V každém případě je důležité k dané osobě přistupovat co nejvíc podobně jako před oznámením diagnózy. Pořád jde o člověka jako dřív, i když s nemocí.

„Je dobré dát nemocnému zúčastněně najevo, že mi není jedno, čím si prochází. Zároveň je dobré zeptat se ho, co ode mě potřebuje a jeho potřeby respektovat. Ale spíš bych řekla, že nelitovat a pokud možno jednat s nemocným na rovinu. Lidé většinou poznají, když se před nimi něco tají, když se nějakému tématu vyhýbáme,“ radí lékařka a zakladatelka neziskové organizace PRO Gaudia Olga Kunertová, která poskytuje psychologickou podporu pacientům s onkologickým onemocněním a jejich rodinám. 

Různé fáze

Mějte také na paměti, že dotyčná osoba postupně prochází několika fázemi vyrovnávání se s nemocí, které je třeba respektovat. Zpočátku je to šok, negace až popření, následovat může potřeba vybít si nahromaděnou agresi. Pokud vás v této fázi nemocný osočí ze svých problémů nebo je na vás přehnaně nepříjemný, nemějte mu to za zlé. Je to je způsob, jak se se špatnou zprávou vyrovnává. Následovat může deprese, uzavření se do sebe či rezignace. Střídání emocí je zcela běžné.

Na vás je přizpůsobit se potřebám nemocného. Když se chce bavit, mluvte spolu, když chce mlčet, zbytečně se nevyptávejte. Pokud ale dlouho nepřichází žádná změna psychického stavu, doporučte mu odborníka.

„Když člověk těžce onemocní, jednou z fází, kterou prožívá, je období zpracování vlastních emocí. Objevují se pocity bezmoci, smutku, deprese, ale i paradoxního veselí až euforie, které vyvolávají ty lepší zprávy. Emoce lítají jako na houpačce. Blízcí lidé často mají tendenci řešit, radit, kontrolovat život nemocného. Podvědomě tím bojují proti vlastním úzkostem a bezmoci, kterou v nich vážnost onemocnění vyvolala. Zeptejme se ho, co potřebuje, buďme mu nablízku, respektujme jeho potřeby, včetně touhy po soukromí. Pokud situace trvá týdny, je dobré obrátit se na odborníka v oblasti duševního zdraví, na psychologa, psychoterapeuta či psychiatra,“ komentuje psycholožka Natália Schwab Figusch z Terapie Zlatnická.

Na hysterii z vaší strany ovšem není prostor. Je normální, že vy samy pociťujete strach z osudu nemocné osoby, popovídejte si o něm raději s někým jiným a snažte se ho ještě více nevystresovat vaší reakcí na jeho stav. 

Tohle neříkejte!

O nemoci se tedy bavte v případě, že dotyčný se o ní bavit chce, sám tedy toto téma při rozhovoru nadhodí. Někdy stačí jen pečlivě poslouchat a vyjádřit mu podporu. Nepokládejte mu jednu otázkou za druhou o podrobnostech léčby, ale nechte ho, aby sám sdělil to, co chce. Pozor si dejte i na nevyžádané rady.

Podle webu České onkologické společnosti České lékařské společnosti J. E. Purkyně existují určité fráze, které nemocní lidé neradi slyší. Patří mezi ně:

  • To bude dobré!
  • Musíš bojovat!
  • Kolik času ti zbývá?
  • Vím přesně, co bys měl udělat.

Nemoc by dále neměla být tabu, je zkrátka součástí života. Pokud se o ní nebavíte jen proto, že se bojíte, že řeknete něco špatně, je to chyba. „Občas se potkáváme se situací, kdy všichni vědí, ale z jakési falešné ohleduplnosti o TOM nikdo nemluví. Nevyslovené a nepojmenované budí hrůzné představy. Nemocný má potřebu se před svým okolím ovládat a to ho neúměrně zatěžuje,“ vysvětluje Olga Kunertová.

Nehledejte viníka

Co dělají lidé podle zkušenosti psycholožky Natálie Schwab Figusch při komunikaci s nemocným nejčastěji špatně?

„Poskytují nevyžádané rady, přičemž nechápou podstatu onemocnění, svalují vinu na stravování (mouka, mléko apod.), viní z původu nemoci životní styl nemocného nebo jeho osobnostní či psychický stav, i když jsou v tomto případě irelevantní. Mudrují o věcech, o kterých v podstatě vůbec nic neví a tím můžou nemocného psychicky poškodit. Často myslí pod taktovkou takzvaného magického myšlení, připisují pověrčivě význam nadpřirozeným jevům a věcem a tvrdí, že když na nemoc nebude myslet, nenastane. Tím se můžou oddálit důležitá vyšetření či kontroly a na nemoc se může přijít, až když je pozdě,“ říká Natália Schwab Figusch.

V neposlední řadě je důležité, aby onemocnění nebylo tématem všech hovorů. Nemusíte se bavit jen o něm, protože vaše problémy a starosti jsou ve srovnání s tím malicherné. Naopak nemocní lidé se obvykle nechtějí cítit odstřižení od okolního života.

Čtěte také:

Reklama