Kdysi jsme vozili mého syna do nemocnice - ráno tam a odpoledne zpátky. Trvalo to skoro čtyři měsíce, syn byl v denním stacionáři po psychickém zhroucení z dlouhodobé šikany a každý den jsme trnuli, jestli se stav změní či nezmění a jestli nám náhodou neoznámí, že pobyt na oddělení už není možný a že jej přesunou do léčebny.

Samozřejmě se na tenhle typ péče nevztahuje žádná úleva v práci a tak jsme se museli střídat - někdy jezdil manžel, který bral malého autem, jindy jezdil dědeček, který to řešil asi půlhodinovou procházkou, ale když jsem jela já, byl to lehce horor, protože u nás nebyly k dostání jízdenky.  Jediná možnost, jak se k jízdence dostat, bylo buď jít na jinou zastávku a pak se dvě zastávky vracet (tedy ztratit půl hodiny času a zaplatit dražší jízdné) a nebo koupit jízdenku v automatu. Samozřejmě nevyhnutelně nastal okamžik, kdy dohodnutý odvoz ráno zavolal, že nepřijede a já neměla drobné na lístek...

Dodneška si pamatuji, jak jsme synkovi vysvětlovala "Neboj se, já ten lístek koupím, jedeme jen jednu zastávku..." normálně totiž načerno nejezdím a synovi důsledně vštěpuji, že hádání se o takovou maličkost nestojí za to, ale řidič jízednky prostě neměl...a samozřejmě právě v ten den přišel revizor. Syn se mě chytil za ruku a vyděšeně se ptal: "Mami, a co teď budeš dělat?" "Neboj a vyčkej!" pravila jsem s přehledem. A když přišel revizor k nám, zahájila jsem debatu: "Ahoj Petře, ty jsi teď u revizorů?" Revizor se nejprve vykulil, pak se rozesmál a zbytek cesty jsme si povídali...jen synovi jsem musela podrobně vysvětlovat, že tahle "finta" funguje jen v případě, že revizorem je spolužák ze školy...

Ovšem syn si asi ponaučení nevzal, protože vlakem jezdí načerno celkem často. Asi půl roku po přestěhování z města totiž přišel na to, že když zaměstnance drah ignoruje, ignorují i oni jeho - a to včetně revizorů...takže se jen ušklíbá, když my dospělí vytahujeme jízdenky a on jen zasněně kouká z okna. Myslela jsem, že aspoň na revizory ve vlaku to nefunugje, ale už vím, že ani oni většinou neotravují, pokud se na ně nepodíváte:-) A pokud už se někdo zeptá, tak je vždycky nějaká stanice, kde jízdenky prostě nevydávají - aspoň na naší trase ano.

Pajda

Já myslela, že si nevzal ponaučení a zkouší to i na cizí revizory :-)). Děkujeme a posíláme malý dáreček - lesk na rty.