Mami, já chci být umělec! Má vaše dítě šanci uspět u talentových zkoušek?

Foto: Shutterstock

1. Krok: Je moje dítě dostatečně vyspělé pro studium na náročné výběrové škole?
Velmi důležité, kromě posouzení talentu daného potomka je také jeho mentální vyspělost. Budeme-li se bavit o středních uměleckých školách ve smyslu konzervatoří, je třeba mít na paměti, že takové školy kladou na své studenty doslova extrémní nároky. Musí totiž v maturitním studiu zvládnout nejen povinné všeobecné předměty (český jazyk, cizí jazyk…) ale také teoretické předměty (např. dějiny divadla, nebo u instrumentálních oborů nauka o nástrojích či sluchová analýza) a především umělecké předměty (herecká výchova, hra na nástroj, balet…). A ruku na srdce, málokterý uchazeč si toto dokáže při svém snu o kariéře herečky do důsledků představit. S nástupem na konzervatoř končí poflakování s kamarády a také dětství. Studium umění je dril a dřina. Je na to vaše dítě připraveno? Je dostatečně zodpovědné také k náročné a obsáhlé domácí přípravě?

Čtěte také: Na konzervatoři je naprosto běžné, že si holky mezi tréninky strčí prsty do krku, říká bývalá baletka Adéla

Nejlepším způsobem je rozhovor s kýmkoliv z praxe. Nechte potomka, ať si o svém vysněném povolání pohovoří a poté si ujasní, za mu takový život bude vyhovovat.
Dalším pod bodem je určitě zvážení skutečného zájmu o obor. Pokud zůstaneme u herectví, položte si otázku. Je zájem mého dítěte opravdový, nebo je dcera pouze zamilovaná do mladého herce z nejnovějšího seriálu pro teenagery? Vidí za kariérou herečky touhu vcítit se do různých postav a přinášet radost divákům oblastního divadla i za naprosto minimální plat, nebo ji láká jen „snadný výdělek“ a sláva? Pokud máte doma dítě, které od mala jeví zájem o umění, chodí do ZUŠ či dramatického kroužku, vyhrává na prestižních recitačních soutěžích a angažuje se ve školním divadle, je to dobré znamení, že má k uměleckému prostředí skutečně vztah. Pokud s myšlenkou kariéry herce či zpěváka přišlo náhle, zvažte to. Už samotná otázka Proč chceš být herečkou vám může hodně napovědět.
 
2. Krok: Reálně a střízlivě zvažte míru talentu
K přípravě na talentové zkoušky je třeba podstoupit přípravu. Mnoho lidí si představuje, že stačí naučit se k přijímačkám na herectví obsáhlý monolog ze známé divadelní hry a dobře vypadat, ovšem to není tak zcela pravda. Přijímací komise musí zjistit nejen předpoklady, ale především také skutečný zájem o obor a znalosti v něm. Nechce slyšet je daný text perfektně zahraný či odrecitovaný. Chce vidět schopnost reagovat na konkrétní požadavky a úkoly, chce zjistit, zda znáte kontext daného díla, autora a v neposlední řadě chce znát důvod výběru daných textů. Už na těchto kritériích mnoho uchazečů pohoří.

Je dobré opět se obrátit na odborníka v dané oblasti. Pokud zvažujete hereckou konzervatoř, nejlépe zkušeného herce či pedagoga herectví.
Na internetu najdete spoustu inzerátů nabízejících tu zaručeně nejlepší přípravu, ale vsaďte na reference a také zkušenosti daného člověka. Než mu zaplatíte a svěříte své dítě k posouzení talentu případně přípravě, sjednejte si osobní schůzku a dejte i na svůj pocit. Nebojte se ptát na zkušenosti v daném oboru.
 
3. Krok: Nepodceňujte přípravu
Tento bod přípravy úzce souvisí s předchozím. Co se týče přípravy, jednoznačně platí, čím dříve, tím lépe. Přihlášky se zpravidla podávají na podzim a zkoušky se skládají v období ledna nebo února. Je dobré začít s přípravou alespoň rok dopředu. Co se konkrétního způsobu přípravy týče, máte několik možností. První je, zjistit si, zda vámi vybraná škola náhodou nenabízí možnost přípravných kurzů. To je pro uchazeče výhodné, neboť většinou hned pozná režiséry a pedagogy na škole působící. A oni mají naopak možnost si dítěte všimnout a zapamatovat si ho.

Druhou možností je soukromý učitel, jak bylo uvedeno v kroku 2. Poslední variantou je pedagog či umělec, který s dítětem spolupracuje déle. Pokud vaše dcera či syn navštěvují ZUŠ, hodiny klavíru či dramatický kroužek, zkuste se na přípravu domluvit tam. Výhodou je, že daný pedagog vaše dítě velmi dobře zná a má možnost srovnání. Může vám tedy vnést trochu světla do otázky reálné šance přijetí na konzervatoř. Navíc i samotný uchazeč bude mít jistě větší důvěru k někomu, kdo ho v daném oboru již nějakou dobu provází.

 
Foto: Shutterstock

4. Krok: Je dítě dostatečně sebevědomé, aby uneslo tíhu tohoto světa?
Pak je tu další otázka, stejně důležitá jako míra talentu uchazeče. Dokáže svou povahou dítě na škole ustát její nároky? Teď nemluvím o nárocích studijních. Je třeba si uvědomit, že na konzervatoř děti nastupují kolem patnácti let, tedy po absolvování základní školy. Na taneční konzervatoř dokonce v jedenácti. Teenager rozhodně není kompletně dospělá bytost a často je první střet s profesionálním uměleckých světem potká v nejcitlivějším věku, kdy se jejich osobnost, a především sebevědomí teprve formuje. A umělecký svět je jako džungle, neúprosný, divoký a je v něm extrémní konkurence. Studenti se zpravidla poprvé setkají nejen s ničivou kritikou, ale často bohužel také s frustrací pedagogů.

Čtěte také: Iniciativa „Nemusíš to vydržet“. Studenti DAMU se bouří proti sexismu a vojenskému drilu

Na uměleckých školách často působí tři druhy lidí. Jedni jsou úspěšní, mají požehnanou kariéru, se kterou jsou plně spokojení a touží inspirovat ostatní či působit na novou nastupující generaci. Druzí ti, kteří životní kariéru nevidí ve vlastním úspěchu, ale v tom, že budou pomáhat ostatním zářit a plnit si své sny. A třetí jsou ti, kteří neuspěli, a tak šli učit na uměleckou školu. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že takový pedagog může často i žárlit na studenty, kteří mívají třeba i více práce v oboru, než on samotný a mohou jim umělecké řemeslo znechutit svým chováním k nim. Pokud cítíte, že vaše dítě má talent i zájem, ale není ještě duševně natolik vyspělé, aby tyto skutečnosti ustálo s neponičenou sebeúctou, zvažte pro studium na střední škole jiný obor. Dotyčný se pak může po maturitě přihlásit na vysokou uměleckou školu (např. DAMU, JAMU nebo VOŠ…)

5. Krok: Jak se vyrovnat s neúspěchem, ale i s úspěchem
Na umělecké školy se ročně hlásí stovky uchazečů, ale uspěje jich jen pár. Například v jedné třídě na VOŠ herecké je přibližně 6-12 studentů. Je důležité připravit předem dítě na to, že je velká pravděpodobnost neúspěchu. Ale že i v případě zvolení si jiného oboru studia je možné věnovat se umění na vysoké škole. Dotyčný student si tak jednak prodlouží bezstarostné mládí a k dalším talentovkám přistoupí mentálně zralejší a jednak získá více času na přípravu. Ideální je například vyhledat kvalitní amatérský nebo poloprofesionální soubor a vstoupit do něj. Získá tak zkušenosti, zahraje si velké role a neztratí kontakt s daným oborem.

V případě, že dítě uspěje, oslavte to se vší parádou ovšem motivujte dítě k tomu, aby zůstalo pokorné k řemeslu jako takovému a neusnulo na vavřínech.
 
6.  Krok: Je možné věnovat se profesionálně umění i bez školy?
Často slýchávám, že není třeba herectví studovat, že pokud máte talent, uchytíte se. Ano i ne. Samozřejmě jsou herci a umělci všeobecně, kterým se to může podařit. Ovšem je potřeba si uvědomit, že talent činí asi 40 % celkové práce. Dostane vás daleko. Ale stejně důležitá je i technika. Technika mluvy, pohyb po jevišti a další věci, které se musí budoucí umělci naučit. Herectví, zpěv a další obory jsou povolání, řemesla. A je třeba k nim tak přistupovat. S respektem, pokorou a touhou se celoživotně učit.

Čtěte také: 

• Do oblak a pak ještě výše. Zpívající letuška Veronika Vítová přestoupila z boeingu na prkna Divadla Komedie
• Když ženy hrají mužské role. Diana Šoltýsová – herečka a režisérka, průkopnice čistě ženského divadla

Zdroj: Autorka článku - bývalá studentka VOŠ Herecké, herečka a lektorka herectví