"Co se děje", vyřkl pobledlý manžel s představou, že se k nám snad hrne tchyně na víkend.
"Naše dítě chce psa", sdělila jsem mému muži, který je milovníkem zvířat až za hrob.
Po letech v paneláku však došel k závěru, že těchto zvířat je v okolí přebytek a jejich ňafání a vytí si užijeme v našem bytě dost.
Právě v našem domě si za poslední rok pořídily psa dvě rodiny.
Jedna bydlí nad námi a tak jsem poslouchala radostné pobíhání psíčka za míčkem každý večer. Ano, jen večer, jelikož přes den tam byl ten chudák sám a vysílal do celého světa a po celé dny své žalostné volání.
Tento když vyrostl a osamostatnil se, přestal konečně výt. Pocit úlevy se však dostavil jen na pár týdnů. Po té se vše opakovalo jen s jediným rozdílem. Obšťastňující zvuky řádícího štěněte se k 
Naše rodina tedy psa mít nebude. Ale jak to vysvětlit malému dítěti?
Na místě je alespoň nějaká náhrada, vždyť zvířátka jsou pro děti nenahraditelná.
V současné době máme tedy několik desítek akvarijních rybiček, které si plují v obrovském akváriu v obýváku. Je to moc hezké, jen při uzavírání pojištění na byt jsem si raději připlatila a nejednou se ujišťovala, že pokud to třistalitrové akvárko praskne, jsme za vodou...
Máme také ještě papouška.
Říkala jsem, že manžel má rád zvířátka.
Ubezpečovali mě, že z malého ptáčka není nepořádek. Nevěřte jim, je, a to velký. Všude jsou peříčka a zrníčka a taky ty malé ptačí bobky. 
Nevím jestli to bude mému zbytku rodiny stačit.
Myslím, že tu větu "mami, já chci psa" ještě někdy uslyším.
Ale to už snad budu bydlet jinde.
A co vy, jak jste odpověděli?
Nový komentář
Komentáře
Já dostala prvního NO v 11letech a k němu povinnosti: nakupovat žrádlo, vařit mu, uklízet hovna jak cep, denně venčit, veterinu a cvičák. Pod podmínkou, že jak nebudu plnit povinnosti, pes jde z domu. No a já se snažila, jen jednou, když jsem to flákla přišel kupec(to bylo Rituši 7měsíců),naši to na mě narafičili, a já už sekala dobrotu.Jinak, psa určitě jo, je to člen "smečky", ale cvičit ho a pořádně úkolovat, jinak se unudí a začne být zlej.
Exupery: A i kdybyste dodrželi, říkám to všude, a napíšu to znovu. V rodině, ve které žijou dejme tomu čtyři lidi není možné, aby se o psa staral jeden nebo dva. Z důvodů čistě technických ta péče vždycky bude na všech.
Hanele: Nejde pořídit psa dítěti, aniž by pes byl chudák. Je to otázka terminologie, pokud pořízení psa dítěti, znamená , že dál se o něj nebudeš starat a uvěříš slibům, třeba i 14tiletýho dítěte, je to blbost. Druhá verze pořízení psa dítěti, to je ta, kdy pořídíš psa rodině, proto, aby dítě získalo pěknej vztah ke zvířatům a tam musíš počítat s tím, že se o psa budeš stejně nakonec starat ty. Tak to u nás bylo, jako děti jsme prostě tu zodpovědnost slibovali, ale nedodrželi.
Galadriel:
mě vytáhl pes ze samoty, kdy jsem se bála chodit venku v děšti, na sněhu, na ledu - jsem totiž ochnutá, chodím s holemi - teď už chodím ven za každého počasí....
a když je mi špatně, tak hned to ví a je u mě...prostě přítel
je vychovaný tak, že štěká jen opravdu zřídka...
Neni nic smutnejsiho nez pes celozivotne uvazany u boudy nebo v kotci, to uz je na tom lip toulavy ulicni vorisek, tot muj nazor. Jinak, zaplatpanbuh za ty me dva
a venceni za kazdeho pocasi, jinak uz bych mela zrejme kilometrovy zadek!
Můj pes má svůj výběh, ale ne proto že bydlím v rodinném domku, ale protože je to malamut a v zimě by doma nevydržel, protože on miluje zimu a já teplo. Ale každý den s ním chodím na pravidelné procházky, a když přijdu domů, tak si ho beru i do bytu. Nemyslím si že ve výběhu nějak extrémně trpěl. V 90% když na něj z okna kouknu, tak spí a když pro něj jdu, že jdeme na procházku, tak na mě kouká, jako jestli jsem se nezbláznila, že mu naruším jeho denní rytmus.
evusche: No idioti. Ještě jsem musela krotit manžela, aby jim jednu nevrazil. On je dost pruďas. Nakonec jsem byla šťastná, že jsme nastoupili do auta a odjeli. No zkrátka lidi jsou různé až někdy zůstává rozum stát
Deja: ježiši kriste! Co to bylo za idioty?! Chuděrka děcko!
Deja: No to je drsný, my Betynku taky nedavno nechali ve vedrech v autě, ale asi tak 10 minut a nechali jsme jí střešní okno otevřený. To aspoň člověk ušetří, nakoupí to nejnutnější a mastí do auta. Ale teda brát psa nebo dokonce dítě do makra, kde je člověk hodinu, to je teda strašný.
Deja: to bych se asi neudržela a volala taky městský. To je fakt neuvěřitelný, co po světě chodí za blbce a ubližují vlastním dětem
.
Větu "Až budeš mít svůj byt, pořiď si třeba slona" používala moje matka, když jsem jako dítě chtěla psa, a má sestra kočku. Ale jinak jsme směly mít různá zvířata - křečka, morče, andulky, rybičky, korelu - postupně, ne všechno najednou :-))) Ve svém bytě mám psa, tedy také postupně několik různých psů. Moje děti vedle nich vyrůstaly, takže nikdy neměly příležitost říct "mami, já chci psa". Vždycky tam aspoň jeden byl. Snad jim to bylo k oboustrannému prospěchu. Kromě psa měly děti i jiná malá zvířata, takže u nás bylo vždycky dost živo. Jednou jsme měli ježka doma přes zimu, jednou zase zraněného rorýse, kachnu se zlomeným křídlem... Teď se to zredukovalo na jednu fenku, děti jsou už dospělé a mají jiné priority než zvířátka. Myslím, že až budou mít své domácnosti, a své děti, že na zvířectvo zase dojde.
Já měla za to, že Jindřiška podle nějakýho článku nedávno prvně porodila, nebo se mýlím? To chce robě brzo pejska. A proč ho vlastně nechce Jindřiška? A ptáci kaděj bobky? Nejsou to spíš loužičky. Jinak rybičky mi přijdou jako takovej ekvivalent obrazu na stěnu, kterej tě ale stojí víc času, se psem bych to tedy nesrovnávala. Kdyby mi rodiče, když jsem chtěla psa, místo toho pořídili rybičky, tak bych jim asi pěkně poděkovala
Kamaráda bych neměla, ale za to bych jim mohla občas vyměnit vodu 
Ťapina: Jasně, pes nechce lítat venku, ale chce bejt s člověkem. když se to spojí dohromady, tak tím líp.
Luciš: Takové lidi bych tam nechala také zavřené a ještě bych je navlíkla do kožichu /samozřejmě umělého/.
Ale před makrem nechali malinké miminko také v tom vedru v autě. Děťátko už ani nemohlo plakat, jak bylo vysílené. Když jsme to nechali v makru vyhlásit, tak přišli rodiče a ještě nám vynadali, co nám je potom?????
A přimlouvám se, nenechávajte hafany zavřené v autě, v takovém vedru. Včera odpoledne před vedlejším domem na slunku ve favoritu nejmíň hodinu zavřený trpasličí jezevčík
Pořídili jsme dětem pejska, když jim bylo 12 a 8 let. Ovšem konečný výběr jsem udělala já - jako protinávrh dětským, že buď vlkodava a nebo setra. Pořídili jsme trpasličího pudla - fenku. Ale děti měly své povinnosti a to naprosto nekompromisně - venčení ráno o půl osmé před odchodem do školy, venčení po příchodu ze školy, odpolední vycházky podle jejich školního a mimoškolního programu a také česání - protože pudl sice nelíná, ale zato se musí denně česat. Dnes už máme pudlí dámu číslo dvě, ta první dva roky prohání tenisák v psím ráji. Děti odrostly, ale postarat se o psa umí oba, a nejen o něj ale i o jiné zvíře. Jen se ta péče o zvíře musí děti naučit, je třeba jim všechno trpělivě vysvětlit a nutná je důslednost. Pak je šťastný pejsek i rodina, ve které žije. A panelák naprosto nevadí, pes si zvykne na určitý režim, když jsem náhodou měla dovolenou a uklízela, pronásledovaly mě psí oči výčitkou - co tu děláš, když teď se SPÍ!!!
Ta moje kokřina sviňucha ani včera dopoledne nechtěla jít ven. Náhodou jsem měla dovolenou, ráno sme byly na půl hoďky v sedum, pak sme šly nakupovat, vrátily se po desáté a protože dost pila, tak sem ji chtěla vzít ještě před obědem a sama mi naznačila, abych neotravovala, že chce chrnět
Šelmy prospí patnáct hodin denně a mají svůj zažitý režim. O víkendu na chalupě je tak utahaná, že jí v neděli večer padají oči
Samo, že tu ostatní dobu musejí mít aktivní pohyb a nebýt uvázáni v kotci
A i zevnitř domu můžou hlídat, a jak! Neštěkají na každého, kdo jde za plotem, ale kdyby se někdo pokusil dostad dovnitř, tak o něm pes hnedka bude vědět a zburcuje celý barák. Rozhodně líp než nějaké štěkání zvenku, tomu už většinou nikdo nevěnuje pozornost.
Jindřiško a co takhle zkusit kocourka z útulku? Někdo sice kočky nemusí, ale jsou o hodně čistotnější než psi a taky nevyjí. A pokud ho necháš vykastrovat, tak ti nebude ani brečet, že chce za kočkou
My máme na dvorku německého ovčáka, který si naši pozornost přímo vyžaduje. Když se chce mazlit, tak přijde a strčí do mě čumákem takovou silou, že mám co dělat, udržet se na té plastové zahradní židli.
A je mi ho vždycky moc líto, když ráno jdeme všichni do práce a on tam zůstává sám a tak smutně po nás kouká, jak odcházíme
Kelly: Já mám voříšky, zimu by venku zvládli, ale já nebudu poslouchat zoufalé drápání na dveře. Jsou zvyklí na panelák a podobný způsob i zůstane. Zahrada bude něco navíc, ale stejně budou většinou tam, kde jsem já. Když někdo navykne štěně hned od začátku na zahradu, tak to asi zvládá, ale stejně mám pochybnosti, jestli trošku psychicky nestrádá, když je trvale vystrčený mimo "smečku". A to jsem tady kdysi byla napadena, že jsem na psy moc tvrdá
Ono taky pes v domě ještě nerovná se pes v posteli
Ťapina: nemyslím to zle, a vím, na co narážíš. Sousedé mých rodičů mají vlčáka, kterého snad jednou týdně a to jen na chvilinku pouštějí na dvorek z jeho kotce. Je jasné, že pes z toho magoří. Jen stále s rodinou nechápeme, proč si pořizují psa, když se mu nevěnují. Když jim zemřel ten předešlý a pořídili si nového, kroutili jsme hlavou a litovali to štěně, protože jsme věděli, že je jeho osud zpečetěn a čeká ho stejný život, jako toho předešlého psa. Celý život stráví v kotci a ven se dostane jen zřídka.
Pokud já myslím psa k boudě, tím myslím pořádného hafana, který bude nejen mým kamarádem, který bude mít celou zahradu k dispozici, ale bude večer i hlídačem. A takový raťafák nepatří v žádném případě do domu ke krbu nebo do postele paničky, ale ven, ať hlídá. Asi jsem trošku tvrdší, než Ty. Já psům vysvětlovat nebudu, proč nemůžou do domu. Prostě jim to nedovolím.
Ale také se mi nelíbí, jako Tobě, že má někdo psa, který je přesně: stále na řetězu u boudy. I o takových vím a je mi jich upřímně líto.
Co máš za rasu? Je jasné, že někteří šlechtění psi být venku v boudě ani nemohou ... zvlášť v zimě, v mrazech.