18 sladkých Fidorek od nás dostane Leňulka2018.

Gratulujeme!

Její příběh:

Dodnes to nepochopím, ale ačkoliv jsem jako dítě byla docela příslušná, stejně jako moje sestra, mikulášská nadílka občas byla spíše trauma a báli se možná i dospělí. Vyrůstala jsem v malém městečku, až skoro vesničce. No a tak se přihodilo, že v našem městečku žili i koňaři. Každý rok se přihnali velkým kočárem, koně řehtali, byla cítit síra, děti utíkaly. Každý měl jen masku čerta, a tak na kočáře sedělo asi 6 čertů a 1 nebohý Mikuláš. Navíc už před námi se někde zastavili, všude dostali ochutnat slivovice či vodky, a tak šíleně řvali.. Děti nakládali do pytlů a vozili na kraj vesnice, kde na ně vždy čekal jeden z rodičů. A tak se k nám jednou přihnali, zrovna, když jel tatínek s maminkou na pohotovost a my se sestrou čekaly, až nás přijde hlídat babička. Jenže než přišla, čerti v místnosti, opilí, ačkoli neměli s rodiči dohodnuto, že mají postrašit právě nás, automaticky jak viděli, že nejsou doma, začali nás honit po dvorku a nakládat. My tenkrát řvaly a neskutečně se bály. Odvezli nás jako ostatní na kraj vesnice, kde naštěstí byli rodiče spolužačky ze sousední ulice, a tak se později vše vysvětlilo a my byly vráceny domů. Na to trauma však ani jedna z nás nezapomněla. Od té doby už k nám nechodili a vždy jen nechali nadílku za oknem.. A tak to dělám i já s dětmi dodnes :D


5c0129b07107cobrazek.png

Naše vzpomínky najdete ZDE.

Reklama