Kdyby Bůh nechtěl, aby to muži dělali s kozou, proč by dával rohy na tak šikovné místo? (lidový vtip)

Zoofilie je jak odbornou, tak širší veřejností vnímána rozporuplně. Převažuje sice názor, že se jedná o poruchu, ale výjimečným není v posledních letech ani konstatování, že stejně se kdysi nahlíželo na homosexualitu, a že zoofilie je tedy jen menšinovou sexuální orientací, která na své uznání teprve čeká.

Co je to zoofilie?
Zoofilie znamená v doslovném překladu láska ke zvířatům. Psychiatricky je definována jako jedna z parafilií, tedy sexuálních deviací a je řazena mezi vícečetné abnormity sexuální preference. Její výskyt není přesně znám, i když někteří autoři uvádí, že zoofilní zážitek má 15 až 18% celé populace. Často, především u mužů, se pojí se sadismem, ale vyskytuje se i ve spojení s masochismem, fetišismem, nekrofilií, pojídáním objektů sexu (v případě lidské oběti bychom hovořili o kanibalismu) nebo koprofilií. Podstatná pro diagnózu zoofilie je preference zvířete jako sexuálního objektu, k fyzickým sexuálním aktivitám dojít může, ale nemusí. K zoofilii se řadí i takzvaný zvířecí fetišismus, to jest sexuální fixace na zvířata (obecně či druhově) nebo na určité zvíře (konkrétní jedinec). V tomto případě nemusí být zvíře při pohlavním aktu přítomno. Člověku stačí fotografie zvířete, jeho srst, drápy nebo parohy, někdy dokonce jen předměty se zvířetem spojené, například uzda, houně, sedlo, vodítko, obojek či bičík (přičemž nikoliv jako pouhé sexuální pomůcky).

Co je to  sodomie?
Jako sodomie bývá v současné literatuře označován nejčastěji pohlavní styk se zvířaty, a to především přímý koitus, ať už anální či vaginální. Historicky tento pojem vznikl z názvu biblického města Sodoma, které bylo zničeno za své hříchy. Zda-li se v Sodomě praktikoval sex se zvířaty či nikoliv dnes již nezjistíme, ale přesto, že největším hříchem Sodomy byla patrně chrámová prostituce, nelze ani zoofilii jako takovou zcela vyloučit. Ve staletích následujících byla za sodomii označována jakákoliv sexuální aktivita ,,proti Bohu a přírodě”, masturbací počínaje, přes nemanželský styk či styk pouze za účelem sexuálního uspokojení, homosexualitu a nekrofilii, zoofilií konče. Protože za homosexualitu byl v podstatě považován pouze anální sex, vžilo se označení sodomie i pro něj (polibky mezi muži měly ve středověku charakter přátelský či byly výrazem úcty). Jak se morální kodexy postupně uvolňovaly a různé varianty sexu se stávaly akceptovatelnými, přesouvalo se užití termínu sodomie v podstatě už jen na zoofilii, případně na onen výše zmiňovaný anální sex.

Slovy zastánců
Slovy zastánců zoofilie, ať už hlásících se k této sexuální orientaci, či pouze ji akceptujících jako eticky přijatelnou, je zoofilie láskyplný vztah ke zvířatům, který je natolik těsný, že jak zvíře, tak člověk si jsou schopni naprosto a bez zábran dát najevo vzájemnou sexuální přitažlivost. Tento vztah a sexuální projevy z něj vyplývající nelze zaměňovat s násilnými akty, páchanými na zvířatech za účelem ukojení sexuálního puzení člověka (ať už vlastního, nebo přihlížejících), stejně jako nelze zaměňovat heterosexuální styk se znásilněním nebo pornografií. Pro lidského partnera by při sexuálních aktivitách se zvířetem mělo být nejdůležitějším zachování celkového stavu welfare zvířete, tj. nejen zabránění jeho fyzickému či psychickému utrpení, ale naopak, reciproční poskytnutí příjemného zážitku, stejně, jako by tomu mělo být i v heterosexuálním styku dvou lidí.

Zoofilní bozi
Starověká mytologie je plná záznamů o styku bohů v lidské podobě se zvířaty či o styku bohů v podobě zvířecí s lidmi. Kořeny tohoto zájmu o zoofilii, který hraničí až s fascinací, jsou patrně skryty především v animalismu, předpokladu, že některá zvířata jsou našimi předky a v uctívání bohů ve zvířecích podobách. Zároveň vychází i z magicko-náboženského chápání sexuálního aktu samotného. Styk se zvířetem tak nebyl vnímán jako akt sexuální, ale jako obcování s bohem. Ostatně staročeské slovo obcovat zahrnovalo jak náboženský akt, tak sexuální styk. Ze styku lidí a zvířat se podle některých legend zrodili satyrové, mořské pany a jiné pololidské bytosti. Do krásné Ledy, manželky spartského krále, se zase zamiloval Zeus, vládce všech bohů a vydal se za ní v podobě labutě. Když Leda spatřila labuť, pronásledovanou orlem, nabídla jí jako úkryt své lůno. Narodily se jí pak dvě děti...

Z náboženského významu sexuálního aktu se zvířetem vycházela i v praxi často provozovaná chrámová zoofilie s posvátnými zvířaty. Asklépiúv had byl uctíván v některých chrámech tak, že byl používán jako vibrátor. Podobně byl ve Starém Egyptě ctěn posvátný kozel. Také soulož s bílou klisnou, spodobněním bohyně Epony, připisovaná keltským králům (ačkoliv tvrdil to o nich jistý křesťanský kronikář, takže tomu nelze stoprocentně věřit) byla vlastně jakousi posvátnou zoofilií, uctěním božstva.

Pravá zoofilie, tedy preference styku se zvířaty před stykem s lidmi, patří k sexuálním orientacím poměrně vzácným, a tak se sekulární zoofilové ve starověku (a v současnosti je tomu nejinak) často rekrutovali z řad sexem přesycených hedoniků. Obzvláště dekadentní Řím a sexuálně tolerantní Japonsko prosluly pokusy o sex snad se všemi dostupnými živočišnými druhy. Našli se i tací, kteří se snažili v této oblasti dosáhnout rekordů, a to jak v četnosti, tak v nebezpečnosti a perverznosti aktu. Výjimkou proto nebyl ani sex s velkými kočkovitými šelmami, s ještěry nebo třeba s rybami.

Darovanému koni na zuby nehleď
Předkolumbovští Mochicové po sobě také zanechali řadu památek, nejčastěji hliněných nádob, které poukazovaly jak na jejich zálibu v sexu obecně (sami ho nazývali checan, tedy láska), tak v zoofilii. Zajímavé je, že tito indiáni dávali výrazně přednost nekoitálním formám ukájení pohlavních potřeb, čímž posléze neuvěřitelně popuzovali španělské katolické dobyvatele. Kronikáře Ciezu de León nejvíce pohoršila skutečnost, že se domorodci věnovali sexu i se zvířaty, která jim kolonizátoři věnovali: ,,A přece vím, že mnozí rozumní lidé, kteří znají, že je nebe, peklo a bůh, zanechali své ženy a spustili se s mulami, klisnami a zvířaty, což mě rmoutí konstatovat.” Cieza de León ostatně věnoval ve své kronice zavrženíhodným způsobům ukájení pohlavních potřeb u indiánů celou samostatnou kapitolu. Nazval ji charakteristicky: ,,O nepatrné ceně, kterou tito indiáni přisuzují panenství svých žen, a kterak se proviňují odporným hříchem sodomie.”

Zoofilie ve středověku
V raně křesťanských dobách spadalo hodnocení sexuálních vztahů pod jurisdikci církevních soudů. Tyto soudy podstatně zmírnily starogermánskou (teutonskou) praxi. Mezi obvyklé rozsudky církevních soudů raného středověku patřily mírné tresty, které mohlo nahradit pokání. V pozdějším období, od 11. století, byly případy sodomie nebo chlípnosti proti přírodě předávány světským soudům, což znamenalo návrat ke smrtelným trestům pro pachatele ,,ohavného hříchu”. Jako sodomie byla označována homosexualita, zoofilie, později také styk s mrtvolami, ukájení se na sochách a ještě později masturbace. Hexenhammer z roku 1487, neblaze proslulé Kladivo na čarodějnice, prohlásilo sodomii za jeden z hlavních příznaků čarodějnictví. V této době zvířata nebyla posuzována jako oběti případného sexuálního jednání, ale jako spolupachatelé a byla odsuzována ke stejným, výjimečně mírnějším trestům, než lidé. Constitutio Criminalis Carolina, přijatý Karlem V. v roce 1532, nadále uplatňoval trest smrti za homosexuální a zoofilní chování, ale odtrestnil jiné druhy sodomie. Vzhledem k historickým podmínkám však německé zákony v českých zemích neměly širší platnost. Tam se v té době uplatňovaly nejednotné právní přístupy a zvykové normy v různých regionech či městech. Jako sodomie byly posuzovány sexuální styky se zvířaty a dokonce tak bylo označeno několik případů expozice genitálu na veřejnosti. Všeobecně platilo, že jakákoli mimomanželská sexuální aktivita mohla být kriminalizována.

Na hranici i s tou ovcí
Sodomie jako pohlavní styk se zvířetem se v záznamech trestního soudnictví vyskytuje jen ojediněle. Delikvent býval zpravidla upálen, někdy společně se zvířetem. Pohlavní styky se zvířaty byly většinou záležitostí mužů, kteří ukájeli své sexuální pudy na klisnách, kravách, ovcích i fenách. V roce 1602 se dostal před kopidlenský soud mladičký Jan Kovanda, a to pro sodomii s ovcí v bartoušovském dvoře. Konšelé rozhodli, že ,,... ačkoliv let nemající, že pro takový zlý účinek sodomský na hranici i s tou ovcí, s kterouž týž skutek jest učinil, spálen býti má”. Apelační soud potvrdil rozsudek Kopidlenských s dodatkem aby byl Kovanda před upálením nejprve sťat. V roce 1699 uvěznili v Sobotce pro podezření ze sodomie s kozou Matěje Zemánka z Kosmonos. Navíc se zjistilo, že spáchal i cizoložství. I když se k sodomii nepřiznal a vydržel všechny stupně útrpného výslechu, byl odsouzen k nuceným pracím. V Miletíně byl stíhán pro podezření ze sodomie v roce 1748 Jiří Ulver, jemuž vyměřil apelační soud jeden rok nucených prací se čtvrtletním výpraskem po dvaceti ranách karabáčem.

Sodomie má tradici i v církevních kruzích
V 9. století nechal odstranit opat Plato na základně stálých skandálů ve vlastních řadách všechna zvířata samičího pohlaví z okolí kláštera. Roku 1513 dovolil papež Leo X. duchovenstvu provozovat po složení deseti guldenů podle libosti ,,kurevnictví, cizoložství, krvesmilstvo a sodomii se zvířaty”. Petrus Damiani se pokoušel přesvědčit papeže Lea IX. (1049-1054) o vyloučení sodomitů z duchovenstva, ale nebyl vyslyšen .

Co si o zoofilii myslíte vy? Máte s ní nějaké zkušenosti? Legalizovaly byste zoofilii nebo ji naopak přísněji trestaly?

Pokračování článku bude v pondělním vydání...

Využitá literatura:
Hvozdík, A.; Kupec, F.: Etologické aspekty sodomie. Pes přítel člověka, 9/2002.
Borneman, E.: Encyklopedie sexuality. Victoria Publishing, Praha, 1990
Bellinger, J.G.: Sexualita v náboženstvích světa. Academia, Praha, 1998
Kinsey, A.C.; Pomeroy W.B.; Martin, C.E.: Sexual behavior of the human male. W.B.Saunders, Philadelphia, 1948.
Weiss, P.; Zvěřina, J.: Sexuální chování obyvatel České republiky: Výsledky národního výzkumu. 1997. Československá psychologie 41,3,208-215
Procházka, I.; Graupner, H.: Historie právních postojů k homosexualitě. www.gay_and_lesbian.cz
Stingl, M.: Indiánské milování. Magazín Koktejl, Říjen 1999.

Reklama