Výčitky, urážky a ponižování, mlácení a pokus o sebevraždu, k níž vyzval sám tyran. Taková byla „šeď“ manželského života Terezy. Vlastně rodinného. Rány sklízely i děti, které nemohly ponižovanou a uplakanou maminku plnou modřin a podlitin vidět.
Skoro zapomněla, že není jen starostlivou partnerkou, služkou a boxovacím pytlem zamindrákovaného manžela. A právě děti byly motivem, proč otevřít oči, které až příliš často neviděly přes monokly. Skončila v azyláku pro oběti domácího násilí. Skončila? Vlastně tam našla startovací čáru do života bez tyrana.
Pomocnou ruku jí podalo sdružení Acorus, které azylový dům provozuje, a jím, ale i třeba právními radami pomáhá ženám, které jsou v podobné nouzi jako Tereza.
I modelky vyprávějí příběhy o tyranech
A Acorus spolu s kosmetickou firmou Avon rozjel kampaň na podporu lidí týraných partnery. Aby o ní bylo víc slyšet, zapojily se i modelky Daniela Peštová a Adriana Sklenaříková-Karembeu, které při různých příležitostech interpretují příběhy konkrétních žen, jež se odvážily otevřeně promluvit o své zkušenosti.
Plody kampaně jsou poznat už nyní. Díky mediální kampani se od 1. září do 15. října využilo horkou linku Acorusu 283 892 772 třikrát více žen než ve stejném období loni. A o 58 procent víc obětí domácího násilí se obrátilo přímo na poradnu sdružení.
Sklenaříková si myslí, že mluvit o problému znamená velkou nadějí na vypořádání se s ním. První krok k cestě za vysvobozením z domácí tyranie. „Ženy si často ani neuvědomují, že jsou oběťmi domácího násilí. Je třeba o tom hovořit a je třeba proti tomu bojovat,“ uvedla.
Zkušenost s násilím ze strany současného partnera má až pětina žen v Česku a na Slovensku. A podle průzkumů každý druhý člověk starší 15 let ví o nějakém případu partnerského násilí z doslechu.
Příběh Terezy:
Vyzval mě k sebevraždě. Poslechla jsem
Synové paní Terezy se báli chodit ze školy domů. Jejich táta byl notorik. Měli strach, co je doma zase čeká. Byli svědky fyzického napadání své mámy, slovních útoků, urážek a ponižování. Když se starší hoch snažil tátu usměrnit, začal sklízet rány a urážky i on. „Na popud staršího syna jsem našla odvahu jednat,“ říká paní Tereza.
Manželovi dlouho dávala šanci. Naposledy vydržel nepít devět dní. Pak ale do toho znovu spadnul. „Ten večer jsem se rozhodla. Vzali jsme doklady a učení dětí, pro syny jsem sbalila oblečení. Já si nevzala nic. Zapomněla jsem na sebe,“ popisuje. Už ráno zazvonili u dveří azylového domu.
Azyl přijaly obě děti s nadšením. Oddechly si. Přestal je svazovat strach. Když starší chlapec zjistil, že máma si nic z domova nevzala, dodal si odvahu a vrátil se pro pár věcí. Otec jeho příchod nevnímal. Vyspával své další alkoholické opojení.
Pád podnikatele
„Alkohol v mém manželovi vyvolával vždycky agresi. Zprvu se jen hádal, zpochybňoval své otcovství, urážel mě a ponižoval. Pak mě začal fyzicky napadat,“ vzpomíná Tereza. „Ráno zíral na mé modřiny a šrámy. Házel vinu na mě, že jsem ho nejspíš vyprovokovala. Váhal, kdo je normální. Klečel a brečel, sliboval, že přestane pít. Opět jsem mu uvěřila.“
Původně úspěšný podnikatel zvyklý na množství peněz ve vlastní peněžence dokázal být ve střízlivosti pozorný manžel. Tereza se starala o děti, on byl hlava rodiny, chlap schopný vydělat. A nedokázal šetřit. Pak ale krachl, útěchu našel ve skleničce, tu začala doprovázet stoupající se agrese frustrovaného.
Při jedné ze svých nálad došel k přesvědčení, že manželčiny slzy jsou důvodem k léčbě na psychiatrii. „Vytočil číslo léčebny a žádal, aby pro mě přijeli,“ líčí. Tam se však s pochopením nesetkal, prásknul telefonem a spustil další lavinu slovních útoků. „Křičel, ať se zabiju, vyzýval mě k sebevraždě. Vzala jsem do ruky nůž,“ svěřuje se žena. Vyčerpaná, unavená z toho všeho bezmyšlenkovitě plnila příkaz svého tyrana.
Syn je oporou
Ostří nože projelo její levou paží. Bolest ji vrátila do reality. „Bože, co jsem to udělala,“ problesklo její hlavou. To už u ní byli oba synové. Přiběhli z vedlejšího pokoje na pomoc.
Nebýt dětí, hůře by se dokopala k útěku. Obzvlášť starší syn ji pomohl v těžkých chvílích, a to pokračuje i v azyláku. „Po škole chodí na brigády. Snaží se vydělávat, drží nás nad vodou,“ oceňuje Tereza svého syna. S dětmi totiž počítá každou korunu, splácejí dluhy, aby nepřišli o družstevní byt, který museli ze dne na den opustit…
Každý druhý člověk starší 15 let ví o domácím násilí ve svém okolí. Vy také?
Nový komentář
Komentáře
Jupíí: on tata mamku nemlatil, tam byl jiny druh tyrani. Pil s kamosi, nechodil domu, nedaval ji penize, ktere pro sebe mel vzdycky, vysmival se ji, ponizoval...
Ťapina: ti, kteri me videli s modrinama, samozrejme vedeli. Ale ja jsem byla takovej debil, ze jsem se za to, co jsem si vzala, stydela. Takze jsem to nikomu nerekla, nasi ani jeho rodice a rodiny vubec, nic nevedeli. Kdybych mela jit kam, sbalim kluka a maZu. Ale nemela jsem... Rodice na me kaslali a zili jsme na horach.
Eva_Fl: Pouze gravitační, a i ten jen tehdy, když to nelze obelstít.
Eva_Fl: Já si dovedu dost dobře představit, že ženská v takové situaci uteče, někde se uchytí, přežije, začne nový život, a přesto nepůjde na policii a nedokáže tam mluvit o tom, co bylo. Já bych asi takový typ byla, když mám nějaký problém, nějak si ho vyřeším, ale nedokážu o tom někde vykládat.
Ťapina: ano, pisu to v prvnim prispevku. Ale ty zensky se vetsinou vratej s deckama domu a on jde do kriminalu. Vetsinou. Na 100% nefunguje nic, zejmena kdyz ma dotycnej hajzl dlouhy prsty, prachy a tim padem dobryho pravnika.
Galadriel: asi jo, když jsi narazila na stejnou situaci, už jsi věděla dost rychle, jak to řešit
.
díky za podporu,
VŠEM: Začít lépe se dá vždycky znova ... ve dvaceti, padesáti, kdykoliv.
Eva_Fl: A přesto i v USA existujou azylové domy pro ženy, co zdrhly v noci s děckama a vzaly si v lepším případě jen doklady.
morgan: holka, vydrž!! Vím o čem mluvím, mám to za sebou. Pořád je lepší večeřet suchej chleba a nakupovat v sekáči, než tohle. Brigádu vždycky seženeš pokud máš strach, jak vyjdeš finančně. Je to fuška, ale jde to. Pevný nervy a nevzdávej se!!!!!
werka: tady jde hajz okamzite do vezeni, pak az se vysetruje. No a kdyz uz se vycerpaji vsechny moznosti ( jednou smejda pustit musej ), da se matce i deckam zmenit identita a odstehujou je z dosahu a tak... Ja vim, ze Cesko ma na leccos zakon, lec bohuzel : jakej zakon se tam vubec dodrzuje?
werka: Není to tak dávno, co se stal případ, že násilník vykázaný policií z bytu, se do něj po těch deseti dnech vrátil a manželku zabil
morgan: SUPEEER ... jediné řešení, jediné správné
taky jsem teď po letech našla odvahu jednat, a taky až po útoku na syna. nadávky a ponižování, opilecké "pravdy", lítost a prosby a stále dokola. Občas nevidím východisko, ale nechci se už vzdát a zase utíkat pryč
Galadriel: ta moje nakonec taky, ale chvíli to trvalo, než se nám ho podařilo vykopat.
Je to moc těžké ... zažila jsem něco podobného jako dítě. Milionkrát jsem prosila mamku aby se rozvedla. Došlo to tak daleko, že jsem raději v 16 letech odešla ( utekla ) z domu.
No ale netrvalo dlouho a jako naivní mladá a hloupá si vzala prvního kluka, který na mě byl alespoň trošku hodný :-) ... jo to oni umí-být hodní. Prvních pět let to i vypadalo pěkně, přes růžové brýle a díky malým dětem ... pak ale...trvalo to ještě 15 let( až pak jsem pochopila mámu a odpustila jí). Detaily vynechám. Z domova jsem odešla jednoho lednového rána, tašku s oblečením bv jedné ruce a za druhou vedla dceru. Šla jsem na ulici, nevěděla jsem kam jít, k rodičům to nešlo, nikoho jsem neměla...přežila jsem to, všechno se dá zvládnou. Jen si holky nepřipouštějte žádné výčitky, neobviňujte se, jde skutečně o děti, nedopusťe to dojít tak daleko aby si Vás přestaly vážit. Chápou hodně ale ne všechno. Trvá pak ještě mnoho smutných let než vám budou schopné odpustit.A nezapomeňte na sebe, jste jedinečná už tím, že jste matka. Je nutné začít jednat, hned teď. Přeju vám štěstí.
nevím o domácím násilí,ale sama jsem ho zažila v dětství a potom v manželství,odešla jsem s dvěma dětma,až po dlouhých 9-ti letech
Eva_Fl: Galadriel: Od 1. ledna 2007 platí úprava, podle které lze útočníka vykázat ze společného bytu a zakázat mu vstup do něj - buď na základě rozhodnutí Policie (na 10 dnů) nebo na základě předběžného opatření soudu (na měsíc, v některých případech lze prodloužit). A určitě se tahle úprava i používá - občas to proběhne tiskem (hlavně ze začátku, když to bylo nové
). Asi to nefunguje bezchybně - záleží tam i na přístupu Policie, ale možnosti tam jsou, ale předpokládá to i aktivitu ze strany toho ohroženého...
Jupíí: to bylo slozitejsi, exak si bouchnul spis v dobe, kdy jsme spolu chodili. Tam byl zasadni problem v tom, ze zahybal a neresil nijak nasi spolecnou budoucnost, zili jsme po svatbe v podstate kazdy u svych rodicu. Pred ditetem by me uhodil jenom jednou! I tak jsem byla blba, ze jsem se nechala otloukat, to vis, mlade
. Vzpamatovala jsem se ale porad jeste pomerne rychle.
Galadriel: a stejně jsi do toho později sama spadla taky. Zvláštní.