Taky jsem se rozhodla, že vám napíšu nějaké ty dětské kecy. Jelikož děti ještě nemám, použiji to, co říkali moji sourozenci, a když budete hodní, tak i to, co se povedlo mně.
 
Nejvíc vtipných průpovídek má můj nejmladší bratr, kterému je pět let. Učí se hrát na klavír a na flétnu. A že z něho bude velký hudebník, nám dokázal tímto rozhovorem:
Máma: Filipe, v pondělí jdete se školkou na koncert.
Filip: Jo, a co tam budu hrát???
 
Další výžblecht se mu povedl, když šel jednou s mámou ze školky domů. Protože byl cestou led, podklouzla mámě trochu noha, ale k zemi se naštěstí neodporoučela. A Filip prohlásil:
Teda mami, ještě že Tě držím!
 
Jeden výrok se u nás traduje už dlouho, ale nikdo si nepamatuje, kdo ho vlastně řekl. Stalo se to při modlitbě před obědem. Modlili jsme se: Pane bože, dej chleba těm, co nemají co jíst... a vtom se ozvalo: Mamí, ona má větší řízek!
 
A teď ještě ty moje. Jednou byla máma zase v porodnici, a tak mě vypravoval do školy táta. A musel mě taky učesat. Vysvětlovala jsem mu tedy, jak se dělají dva copánky: No, tak rozdělíš vlasy na poloviny, ale ne přesně, to bys to dlouho počítal.
 
Druhý taky souvisí se školou. Jednou si tak táta povzdechl: tak ty mi zase teď utečeš do školy... Já jsem ho chtěla potěšit a povídám: Neboj, já za čtyři hodiny zase uteču paní učitelce...
 
Děkujeme čtenářce, která se bohužel zapomněla podepsat. Nevadí, její příspěvek stojí za to. :o))))