Prý musím jít do školky. Mně se ale vůbec nechce a nechápu, proč musí jít maminka do práce. Vždyť je nám spolu doma tak dobře. Vyspím se na to a uvidím. Třeba si to máma do rána
Ráno si ale máma trvá na svém. Jdeme do školky a ještě k tomu mě rve do těch červenejch šatů, co mě tolik koušou. Alespoň že si můžu vzít svýho Vlčka, ten mě ohlídá a mně nebude smutno. Ach jo...
Jdeme prý pozdě, tak mě máma vláčí za sebou, dokonce mě vyzdvihne do tramvaje, což normálně nedělá. Sedám si a dávám si Vlčka na klín. Vtom na něj máma ale mrskne tašku.
V tý jsou moje bačkůrky, co mi koupila babička. Ta mi taky říká, že budu mít ve školce kamarády a že se mi tam bude líbit. Já bych ale radši byla doma s mámou.
A jsme tady.
Mám divnej pocit, kterej ještě neznám. Trochu se mi potí ruce a břicho se mi nějak pohupuje. Sem tam se musím hodně nadechnout.
Máma mi ukazuje nějakou holčičku, se kterou jsem si prý hrála na písku, ale já si ji vůbec nepamatuju. Ještě k tomu se na mě šklebí a její máma ji táhne dovnitř. Taky tam jdeme.
Vevnitř je už hodně lidí.
Říkají mi, že budu mít na ramínku jablíčko, ale mně se líbí ta jahůdka, kterou má ten zrzavej kluk vedle. Pořád mi někdo něco říká, ale hlavně že mě máma drží za ruku. Chce se mi kakat a snažím se to říct mámě. Začne mluvit ta paní, co se usmívá, a všichni rodiče dělají "pss". Mně se ale chce kakat, tak jdeme s mámou na takové malé záchody. Ty se mi líbí, ale máma na mě spěchá. Prý už musí jít. Chce se mi brečet.
Co když pro mě máma nepřijde?
Brečím a máma mě utěšuje. Cítim ale, že je nervozní, a potom stejně odchází. Jdu teda šouravě do pokoje, kterýmu říkají třída. Je tu hodně dětí a jedna paní učitelka. Dělám, že hledám kapesník v kapse, a jdu až do kouta.
Pomalu se rozhlížím a je to tu hrozně cizí.
Jsou tu sice barevné hračky, a tamhle je nějaký vláček. Po chvíli se na něj jdu podívat. Je moc hezký a v lokomotivě sedí panáček s modrou čepičkou. Ta čepička jde sundat. Jé, a vagónky se dají odpojit. Ten zrzavej kluk s jahůdkou na ně nakládá kostky. Tak já mu pomůžu...
Potom řekne paní učitelka, že jdeme na svačinu.
Máme na stolečkách hrnečky s mlíkem a housku. Mlíko mi moc nechutná, ale všichni ostatní ho
Vlčka si sebou nesmím vzít, a tak ho paní učitelka dává do mé poličky s jablíčkem. On tu na mě počká.
Venku koukám, jestli tu není maminka.
Ale ta přijde později, říká paní učitelka. Jdeme za sebou a všichni se musíme držet za ruce. To se mi líbí moc. Vždycky jsem koukala, jak chodí děti ze školky za ruce a nesměla jsem jít s nima. Tak konečně.
Když přicházíme zpátky, vidím maminku i s tatínkem.
Pustím se toho zrzka a běžím k nim. Jsem moc ráda, že na mě nezapomněli a přišli pro mě. Odvádí si mě domů a cestou mi prý koupí zmrzlinu.
A představte si, že jsem tam zapomněla svýho Vlčka.
Snad mu tam nebude moc smutno, vždyť já si pro něj zítra přijdu...
Nový komentář
Komentáře
Landriel: nechodíme, chodíme na Bieblovu. Ti jsou taky "zdraví". Je fakt, že je to malá školka (plný stav je 40 dětí), takže během pár dnů znám celou třídu jménem.
Kuře: nechodíte náhodou na Slavíčkovu.
paní: chápu, že každá paní učitelka nesnáší jednu věc - scény, které dělají maminky v šatně. Někdy i tatínci (znám z vlastní zkušenosti). A souhlasím s tím, že mít ve třídě "na zvykání" maminu, která je už předem zaujatá a ve školce hledá jenom to špatné musí být utrpení. Znám i takovou maminku. Ale pořád si budu hájit to, že je lepší, když maminy do školky můžou. 90procent jich, alespoň v mém okolí, scény nedělá a jde jim o to, se také se školkou seznámit. Mimochodem, naše školka je v projektu Zdravá školka a mají to přímo v pravidlech, že rodiče se můžou zapojit dle zájmu.
Děti, které tam rodiče nemají, to většinou berou v klidu, nebo se doma zptají, proč maminka tam nebyla. Ale myslím si, že když jsem tam a nějaké cizí dítě začne bečet, tak ho klidně pochovám taky a děti se za mnou chodí mazlit úpně spontáně, znají mě, berou mě jako tetu. A zvlášť na začátku roku toho má naše paní učitelka až nad hlavu, takže další "utěšitelka" jí docela přijde vhod.
Minochodem, dneska šla Jája do školky, byla jsem tam s ní asi půl hodiny, pak mě vystřídala jiná maminka a koho jsem chovala? Cizí holčičku, kterou máma poprvé přivedla do školky, Hanička se tam NIKDY nebyla ani podívat a máma ji rychle předala, aby "nebyly scény". Takže já, teta z pískoviště, jsem jí všechno ukazovala, protože Hanička se paní učitelky buď bála, nebo styděla, v každém případě ji viděla poprvé v životě. A zoufale se držela jediné dospělé osoby, kterou znala. Po té půl hodině už si celkem v klidu nechala vysvětlit, že tam přece zná polovinu dětí a šla si hrát.... Jistě, paní učitelka by to s ní zvládla taky, ale sama mi řekla, že takhle to bylo výrazně rychlejší a pro tu malou i příjemnější.
majdulka: mě pro změnu jednou pančelka obvinila z toho, že jsme to já, kdo se o děti nestará, protože občas byly ve školce dlouho a že je jen umeju a dám spát, poté, co je vyzvednu
Takže držme si vzájemně na zítra palce,to naše zlatíčko už spí a usínalo s tím,že se těší,tak snad...
paní: Hrozná představa toho,jak líčíte vyzvednout v 17,šup před dům atd...Také jsme tam takovou maminku měli-ve staré školce a o co hůř-nebyla to pracující!!Byla doma,sama,sourozence to dítko nemělo a přesto tedy odcházelo ze školky poslední,ze školky rovnou před dům-samo-tedy myslím bez rodičů,maximálně využívali služby školky/školy v přírodě,spaní ve školce na zkoušku přes noc apod./ a když došlo na akci sázení stromků na zničené části pozemku-dobrovolná akce pro rodiče,aby s tím pomohli-tato dotyčná samosebou nepřiložila ruku k dílu...
.
magdalena: ale já paní rozumím, nevím jaká je učitelka, nicméně chápu, co měla na mysli.
Však psala, že proti maminkám nemají nic a že je vítají, ovšem nikoli už přehnané scény. A to smysl dává
paní: trochu mě děsí váš přístup k maminkam.doufám ,že u nás ve školce budou paní učitelky víc chápat pocity jak maminek,tak i dětí.
paní: hmmm, moje malá byla zvaklá na jesle, takže scény vůbec nedělala a šla jsem s ní. A je to i ovašem přístupu, jak to, že v naší školce jsou maminky vítané a k vámi popsaným scénám nedochází?
paní: já bych i vcelku souhlasila, můj "vrcholný zážitek" byl s jendou maminkou, která se při předávání holčičky v šatně rozplakala taky, že bez ní nemůže být a nakonec je do školky nedala. Že prý až za půl roku, za rok.
Jinak, naši chlapci šli hned, bez zvykání, ale oni jsou zvyklí na lidi, kdyby nebyly, chtěla byhc tam s nimi být alespoň chvíli.
Žábina:
Dobrá taktika holčičky
Koukám, že doba se velmi změnila. Před 16 lety, kdy jsem své syny vodila do školky, to vypadalo tak, že školka na sídlišti byla přecpaná, tudíž přebytečné děti jezdily autobusem na druhý konec města. Ráno jsem je dovedla k autobusu, šoupla dovnitř, odpoledne v 16.00 u autobusu zase vyzvedla. Nějaké zvykání se nepěstovalo. A nosit jakékoliv jídlo se do školky nesmělo, bonbóny už vůbec ne, prý by pak děti nejedly to, co tam dostanou. Ale on se o to ani nikdo nepokoušel, nosit tam sladkosti. Jediná výjimka byla na vánoce, když se dělala vánoční besídka pro rodiče, tak se nosilo vánoční cukroví.
Žábina: Děti jsou upřímné
ještě jsem si vzpomněla na jeden vtip k tématu:
Paní učitelka ve školce se zlobí na Janičku - jestli ještě jednou kousneš Honzíka, tak sem mezi nás nebudeš smět chodit....
na to Janička nešťastně - ale já sem vůbec nechci chodit, ale maminka mě vždycky ráno přivede!!!
Ještě jeden názor na "zvykání" - určitě to nezvrátí problém, když je dítko fixované na maminku a řve a řve, protože chce být výhradně s ní. Ale odstraní to potíže typu" kam si jenom ty věci nmám dát? Proč jdou všichni do šatny? Kde mám ručník?..... Máma může pomoct při zkoumání nového prostředí a dát tak děťátku šanci se rychleji vpravit do nových podmínek. A mrňou se rozhodně nestydí zeptat mámy, ale spousta se jich už ve třech letech stydí zeptat cizích lidí, kam má jít čůrat.
můj
nastupuje zítra do školky už třetím rokem /má odklad/ a stejně jsem nervózní, jako kdyby šel poprvé
...on se těší, já se ale bojím, protože bude už v předškolákách, aby jim stačil...on je totiž narozený předčasně a není tak šikovný jako stejně staré děti....
Pavluska: TAk to je určitě dobře.Dcerka chodila loni od 4 do 5 let mezi tří a čtyřleté děti a byla to síla,byla jim přizpůsobena i náplň-tedy i to,co se učili a tak...Jenže protože loni začínala,tak ji prostě dali mezi ty čtyřleté-jako že začínali také a na přeřazení během roku mezi "středňáky" už jaksi nedošlo.Tak letos jde mezi vrstevníky,snad to bude k něčemu vypadat
deti: Máme školku v Brně
Gabi: máš pravdu, že děti se jinak chovají s rodiči, ale učitelka má celkem velkou možnost poznat, jakou výchovu to dítě má. Když je s ním amiminka, tak se jí líp odhaduje, jestli je držené "nakrátko", nebo naopak má volnou výchovu. A může jí to hodně pomoct. A maminka zase pozná rytmus té školky, ví, jak den probíhá a líp se jí s dítětem komunikuje. K tomu, že některé dítě tam pak maminku nemá - je mi jich líto, ale proč mám stresovat to svoje? A nezlob se ma mě, ale pokud školka to zvykání umožňuje, tak umožní i pár dnů pře matčiným nástupem do práce. U nás děti, co jdou od září chodí alespoň v červnu (do svačinky, aby je nemuseli hlásit), aby pak věděli, co bude. A když je to v průběhu roku, tak ředitelka vždycky umožní zvykání tak, aby pak maminka mohla v klidu do práce. Jenže ono je hodně maminek, které o to zájem nemají. Prostě se jim nechce a zdůvodňují to různě.
Ony s fakt někde dávají bonbóny za odměnu? U nás děcka dostávají obrázky na vymalování (formát slovníčku), která máma může, tak je občas nakopíruje. Ale i to musí být velká zásluha, jinak se všecko zvládá pochvalou a nebo kamarádi zatleskají a tak.
"Vždycky jsem koukala, jak chodí děti ze školky za ruce a nesměla jsem jít s nima. Tak konečně."
Já si teda ze svého dětství pamatuju podstatně odlišné pocity. Děti ze školky mi vždycky přišly jako cvičené a jak brebentily, tak já jsem v tom slyšela nějakou melodii a myslela jsem si, že když jde školka po ulici, tak musí povinně zpívat
Z čehož je jasný, jak jsem se tam asi těšila. Ty zvykací hodiny jsou něco super, to za nás nebylo, tak jsem holt školku probrečela. Poctivě celé tři roky, nebo jak dlouho jsem tam vlastně chodila