Foto: Shutterstock
„Všechny naše děti samozřejmě milujeme a děláme pro ně, co jen můžeme. Musím ale přiznat, ač to asi vyzní špatně, že poslední dobou našeho rozhodnutí, mít hned tři, litujeme. Asi bychom udělali lépe, kdybychom se před lety neunáhlili, a zůstali jen u dvou děcek. Nebo ještě lépe, bývalo by nám stačilo jen jedno,“ bilancuje Markéta, matka dvou pětiletých holčiček a téměř tříletého chlapečka. Problém není v tom, že by nestíhala věnovat tolika dětem pozornost, nebo že by ji péče o ně zmáhala. Není jí ještě ani třicet let a klidně by prý, co do fyzických a psychických sil, zvládla ještě dvě další. Problém jsou ale peníze.
„Bydlíme sice ve 3 + 1, ale na to, aby mělo každé dítě svůj pokojík, to stejně není. Zatím to ještě jde, ale časem nevím, jak se do té jedné místnosti všichni tři vejdou. Pokud se tedy ještě navíc nebudeme muset stěhovat do menšího, protože bytná nám tu každoročně zvyšuje nájem,“ krčí rameny Markéta s tím, že samozřejmě nejde jen o bydlení, co jim tři děti prodražují.
„Jak rostou, je to znát i na našich nákupech. Čím dál víc toho snědí. Úplně mě děsí představa, jak to bude vypadat, až dorostou do puberty… Musím už slevovat na množství i kvalitě potravin. Koukám po slevách, dvakrát si rozmyslím, než dám do košíku něco nadstandardního, co můžeme oželet. Mít jen jedno dítě, můžu mu toho dopřát mnohem víc. Vím, že život není jen o materiálních záležitostech, ale tak kdo by nechtěl pro svá děcka to nejlepší? Takhle jim pořád jen musím říkat ne, na to nemáme,“ líčí Markéta, která musí šetřit i na výběru dovolených. Většinou jen jezdíme na výlety po okolí, abychom se večer mohli vracet spát domů. Nedovedu si představit, platit ubytování za nás všechny. Natož třeba platit pět míst u zájezdu k moři. Tam se asi nikdy společně nepodíváme, na to nenašetříme,“ lituje Markéta. Nějaké úspory sice má, ale z těch plánuje platit dětem školní záležitosti.
„Za rok půjdou dvojčata do školy, a to bude teprve něco. Když nepočítám základní vybavení, jsou tu dost akční. S dětmi jezdí na hory i školu v přírodě. A to pětitisíce jen lítají. Zaplatit to jednomu dítěti, to bychom ještě dávali. Ale třem…“ obává se Markéta. Takhle ale před čtyřmi roky nepřemýšlela. „Malé děti, malé výdaje. Člověku nějak nedojde, kolik to všechno časem bude stát. Za všechny naše děti jsem samozřejmě ráda, nedala bych je. Ale kdybych mohla vrátit čas, asi bych se rozhodla jinak. Zní to krutě, ale je to tak,“ přiznává.
K článku se vyjádřila Bc. Karin Emily, psychoterapeutka, arteterapeutka a speciální pedagožka:
Zodpovědné založení rodiny s plánovaným rodičovstvím by mělo v ideálním případě úzce souviset s finanční gramotností. Přibývá mnoho mladých párů, které si v současné době své rodičovství v určité úrovni komfortu pro všechny členy raději neumožní. Naopak je mnoho rodin, které spoléhají na sociální podporu s různými příspěvky a úroveň své existence nechávají pasivně plynout… Toto téma vždy vyvolá bohatou polemiku a velké názorové střety. Představa velké rodiny s více dětmi je krásným romantickým plánem, pokud jsou rodiče dostatečně existenčně saturování nebo mají hodnotový žebříček nastaven způsobem, ve kterém existenční nedostatky převyšuje hodnota emoční rodinné pospolitosti. Kde je však zdravá hranice spokojenosti a citové naplněnosti rodičů proti spokojenosti a naplnění potřeb dětí se projeví až časem. Rodinný život se všemi povinnostmi a potřebami prověří nejen finanční kapacitu ale i samotnou kapacitu „rodičovskou“…
Každé mateřství či otcovství je jedinečné. Bohužel, skutečná kapacita, zda je pro rodiče ideální pouze jedno či více dětí ať už z pohledu vydávané energie nebo schopnosti emočního napojení je velkou neznámou a odpovědi ukáže až realita. Není to o nelásce k dětem, opět zde mohou hrát roli rodinné vzorce, vztahové i jinak hodnotové. Markéta je v situaci, kdy pro ni samotnou a především pro její děti je důležité maximálně kultivovat rodinnou vzájemnost a přijmout své štěstí, že je matkou tří zdravých dětí. A jak se říká, za vše se v životě platí. Mnoho lásky logicky znamená velká vydání. A Markéta se zkrátka bude muset pracovně více ohánět a být kreativní, aby naplnila potřeby všech dětí. V dnešní době swapových akcí, slev a podobných možností lze s trochou snahy ušetřit na všem. Pro svou psychickou spokojenost by to však Markéta neměla prožívat úkorně a s pocitem zklamání, ale jako adekvátní cenu za vícečetnou radost v mateřství. Žádné dítě by nemělo vycítit pochyby o tom, zda je zde na světě správně. Bohužel tento pocit z dětství se stále častěji objevuje v terapii dospělých.
|
|
Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Asi jsem zde jediná, kdo se té Markétě vůbec nediví. Samozřejmě, že své děti miluje a nikdo nevíte, jestli oba nepracujou, kolik vydělají, atd. Ty rady, že se mají stěhovat 500 a víc km - třeba mají poblíž rodiče, kteří budou potřebovat pomoc a ty výdělky? Asi takhle - každý se nemůže furt někam stěhovat a není to ani nic jednoduchého, i na to stěhování a zařizování je třeba spoustu peněz. A aby měli oba mladí rodiče 2-3 práce? Takto pracuje spousta lidí a na děti bohužel čas nemají, takže je to taky tak trochu kontraproduktivní, nemyslíte? Jediná jejich výhoda je, že jsou na to dva. A že měli napřed přemýšlet a pak si dělat děti? Mladé paní není ještě ani 30, tzn. že ty dvojčátka měla někde kolem 25 let - na dnešní dobu docela brzo, dnes mladí zakládají rodiny daleko po třicítce. Pořád všude čteme a slyšíme, že to je už docela pozdě, že by měli mít děti do 30. Dříve to tak bylo, dneska už je to jinde. Chci tím říct, že v mládí člověk dělá spoustu nedomyšlených rozhodnutí, kterých později může litovat, jenže už se s tím nic nedá dělat. Já jsem třeba taky chtěla děti, bohužel ze zdravotních důvodů mi nebylo přáno, nakonec jsme si s bývalým manželem děti adoptovali. On třeba úplně otočil a do pěti let jsme se rozváděli, protože on si chtěl užívat (v té době už měl dost přes 30) a i s dětma jsme mu byli na obtíž.
Pro ty, co navrhují stěhování někam daleko a vést třeba penzion je tady ukázka, jak to taky může vypadat - https://www.youtube.com/watch?v=6Pz5BuDMYXQ&t=2s
Tak to je opravdu známka velké chudoby, když se nedá jet k moři!
Tady se krásně ukazuje dopad toho, když se dřív jedna a teprve potom přemýšlí. Nemít vlastní bydlení k nepříliš dobře placené práci a pořídit si tři děti za sebou, to je docela odvaha. A to se teď při dvou pětiletých platí jenom dvakrát školka . Až budou dnes pětileté řekněme ve čtvrté třídě, bude jejich bráška v první. A až dnes pětileté vyjdou ze základky, bráška bude v šesté třídě. To bude teprve něco. Rodina se bude muset obejít bez nějakých těch bonusů trvale. Zajímavé je, že lidi kolikrát žijí od výplaty k výplatě, ale mají pojištění na všechno možné a děti navštěvují opravdu finančně náročné kroužky. Tady bych asi začala. S tím šetřením. A samozřejmě místo kroužků výlet, kolo se dá koupit i z druhé ruky, a možná by šlo pronajmout si levně zahradu a co půjde, si vypěstovat. Naši nás měli tři, brali opravdu málo, ovoce a zeleninu jsme měli celoročně ze zahrádky a každý jsme měli jeden kroužek. A ve svém jsme taky nebydleli. O moři jsme si tedy mohli nechat zdát. Jeli jsme až jako dávno dospělí s rodinami. Na druhou stranu bych hlavu nevěšela. Děti, které vyrostou ve skromných poměrech, umějí lépe hospodařit a jsou cílevědomější a pracovitější. Plno lidí mělo nesnadný start a dotáhli to dál, než jedináčkové, co dostali všechno vždycky až pod nos a rodina kolem nich skákala...
No tak asi nepůjdou dvě děti utopit, že. Brečet nad tím, že je jich nějak moc, je zbytečné, to si měli rozmyslet dřív, teď se holt bude muset řešit, jak to zvládnout se třemi. A jediné řešení, jak už bylo níže popsáno, je víc vydělávat. On se jinak totiž žádný zázrak nestane. V článku není dost údajů, aby se dalo nějak poradit, nevíme, kde žijí, jakou mají práci, nevíme nic. Obecně vzato - pokud matka nepracuje, tak děti do školky, matka do práce. Otec hledat lépe placenou práci nebo brigádu navíc k tomu, co dělá teď. Jsou v nájmu, můžou se tedy přestěhovat někam, kde bude levnější bydlení nebo lepší pracovní možnosti. Minimalizovat výdaje, neutrácet za zbytečnosti. V tom třípokojovém bytě by to šlo udělat tak, že nejmenší pokoj dostane ten kluk, druhý pokoj dostanou ta dvojčata a rodičům holt zbude taky jen jeden pokoj, který jim bude sloužit i jako ložnice. To se nedá nic dělat, když nemám dost místa, nemůžu mít luxus obýváku a ložnice, v kterých celý den nikdo není a děti se tísní všechny v mrňavém dětském pokoji. Ale hlavně do budoucna je potřeba počítat s tím, že náklady na děti porostou, a to i za úplně základní věci jako je jídlo a oblečení. Ty příjmy se prostě budou muset zvýšit, jinak to nepůjde.
Doporučila bych podívat se VELMI kriticky na svoje příjmy. V článku chybí, jestli pracuješ. Jestli ne, tak mazej do práce, děti do školky. Všechny a do odpoledne. Ano, jistě, děti patří k matce a bla bla. Děti stojí peníze. A když to stačit nebude, tak si prostě jeden z vás přibere další práci. Nebo oba. Za prací se můžete i stěhovat (vlastní zkušenost, a děti jsme měli dvě v té době a přesunuli jsme se 500 km do úplně nového prostředí). Jestli máte pocit, že tři předškoláci jsou drazí a hodně toho sní, tak tedy potěš koště za deset let. Žádné dávky, do háje, makat máte, dva mladí lidi. Mimochodem, tři děti vám slušně snižují daně, ne? Tvůj chlap má dělat minimálně 40 hodin týdně a ty také co nejvyšší počet. Dovolená je zbytná věc, dokud nemáte pořádný finanční polštář, seďte doma na zadku, dovolenou si člověk musí finančně zasloužit. Ano, není to pěkné, život je samozřejmě sama krása a láska a spokojenost, ale toho se nenajíme, do toho se neoblečeme. Život s více dětmi je především pořádně otáčení se, aby bylo dost peněz. Malé děti potřebují celkem prd, když se to tak vezme. Především na druhém stupni začíná cvrkot. Takže jak správně tušíš, tohle je nic. Takže začni pracovat, změňte práci, stěhujte se za lepší prací, dejte do toho vše. Jestli máte problém uživit tří fakt malé děti, tak pracujete málo, na tom nemá nikdo další vinu. A dávky fakt nejsou řešení, proboha.
Ona by zpětně chtěla jen jedno dítě? To by jako v sobě nechala jedno z dvojčat usmrtit? Oni nevěděli, jak bydlí a jakou mají finanční situaci v tom okamžiku, kdy se rozhodli mít třetí dítě? Chlapeček je "téměř tříletý", ten snad ještě na výlety se školou nejezdí. Dvě pětiletá dvojčata a jeden tříletý chlapeček - ty děti toho tolik snědí? Co si ta ženská představovala, když děti počínala, že se budou pást? Dvojčata půjdou do školy a do družiny, chlapeček do školky, tatínek v práci víc mákne a maminka si též najde nějaké lukrativní zaměstnání. To tvrdí, že své děti "miluje"? To na moc velikou lásku tedy nevypadá. V tomto případě to je nějaké prázdné slovo, odposlouchané z TV novel.
Místo pláče by bylo nejlepší hledat řešení. Může zkusit požádat o sociální dávky a taky může uvažovat o pronájmu RD který vyjde cenově stejně a možná i méně a je tam více místa. Taky není samoživitelka, tak manžel pokud dost nevidělavá, tak by se mohl poohlédnout po lepší práci a Markéta by si mohla najít brigádu. Všechno jde zvládnout. Ale je potřeba konat a ne si stěžovat.