tohohle dárečka domů a hned obrátíte! Ale vážně; mám dva syny a není vždycky jednoduché je vychovávat. Jsou to hodní kluci, pracovití, ale někdy začínají vykazovat takovou tu chlapskou nesamostatnost, lenost něco vyřizovat atak. Obzvlášť ten starší! Navíc je trochu uzavřený a přestože je mu 20, zatím se nehrne za děvčaty.Prostě mu pomalu začíná být u mamky dobře. Co s tim? Aby se ze mě nestala taková ta super nepostradatelná máti, která běhá s kastrůlkem?!?!?! Měla jsem jednoho "mazlika" doma 13 let. Sice se nenosily kastrůlky, ale zato se vedly hlubokomyslné intelektuální debaty, kterým jsem absolutně se svou pitomou hlavou nemohla rozumět. To taky potěší. Ach jo, na světě to prostě nejni jednoduchý!
Léthé
Vztah syna ke své matce? Říká se;"podívej se jak se tvůj chová ke své matce,tak se bude chovat i k tobě" Po přečtení tohoto a podobných článků kdy máti denně nosí v kastrůlku jednu porci svému synáčkovi aby nepošel hlady, si začínám připadat ke svému synovi jako hnusná macecha.Asi občas objednám jednu porci něčeho dobrého přes donáškovou službu a začnu to dělat taky
Nový komentář
Komentáře
já i manžel jsme byli vychovaní tak že jsme se museli o sebe dokázat postarat sami a to samé jsme učili i děti a myslím že se to povedlo máme krásnýé vztahy spíš kamarádské než rodiče versus děti a víme že veškeré překážky děti dovedou zvládnout sami.Jsme rádi že jsou samostatní
Také jsem několikrát zaslechla povzdech, že máma to dělala jinak... ale na to kašlu, já to dělám jinak, no a co? Syna vychovávám tak, jako by to byla holka. Umí si uvařit, umí umýt okna a vyžehlit si věci.
Doma jsem prohlásila, že mou povinností je naučit postarat se o sebe. A to už se mi podařilo.
Někdy nejde jen o závislost na mamince. U mého muže a švagra se projevila jejich závislost na dost despoditckém tatínkovi. To bylo "tatínek řekl to, tatínek řekl ono". Jednou tatínek řekl to nebo ono i přede mnou a hned jsem mu sdělila, že jsme se tak rozhodli sami a je mi líto, ale tak to bude. Moc velkou oblibu jsem nezískala, ale nakonec přestal. Švagrová řekla svému muži, že si brala jej a ne tatínka a pokud si náhodou přece jen tatínka vzala, tak se rozvede.
Moje budoucí tchýně ne naprosto skvělá. Když už naše společné
zlobí moc, tak k ní jdu na bojovou poradu, jak tu potvoru zkrotit
Kastrůlky sice nejsou ani pro jednoho ani pro dva, ale za to chodíme každou neděli na kafčo s
. Pak nemám být tlustá jako
Liliana:huš
dostane jen můj synáček
to meryl: díky ti, líp bych to nenapsala
Meryl:
No, já musím říct, že kluci jsou pracovití, umí si navařit, nakoupit, vyprat, vyžehlit, uklidit, ale umí i těžce pracovat v takové té chlapské rovině - kosit kosou, svařovat, žezat na cirkule a tak. Jsou ohleduplní, vždycky mi pomůžou, i když si o to neřeknu. ALe prostě jsou rádi doma, až mi to někdy leze krkem. Občas vyběhnou s kámošema, ale ani nijak zvlášť na diskošky nebo tak někam mezi lidi.
M: Taky se mi nelíbí, když se děti chovají ošklivě k rodičům, ale nemůžu si pomoct, ve většině případů tam někde v té rodině bývá chyba. Aspoň taková je moje zkušenost se vztahy. Ať je tam někde despotismus, hysterie, křik, hádky, nebo podmínky směrem k dětem, hodně rodičů např. nutí děti, aby plnily jejich sny - což je opravdová hrůza atd... Nechci zobecňovat ani nikomu křivdit, ale tak to prostě vidím kolem sebe.
kazdy den v duchu dekuju sve tchyni, jak skvele sveho syna, meho
vychovala
doufam, ze to oplatim na svych detech
Jo a zensky, asi mame rozbitou pracku - nejen ze z ni leze mokry a pokrceny pradlo, ale obcas ma i diry... To u maminky - co jsem hodila do kose na pradlo, objevilo se za par dni ciste,vyzhlene, vonave a bez der ve skrini....
Nevite kde mi to opravi????
Moje tchynka nas casto zve na obed - oba. Zadne kastrulkovani se nekona... A
k ni chodiva na pokec obcas sam, ale jen proto, ze mne se nechce. Myslim, ze ho vychovala moc dobre - pomaha s cim muze, obcas vyzehli, obcas umyje nadobi, uklid domacnosti je ovsem jeho domenou - to se tyka mne jen obcas..., sklada spodni pradlo, ktere se nezehli.... Ja si zatim nemuzu ani v nejmensim stezovat. Teda jo - kdyby obcas prines kytku jen tak, mimo nejaky svatek, byl by dokonaly
...
ja som mala takeho muza som rada ze som sa s nim rozviedla bol to horor.
Meryl:
Ale přitom by Petr neměl zapomenou, že ať bude dělat cokoliv, nikdy nebude jako tchán.
Jedno španělské přísloví říká: "Vychovávej svého syna tak, jako bys jej vychovávala pro svou dceru." To se mi zdá opravdu moudré. Zkuste si maminky představit, že by vaše dcera přivedla tohohle dárečka domů a hned obrátíte!
Ale vážně; mám dva syny a není vždycky jednoduché je vychovávat. Jsou to hodní kluci, pracovití, ale někdy začínají vykazovat takovou tu chlapskou nesamostatnost, lenost něco vyřizovat atak. Obzvlášť ten starší! Navíc je trochu uzavřený a přestože je mu 20, zatím se nehrne za děvčaty.Prostě mu pomalu začíná být u mamky dobře. Co s tim? Aby se ze mě nestala taková ta super nepostradatelná máti, která běhá s kastrůlkem?!?!?! Měla jsem jednoho "mazlika" doma 13 let. Sice se nenosily kastrůlky, ale zato se vedly hlubokomyslné intelektuální debaty, kterým jsem absolutně se svou pitomou hlavou nemohla rozumět. To taky potěší.
Ach jo, na světě to prostě nejni jednoduchý!
Vztah syna ke své matce? Říká se;"podívej se jak se tvůj
chová ke své matce,tak se bude chovat i k tobě"
Po přečtení tohoto a podobných článků kdy máti denně nosí v kastrůlku jednu porci svému synáčkovi aby nepošel hlady, si začínám připadat ke svému synovi jako hnusná macecha.Asi občas objednám jednu porci něčeho dobrého přes donáškovou službu a začnu to dělat taky