Ještě dnes si dokáži do úplných podrobností vybavit, jak to před x lety vypadalo u nás doma, když se rodiče rozváděli. Byla jsem malá holka, a ač jsem věděla, nebo snad dokonce chápala, co se děje, nedokázala jsem si představit, že už nebudu mít doma mámu a tátu.

Stále jsem přemýšlela, jak to bude u nás doma vypadat... To už tu táta nebude bydlet? A kde bude bydlet? A uvidím ho ještě někdy?

Měla jsem v hlavě zmatek a bohužel, nebyl nikdo, kdo by mi pomohl se s tím vypořádat.

 

Máma se mi vzdálila a táta se se mnou o rozvodu odmítal bavit. Říkal, že jsem jeho malá princezna, která je na takové starosti ještě příliš malá. Neměl pravdu, já tehdy potřebovala, aby mi někdo vysvětlil, co se děje.... Potřebovala jsem, aby se mnou někdo mluvil, aby mi vnesl do hlavy jasno.

 

Bohužel, jak jsem již psala, zůstala jsem na ty otázky a na ten strach sama.
Matka našla útěchu v alkoholu a táta se odstěhoval pryč z města a s jeho stěhováním odešla i naše vzájemná blízkost.

 

Čas běžel a já se dostala do věku rozjívené puberťačky. Potřebovala jsem cítit lásku a mít v tomto citlivém období kolem sebe lidi, ze kterých bych cítila pochopení a souznění.

Táta už měl novou rodinu, a matka? Ta střídala partnery jak spodní prádlo a její chuť k alkoholu se stala pro ni koníčkem.

 

Večer co večer u nás byly večírky, a máma místo toho, aby si se mnou povídala, chodila raději po zábavách.

Odcizily jsme se ještě víc. Já nevěděla, co kde máma dělá, a máma netušila, co mě trápí, z čeho mám radost, jaké mám sny a touhy.

 

Když mi bylo dvaadvacet, našla si matka nového přítele. Byl o několik let mladší a byl snad dvacátým mužem, který si hrál na mého nového tatínka.

Matka se však tentokrát skutečně zamilovala. Svoji chuť k alkoholu začala kočírovat, dokonce jsme měli sem tam i teplý oběd a její nálada byla více než usměvavá.

 

Šimon, jak se partner mé matky jmenoval, mi celkem padl do oka. Byl to první muž, u kterého jsem neměla pocit, že jen z matky ždímá peníze a má ji pouze a jen na sex.

 

O několik měsíců později se k nám Šimon nastěhoval a mně se začala před očima rýsovat vize skutečného domova, skutečně šťastné rodiny.

 

Ovšem pak se stalo něco, co – ač to nikdo nemohl tušit – zamávalo s touto mou vizí stejně, jako silná bouře dokáže zamávat s mladou břízkou. Zamávat, či ji dokonce zlomit....

 

Matka si našla novou práci a s touto prací přišly i služební cesty. Odjížděla na den, dva, ale také na týden....

A my byli se Šimonem stále častěji a častěji sami doma.

 

Náš vztah byl dobrý, rozuměli jsme si, měli jsme stejný pohled na svět a měli jsme i hodně podobné záliby. Takže dny, kdy matka odcestovala, jsme si opravdu užívali.

Šli jsme do kina, na večeři, do divadla, nebo si jen koupili láhev vína a dlouho do noci si povídali.

 

Když jsem se poprvé přistihla, že při masturbaci myslím na Šimona, vyděsilo mě to. Nenáviděla jsem se za ty představy a slíbila si, že se to už nebude opakovat....

Sliby chyby. Šimon se začal objevovat i v mých snech a já svoje city k němu přestávala mít pod kontrolou.

 

Tehdy jsem si přísahala, že když už nedokáži uhlídat sama sebe, nedopustím, aby toto mé tajemství někdy vyšlo na světlo. Po tolika letech byla má matka konečně šťastná a myslím, že jsme si k sobě pomaličku začaly nacházet i cestu.... Ne, nějaká bláznivá zamilovanost mi opravdu nestála za to, abych jedním kopnutím vše zničila.

Dny, kdy matka služebně odcestovala, se pro mě staly utrpením. Měla jsem totiž strach sama ze sebe, obávala jsem se toho, že se neuhlídám, že udělám něco, čeho budu navždy litovat.

 

Jeden večer, když byla matka mimo republiku, koupil Šimon víno a navrhnul, že si dáme celovečerní turnaj v šachách.

Odmítla jsem.

Věděla jsem totiž, že alkohol a mé city k tomuto muži jsou smrtelnou kombinací.

 

Šimon mé odmítnutí akceptoval, ale překvapení zakrýt nedokázal. Ptal se mě, co se stalo... Zda nemám nějaký problém, zda se na něj z nějakého důvodu nezlobím... Neodpověděla jsem. Nenapadla mě žádná rozumná odpověď.

Jen jsem vstala a odešla do svého pokoje.

 

Bylo mi hrozně. City se ve mně bouřily a já doslova cítila, jak málo stačí k tomu, abych vše zničila. A měla jsem strach. Opravdu hrozný, dusivý a páchnoucí strach.

 

Když se ozvalo tiché zaklepání na mé dveře, srdce mi přestalo bít. Tolik jsem chtěla, aby ke mně přišel, abych se mu mohla svěřit s tím, co mě trápí... ale věděla jsem, že tohle je zakázané území, hranice, za kterou prostě nesmím jít.

 

Pojď dál – řeklo mé druhé já. Mé druhé, zkažené já, které v tu chvíli nade mnou získalo moc a já nebyla schopna ho zastavit.

Šimon se posadil do křesla a mlčel. Pozoroval kapky deště, jak stékají po tabulce skla, a nic neříkal, jen seděl a díval se na nebe, jak pláče....

 

Po tmě a v tichosti jsme seděli snad věčnost.

Já byla ten, kdo vstal, kdo to nevydržel, kdo k němu přistoupil a objal ho.....
Milovali jsme se celou noc. Vyznávali jsme si lásku, tišili můj pláč a znovu se milovali. Bylo to krásné a děsivé zároveň.

Bylo to tak něžné a zároveň tak odporné....

 

Mé city se ocitly v bouři, která mohla mít smrtící následky.

 

První, co jsem po této noci udělala, bylo, že jsem sama sobě slíbila, že se tohle nikdy nikdo nesmí dozvědět a že to bylo poprvé a naposledy....

Naivní představa, nesplnitelný slib.

 

Stali jsme se se Šimonem milenci a matka celé tři měsíce nic netušila. Netušila nic díky tomu, že často nebyla doma, a hlavně jak já, tak i Šimon jsme si dávali bedlivý pozor, aby matka nic nepoznala.

Jenže chování je věc jedna a sex věc druhá.

 

Šimon není ten typ člověka, aby miloval dvě ženy, a po té noci se mnou se jeho city k mé matce změnily. Vlastně se ony city jen přehodily - ze mě na mou matku. Matka se pro něj stala jakousi kamarádkou a já láskou.
Nejednou jsem slyšela, jak se matka ptá, proč s ní nechce spát... Ach, bylo to pro mě tak hrozné! Jak já se v té chvíli nenáviděla.
Ale přišla jsem na zvláštní věc: Láska totiž dokáže být silnější než zodpovědnost, charakter člověka či svědomí....

 

 

Před měsícem se stalo to, co by mě ani ve snu nenapadlo.... Vynechala mi menstruace, udělala jsem si test a vyšel pozitivní.

Na celé věci bylo jediné dobré a krásné to, že jak já, tak i Šimon jsme byli nadšeni z toho, že budeme mít miminko.

 

Bohužel tato situace si však vyžádala to, abychom matce řekli pravdu. A byla jsem to já, kdo jí to jeden večer oznámil.

 

To, co se u nás dělo, se snad ani popsat nedá a věřte, že chování mámy chápu. Zhroutila se.... Nebýt Šimona, který jakž takž udržel situaci na lidské úrovni, myslím, že by mě matka byla snad schopna i zabít.

Hned druhý den jsme se se Šimonem vystěhovali.... Pár dní jsme bydleli v hotelu a pak si našli podnájem. Naštěstí Šimon je na tom finančně dobře, takže nyní již hledáme vlastní bydlení....

 

A matka? Ta mne ignoruje. Jako dcera jsem pro ni přestala existovat. Nezvedá telefon, neotevírá mi dveře, chová se, jako by nikdy žádnou dceru neměla.

A já, já se jí nedivím....

Reklama