Napsala nám slečna Simona z Havířova. Od Ženy-in nechce žádnou radu ani útěchu. Jen se chtěla s ostatními čtenářkami podělit o svůj příběh...

Nebylo mi ještě ani osmnáct, když si máma našla nového přítele. Byl o několik let mladší a byl v pořadí už šestým mužem, který se ocitl v roli mého nového tatínka. Jenže máma se tentokrát – snad poprvé – doopravdy zamilovala.

Neradostné dětství

Dodnes si do úplných podrobností vybavuji, jak to tenkrát u nás doma vypadalo, když se naši rozváděli. Byla jsem sice hodně malá holka, a i když jsem vnímala, co se děje, neuměla jsem si vůbec představit, že už prostě nebudu mít doma pohromadě mámu s tátou.

Měla jsem v hlavě pořádný zmatek a bohužel se nenašel nikdo, kdo by mi v tom udělal jasno. Rodiče se zabývali sami sebou a já jako bych neexistovala. Máma se mi začala vzdalovat a s tátou nebyla řeč. Pořád opakoval, že jsem jeho malá princezna, která je na takové starosti ještě moc malá.

Pak se táta odstěhoval do Ostravy a maminka hledala a našla útěchu v alkoholu.

Jak šel čas, přišla puberta a já se v tom začala pěkně plácat. Chyběla mi pevná ruka. Potřebovala jsem cítit rodičovskou lásku a podporu. A místo toho? Táta už měl novou rodinu a neustále „ovíněná“ matka střídala partnery jako ponožky. Noc co noc se u nás konaly večírky a máma místo toho, aby si se mnou povídala, vymetala zábavy. Odcizily jsme se ještě víc.

Rodinná idyla?

Když mi táhlo na osmnáct, našla si máma nového přítele. Kája byl o sedm let mladší, sympaťák, a máti se tentokrát skutečně zamilovala. Chuť na chlast začala kočírovat, dokonce jsme měli tu a tam teplou večeři. Změnila se, sršela dobrou náladou, i na mě se usmívala. Karel s mámou u nás trávil víkendy a o pár měsíců později se k nám nastěhoval docela. Po půl roce se vzali. Před očima se mi začala rýsovat vidina šťastné rodiny.

Ale pak se stalo něco, co nikdo nemohl tušit... Máma změnila zaměstnání a s novou prací přišly i časté služební cesty. Odjížděla na den, dva, ale taky na týden. A já bývala s otčímem sama doma...

Mezi námi byl dobrý vztah. Rozuměli jsme si, měli jsme podobné záliby, shodný úhel pohledu na svět. Takže dny, kdy matka odcestovala, jsme si dost užívali. Sledovali jsme stejné pořady v televizi, hráli karty nebo šachy, čas od času zašli třeba do kina, ale i na večeři, do divadla, nebo si jen tak koupili láhev vína a povídali si.

„Skoroincest“

Jenže pak jsem se jednou při masturbaci přistihla, že myslím na „nevlastního tátu“ a moc se mi to líbí. Vyděsilo mě to. Příště jsem se snažila na něj nemyslet, ale nešlo to. Pak už se mi honil hlavou pořád. Karel se začal objevovat i v mých snech a já jsem nad svými city k němu přestávala mít kontrolu.

Zrovna teď! Když je má máma po tolika letech konečně šťastná...

No a pak se to stalo. Jednou večer, když zase byla máma služebně dokonce až na Slovensku, koupil Karel víno a navrhnul, že si dáme celovečerní turnaj v šachu. Bála jsem se a radši odmítla.

Šla jsem si lehnout a bylo mi hrozně. Když se pak ozvalo klepání na dveře, málem mi přestalo tlouct srdce. Tolik jsem chtěla, aby ke mně přišel, a teď je to tady!

Karel se posadil na pelest postele a mlčel. Nakonec jsem to byla já, kdo první vstal, kdo to nevydržel, kdo k tomu druhému přistoupil a objal ho... Milovali jsme se celou noc a vyznali si lásku. Bylo to krásné a děsivé zároveň...

Když ráno odešel, slíbila jsem si, že se to nikdy nikdo nesmí dozvědět a že to bylo poprvé a naposledy. Naivní představa, nesplnitelný slib.

Stali jsme se s Karlem milenci a matka celé tři měsíce nic netušila. Nejspíš díky tomu, že často nebývala doma, a hlavně proto, že jak já, tak i Karel jsme si dávali bedlivý pozor, aby nic nepoznala. Jenže chování je věc jedna a sex věc druhá. Kája totiž není ten typ člověka, který by miloval dvě ženy, a po té společné noci jeho city k mé matce znatelně ochladly. Z matky se stala kamarádka a z nevlastní dcery partnerka a milenka.

Začali mít neshody. Často jsem zaslechla, jak se matka ptá, proč s ní nechce spát. Bože, bylo to pro mě tak hrozné! Jak já se v té chvíli nenáviděla! Přitom jsem si uvědomila, že láska dokáže být silnější než zodpovědnost, charakter člověka či svědomí...

Otec i dědeček zároveň

A aby toho všeho nebylo dost, mé černé svědomí postihla další ťafka osudu. Před dvěma měsíci mi vynechala menstruace. S malou dušičkou jsem si udělala test a vyšel pozitivní! I když jak já, tak i Karel jsme byli nadšení, že budeme mít miminko, situace si neodkladně žádala, abychom matce o nás dvou všechno řekli. Nakonec jsem to byla já, kdo musel s pravdou ven.

To, co se potom u nás dělo, se snad ani nedá popsat. Máma se zhroutila. Nebýt Karla, který se snažil udržet situaci na rozumné úrovni, myslím, že by mě matka snad byla schopná i zabít.

Hned ráno jsme se z bytu vystěhovali. Pár dní jsme bydleli v hotelu, pak u mé spolužačky a potom jsme si našli podnájem. Naštěstí je na tom Karel finančně dobře, takže si teď už hledáme vlastní bydlení.

A má matka? Ta mne ignoruje. Jako dcera jsem pro ni přestala existovat. Nezvedá telefon, neotvírá mi dveře, chová se, jako by nikdy žádnou dceru neměla.

A já, já se jí vůbec nedivím...

Simona (19), Havířov

Máte také pohnutý osud? Potkalo vás něco podobného? Pište nám i vy své příběhy. Ty nejzajímavější na serveru Žena-in zveřejníme.

Reklama