Každá normální matka by chtěla být nejlepší kamarádkou své dcery, jenže zřídka se tohle přání mění v pravý opak.
Instinktivní přání matky předat dceři své názory, záliby, životní stanoviska a vkus vyvolávají často reakce úplně opačné. Holčička, která až donedávna vzhlížela ke své matce pomalu jako k obrázku božímu, náhle otočí o 180 stupňů a stává se z ní soupeřka. Hubatá, neposlušná, věčně se hádající oponentka. Chová se k matce docela jinak než k otci. (Vztah otec-dcera by vydal na další povídání).
Zdravá rivalita (třeba boj o šminky a oblečení) jsou v době dospívání docela normální a není potřeba si z toho dělat těžkou hlavu. Dcera si hledá své místo v životě, učí se zvládnout svou ženskou roli..
V boji matka-dcera je ale velmi důležitá úloha otce. Měl by v ženském souboji stát na straně své ženy. Dost často to totiž bývá naopak, což může docela vážně narušit vztah mezi matkou a dcerou. Matka má na jednu stranu obavy o dceru a na stranu druhou je na ni rozzlobená, cítí se proti přesile „muž-dcera“ oslabená.
Tak tohle znám z vlastní zkušenosti, když jsem se v době svých "nácti" začala na svou maminku dívat kritickým okem, (někdy až příliš, promiň, mami). Naopak jsem si v té době velice dobře rozuměla s tatínkem, který mi v ženských sporech téměř vždy stranil. Dnes a denně jsme pak oba slýchali výčitky typu: „Jsi stejná jako on, nemáš mě ráda, zůstala jsem sama, to mám za všechno, co jsem pro vás udělala.“
Maminka měla sice pravdu, ale pozor, v očích obviněných si pozornost stejně nevyprosila, naopak, připadalo mi to trapné a směšné. Já sama se dnes ocitám v podobné roli, a tak si dávám dobrý pozor, abych takhle nežadonila. (Jsem na tom o něco lépe než moje matka, mám ještě dva syny).
Neprospívá ovšem ani příliš těsný vztah k dceři.
Vzpomínáte si třeba na Jindřišku v Pelíšcích, jak si povídá v posteli s maminkou? Člověk jim až tak trochu záviděl ... bylo mu líto, že si to jeho hádě s ním takhle nešpitá. Jenže psychologové soudí, že je-li vztah příliš těsný, nenaučí se dcera dostatečně dobře zvládat konflikty, nedokáže se od matky oddělit a zůstává na ní závislá po celý život, což potom může negativně ovlivnit její partnerské vztahy.
Ještě jeden příklad ze života.
Měla jsem ve třídě studentku, která žila jen se svou matkou. Maminka byla velmi mladá, od dcery ji dělilo pouhých 18 let. Když jste je spolu potkali, vypadaly spíše jako dvě sestry než matka s dcerou. Ale i jejich vztah byl takový. Matka si po rozvodu s otcem řešila především své osobní vztahy a dceři dávala naprostou volnost. Neomezovala ji vůbec v ničem, a když Jana začala chodit za školu, bez problémů jí podepisovala úplně všechny omluvenky. Domluvy nezabíraly, někdy mi připadalo, že vychovávat by potřebovala především maminka. Jana se dostala do party, kde měly hlavní slovo drogy, a těsně před maturitou jako by se po ní slehla země. Nedávno mi její spolužačky řekly, že se léčí a pokud vydrží, snad si přijde i tu maturitu dodělat.
Při hledání podkladů pro tohle povídání, jsem objevila (na ruském webu) rady amerických psychologů. Jsou určené matkám dospívajících dcer. Tady jsou některé z nich.
Jednej s ní čestně, ale diplomaticky.
Nekritizuj a neodsuzuj její chování. Pokud se ti na jejích způsobech něco nezamlouvá, dá se to přece sdělit i jinak.
Zbytečně se nevyptávej a nevyšetřuj. I ona má právo na své soukromí.
Nesděluj nikomu tajemství, která ti svěří.
Nezapomínej, že tvá dcera je samostatný člověk, ne tvůj majetek, na nějž si osobuješ vlastnická práva.
Nevím, možná vám některé ty rady připadají trochu dvojsečné, ale určitě stojí za to se nad nimi zamyslet.
Každopádně si myslím, že by si každá matka měla v dospívání své dcery vzpomenout dobře na svá telecí léta.
Co vy na to?
Nový komentář
Komentáře
vlasta: To je strašně smutný, až z toho jde mráz po zádech ...
pro vás.
Mám 26 letou dceru a myslím si, že si dost rozumíme. Nevím, jestli si tomyslí i ona. Fakt je ten, že asi v 19 mi řekla, že jsem byla velmi tolerantní matka a že ona to asi nedokáže, ale doufá, že pokud bude mít dítě praštěnou matku, bude mít normální babičku. Uplynulo asi 7 let, žije s přítelem, doufám, že si to myslí dál. Když se setkáme, zdrbneme svoje mužský, pokecáme. Kdysi jsem četla v jedné knize, že úkolem matky v životě dcery je stát při ní a nechat ji jít. To první je matce dáno a to druhé je to nejtěžší, co se v životě musí naučit.
Já dostávala doma pořád nařezáno a vynadáno za to jak se chovám k mámě, že ji málem nevykám a co víc dovoluji si tykat. A tak jsem se postavila. BUd chces se mnou kamarádit a já ti můžu říci všechno co mě trápi a co dělám a nebo si pro mě cizí člověk a budu ti klidně vykat
Já dostávala doma pořád nařezáno a vynadáno za to jak se chovám k mámě, že ji málem nevykám a co víc dovoluji si tykat. A tak jsem se postavila. BUd chces se mnou kamarádit a já ti můžu říci všechno co mě trápi a co dělám a nebo si pro mě cizí člověk a budu ti klidně vykat
Moje dcera má 15 a myslí si,že pánem domácnosti.Pěkně to s ní tříská.
Teď je otázkou,která z nás skončí na psychiatrii dřív.
Moc mě to mrzí.Já jenom doufám,že z toho vyroste.
Naší
je 14 let,to co zažíváme poslední 2 roky se dá přirovnat k hororu.Sprostě nadává,se vším je nespokojená,jenom říká -to je můj život atd.Se synem jsme žádné problémy neměli.
Jaberunka: v tajné svatbě tvé dcery nevidím žádný problém, prostě to tak chtěla - byla to její svatba a nikde není psáno, že svatební obřad musí být s hostinou o min. 100 lidech, aby všicjni příbuzní věděli ...
Neber to jako nějakou křivdu ...
Zatím se mě to moc netýká. Dceři jsou teprve 2 roky, ale určitě to nebude lehké.
Jednu věc nemůžu zapomenout mojí mamce, četla mi dopisy. Sice je neotvírala, ale pokud je našla otevřené, tak si je četla. To určitě dělat nebudu. To už vím teď.
Sama: ale, jak jsem se dočetl, otcové by měli být v pohodě. Dokonce si i mohou vybrat, s kým budou v přesile
man-mimo: a bacha - přichází z minuty na minutu
Taky mám pubertální dceru a celkem spolu vycházíme, protože já si vždycky vzpomenu co jsem v jejich letech vyváděla a toleruju jí.
Mě moje máma držela hodně zkrátka a pořád mi něco nařizovala a přikazovala. Ale nevyčítám jí to,byla hodně nemocná,tak se zaměřila na mě. Já se ale snažím dceru vychovávat jinak. Být k ní více otevřená, tolerantní, snad i kamarádská.
Tak já se svou dcerou,ostatně ani se synem, neměla nikdy větší problémy.Ve druhé třídě zákl.školy vypůjčený můj zlatý prsten,který zabavila všímavá učitelka,na střední třikrát za školou ...jinak vůbec NIC
.Žádná rivalita,žádné půjčování mých věcí,nebo šminků.Dcera se v šestnácti oblékala tak konzervativně,že bych si věci které ona chtěla po mě koupit,bych si já nekoupila ani dnes a to je mi již DOST.Šminky? Ona se malovat nemusela,byla krásná i bez jediného doteku líčidla.Volnosti měla taky dost,u nás vládla liberální výchova a nikdy nic nezneužívala.A kdy nastal mezi námi první konflikt? Jestli se tomu konflikt dá říkat? Až dnes milé dámy.Dnes kdy je dceři 26 let a je čtyři roky vdaná a druhým rokem na mateřské a já nefunguji jako babička na první písknutí,ale pouze na předem domluvený termín.Má dcera nemíní pochopit že mám svůj život a nedávno jsem zjistila že mi závidí volnost kterou v této době mám a dokonce když mi před několika dny zase zavolala na poslední chvíli, jestli by se u mě nemohla zastavit a já jí odpověděla že jsem již na cestě
ke kamarádce,že mi měla dát vědět dřív,tak sekla telefonem a zavolala svému otci,jestli je to normální ,aby máma pořád někde lítala,a že by se již měl začít zajímat o to,kam pořád chodím a že mu to říká proto,že to s nim myslí dobře
.Tak co vy na to? Nestarám se jak žije a co dělá,pomáhám jí jak můžu když potřebují pomoct,nepořádek který doma má již překračuji,snažila jsem se jí jeden čas s úklidem pomáhat když byla vnučka malá,ale vzdala jsem to
.Má dcera je jiná než já...někdy si říkám díky bohu....nechci po ní aby dělala věci podle mě,spíš naopak,jenže někdy ani dcery neumí pochopit že nemají právo si matku absolutně přivlastňovat a tu poučku by si měli připnout z magnety na ledničku a podle toho se chovat i ke svým matkám.
Sama: a sakra
Tak to už se můžu brzo dočkat
Docela často se pohádáme i když jedem jen na tu návštěvu. Se ségrou i s bráchou máme docela pěkný vztah a teď BRÁNÍME společnýma silama sebe i tátu před máminejma výlevama zlosti. Nějaký čas jsme si dokonce mysleli, že je máma nemocná/ vypadalo to na záchvaty schizofrenie/. Někdy je jak andílek a může se sní normálně mluvit o všem, ale jindy/ a to je většinou/...
Obdivuju všechny dobré vztahy s matkou.Moje máma je rozený vůdce, který nesnese žádný protest. Rozváděla se, když mi byl rok,a znovu se vdávala, když mi bylo 6. Bydleli jsme s dědou a babičkou. Oba jsou už dnes
. Dodneška mám podivný vztah k mužům- nemají u mne autoritu/ tu měl jen děda/. Nový táta/ toho vlastního jsem skoro neznala/ nikdy nevěděl, jak se ke mě má chovat. Já to taky nevěděla, vycházíme spolu až od doby, kdy jsem si domu přivedla první vážnou známost.Už vztah mámy s babičkou byl na nože a mě braly jako to, o co se hádají. Pubertu jsem probrečela. Kdyby babí tenkrát neumřela, tak bych dneska bydlela pod mostem. Máma mě pak vzala na milost, ale dobré to nebylo nikdy. Teprve, když i moji sourozenci odrostli/ mám ségru a bráchu/, jsme na ni byli 3- a tudíž v přesile. Konečně jsme ji dokázali přehlasovat/ spíš překřičet/, a doma zavládl relativní klid. Teď už s nimi 2 roky nebydlím, ale když jedeme s
na návštěvu, většinou to pořád stojí za to.
Já osobně také navidím nic špatného na kamarádském vztahu mezi matkou a dcerou. Ale jak se říká, všeho s mírou. S těmi omluvenkami bych jí já osobně vyhodila, protože se pak nenaučí odpovědnosti a tomu, že někam prostě musí. Z práce jí maminka nebude moci omlouvat.
Já nevím, ale mi špitání matky s dcerouv pelíšku taky nepřipadá na závadu. Naopak jsem nadšená z toho, že mne bere i jako kamarádku. Hodně mne před pár dny potěšila při našem "holčičím" výletu autem větou :"Mami, když jedeme spolu, tak si vždy vzpomenu na ty filmy, jak jezdí v Americe spolu puberťačky v cadilacu na výlet..."
Díky za to, že mimo synů mám i dcerku. Statečnou holku, která dokázala už ve školních letech skoro denně za mnou běhat do nemocnice na návštěvu, uvařit chlapům doma podle kuchařky nebo za pomoci "vitanavařízavás", prostě do všech domácích prácí se pustila, jen ve škole zkrs únavu v té době trochu polevila. Hozena nepřízní osudu do tvrdé reality už v dětských letech, zvládla mnohé a nezapomněla potěšit moje srdce. Manžel a synové, ačkoliv určitě jim nejsem lhostejná, jeli stále ve svých kolejích.Dnes je dcera dospělá, doposud bydlí u mne, občas spí mimo , co mi řekne to vyslechnu, maximálně jednou řeknu svůj názor. Pubertu žádnou šílenou neměla, je stále ohleduplná, láskyplná i když mi ze života mizí.
man-mimo: 11