„Máme půjčovat jeho ex naše děti?“ neví si rady Ivana

cilani — #53 cilani — #54 Já ti rozumím Mimochodem zkus si přečíst Zolu nebo Balzaca, hned se ti uleví, že lidi jsou pořád stejní, kradou, lžou a souloží, soboty a neděle nedrží Jen ty internetové diskuse nebyly A jsem ráda, že k tomu existuje i řekla bych poměrně mocně zastoupený protipól, lidi pro které je lež energeticky obtěžující záležitost.

cilani — #53pane jo, jsem zas vstala hore dupou, že se tu tak opakuju.. To je tak, když se snažím něco napsat a nemyslím..

1. na komentář reaguje Suzanne — #55

Suzanne — #52to určitě nejsi. Trochu mě děsí, jak se lež začíná považovat za něco normálního, ba slušného, protože když to neumím říct slušně či neurážlivě, tak je přece lepší lhát.. Nelíbí se mi, že se lež, podvádění a podobné věci považují za něco normálního, snad i slušného (nebo vhodného v rámci slušného chování? )..

1. na komentář reaguje cilani — #54
2. na komentář reaguje Suzanne — #55

cilani — #49 Hezky rozvedeno. Jsem ráda, že nejsem mimoň

1. na komentář reaguje cilani — #53

Rikina — #47 A tomu se říká sociální inteligence, že jsi schopná zvážit, kdy, jak, zda a co sdělit. Já svým blízkým nelžu, přesto se nikdo neuráží. Jak píše cilani — #49, někdy stačí trochu citu, slušnosti a zdravého rozumu. V tom to možná je

paníliška — #46hezky řečeno.

Rikina — #47Hele a nenapadlo tě, že pravda se dá sdělit i s citem? Nebo když by nějaká imaginární kámoška byla zdrblá ze sprdu, tak ji musím něco říkat? Když se mě jeden týpek zeptal na názor na sebe, tak se dozvěděl, že mi nesedí a se mi nelíbí jak se vyjadřuje o své ženě. To, že někdo nelže ještě neznamená, že se musí chovat jak slon v porcelánu. Nečetla jsem to celé, ale třeba to o tom zdraví - tak řeknu jo, mohlo by to být lepší, ale zvládám to, případně řeknu, že to téma teď nechci načínat. Neříkám nikomu, že mu to sluší, pokud mu to nesluší.. Už hodněkrát se mi někdo chlubil s něčím a já se jen usmála, případně řekla, že to není můj šálek kávy.. Pravdou je, že si kolem sebe neudržuji falšené kamarády a tak když mi roste břuch, tak se to od nich dozvím.. a víš co? jsem ráda, že nemusím přemýšlet nad tím, co myslí vážně a co mi říkají jen ze slušnosti..

1. na komentář reaguje Suzanne — #51
2. na komentář reaguje Suzanne — #52

Nebo jinak - vím, že když někomu řeknu pravdu, způsobím mu starosti, a přitom on nic nemůže ovlivnit, tak ho toho radši ušetřím a tu pravdu mu neřeknu. Příklad - někdo se mě zeptá na zdraví, řeknu, že jo, všechno v pořádku, ale přitom mám jít za týden na operaci žlučníku. Ale to ten člověk vědět nemusí, protože mi nemůže nijak pomoct a leda bude mít zbytečně obavy, když je to někdo blízký. A když není blízký, tím tuplem to vědět nemusí. Nebo vím, že mám doma žárlivého chlapa, tak mu nebudu vykládat, že jsem cestou z práce potkala bývalého spolužáka, se kterým jsem chodila, když mi bylo 15, a šli jsme spolu na kafe. Řeknu něco neškodného a ušetřím sobě i jemu zbytečnou žárlivou scénu. Nebo vím, že když řeknu pravdu, ukážu tím dotyčnému zároveň svoji slabost, on toho může využít a bude to pro mě znamenat nějakou podstatnou nevýhodu. No to bych byla sama proti sobě, dát mu do ruky takovou zbraň. V neposlední řadě pak máme takové "veřejné lži" jako je volební kampaň, reklamy na kde co, konspirační teorie šířené v médiích, a některá povolání mají lež přímo v popisu práce. Voják, který nelže a všechno pravdivě vykecá nepříteli? Učitel, který nelže a pravdivě řekne rodičům, že jejich dítě je nevychovaný spratek? Policista, který nelže a tudíž ho každý zločinec snadno oklame? O lékařích a advokátech už řeč byla, a je toho víc. I nejlepší kamarádka vám lže, když vám říká "neboj, tu zkoušku určitě uděláš" - byť vám to říká v dobré vůli a snaze podržet a povzbudit. Inu tak.

Viděly jste film Lhář? Tam to bylo velmi názorně ukázáno, jak to dopadá, když člověk nelže. Ano, je to komedie, a Jim Carey tam silně přehrával, jak on už to umí. Ale ta podstata tam je - nemůžete lidem říkat do očí nemilosrdně pravdu. Neunesli by to.

Příklad - je vám blbě, jdete k doktorovi a uslyšíte tam "je vám blbě proto, že máte špatnou životosprávu, moc jíte, málo se hýbete, nestaráte se o svoje zdraví, a taky už nejste nejmladší, zavinila jste si to sama, lepší už to nebude, a já vám pomoct nemůžu, už nikdy zdravá nebudete". To by se vám líbilo? A přitom je to pravda. Holá, křišťálová a nepřikrášlená. Nebo jiný příklad - kolegyně přijde nešťastná, že ji šéf sprdnul na tři doby. Řeknete jí zase pravdu - "jo, holka, celá kancelář si o tobě myslí, že jsi neschopná a líná, že pořád děláme něco za tebe nebo předěláváme, co zvoráš, a je dobře, že na to ten šéf konečně přišel, doufáme, že tě vyhodí a přijde sem někdo mladší výkonnější a chytřejší"?

Kolikrát denně řeknete někomu, že mu to sluší, a přitom si to nemyslíte, je vám fuk, co má na sobě a jestli mu to sluší, řekli jste to jen jako společenskou frázi? Kolikrát řeknete někomu "dobrý den" a myslíte si "jéžiš, ještě ten tady chyběl"? Kolikrát pochválíte něčí roztomilé dětičky a v duchu si říkáte "už aby s těmi uřváňaty odešla"? Takhle by se dalo pokračovat donekonečna. Lidi prostě lžou. Statisticky údajně zhruba asi tak dvakrát denně.

1. na komentář reaguje cilani — #49
2. na komentář reaguje Suzanne — #51

cilani — #44 Víš, já chápu, že jsou chvíle, kdy sdělená pravda může ublížit, ale tvrzení, že všichni lžou anebo že bez lhaní nelze žít, je pro mě hodně silná káva. A vypovídá to o charakteru dotyčného a v tom případě děkuji osudu, že ho neznám osobně.

1. na komentář reaguje cilani — #50

cilani — #44 Tak to jsem si přečetla až teď (catcat) a fakt nechápu

paníliška — #42 Motty — #43Hele třeba nám to vysvětlí. Mně by zajímala i odpověď catcat lupě, proč by měli být pravdvomluvní lidé nebezpeční..

1. na komentář reaguje Motty — #45
2. na komentář reaguje paníliška — #46

Mickey Mouse — #40 Bože, ty jsi neuvěřitelnej chytrolín...

1. na komentář reaguje cilani — #44

Mickey Mouse — #40 Lež je tedy životně důležitá? No potěš......

1. na komentář reaguje cilani — #44

Mickey Mouse — #40 která lež je pro život tak důležitá? Mně zatím dávají její argumenty větší smysl, ale třeba změním názor, když budeš konkrétnější..

lupa — #19 Když tvrdíte, že nelžete, tak to já jsem si jistý, že už tohle tvrzení je lež! A nepotřebuji vás znát. Bez lhaní totiž nelze žít. A ne, není to jen můj dojem, ale mnohokrát v historii lidstva vědecky ověřený fakt. Možná, že protože stejně jako ostaní lidé neznáte všechno a nerozumíte všemu, tak věříte, že říkáte pravdu. Ale buďte si jistá, že často jen věříte svému chybnému názoru...

1. na komentář reaguje cilani — #41
2. na komentář reaguje paníliška — #42
3. na komentář reaguje Motty — #43

No jo, ale jak manžel přošel s nápadem posílat děti k bývalce, že se jí stýská? Krom toho, že to je blbost, bych byla na pozoru, zřejmě s ní styky neukončil.

lupa — #31 Souhlasím s Tebou.

Sofineza — #37 to by se ty děti snad ani domů nedostaly, kdyby je každá chtěla vidět aspoň jednou měsíčně...

peetrax — #36muselo to být těžké.

to je totální kravina, kdyby pán měl 20 milenek v průběhu života a každá si zamilovala jeho děti, tak ty milenky budou mít na ty děti pořadník? Když se milenci rozešli, tak fertig, nad milenkou se zavřela voda a už bych o ní v životě být Ivanou a Filipem nechtěla slyšet...

v článku chybí údaj o věku dětí, něco jiného je půjčovat pětileté děti anebo patnáctileté děti, že? a ty děti tu milenku také tak zbožňovaly jako ona je? když ta milenka tak zbožňuje děti, může udělat spoustu dobrých skutků v dětských domovech a ústavech sociální péče, kde se o ni "poperou"

článek je takový napůl nedodělaný, chybí spousta důležitých údajů k tomu, abychom se mohly pořádně vyjádřit

1. na komentář reaguje cilani — #38

Mně taky bylo moc smutno po přítelově dceři, když jsme se rozešli, měla jsem ji moc ráda, a to jsme spolu byli mnohem déle než rok. Ale život jde dál. Být Kateřinou, nedělám ze sebe zbytečně krávu.

1. na komentář reaguje cilani — #38