Pozvání ke krátkému rozhovoru tentokrát přijal a ochotně přišel pan Mravenec lesní, vlastním jménem Ferdinand Formica rufa. „Na světě je nás 10 000 druhů, já patřím v tomto klimatickém pásmu k druhům zákonem chráněným,“říká úvodem a s díky přijímá kostku cukru…
Dobrý den a děkujeme za váš čas, pane Mravenče.
Řeknete nám prosím v úvodu, kolik druhů vás přibližně žije tady u nás, v České republice?
V České republice je nás zhruba přes sto druhů. My, všichni, kteří si budujeme mraveniště ve tvaru kup, jsme chráněni. V současné době nás totiž rychle ubývá.
K jaké vlastně náležíte čeledi?
Patříme do řádu blanokřídlých, tedy do stejné skupiny s vosami a včelami. Nemáme ale žihadlo a létat mohou pouze samečci a královny. Ovšem to také jen dočasně.
Přiblížíte nám vaše tělo?
Ano, máme pevnou vnější kostru, šest nohou a dvě lomená tykadla. Na těch máme umístěny smyslové orgány čichu a hmatu. K dýchání nám slouží rozvětvené vzdušnice, které nabírají vzduch otvory na povrchu těla.
Jak vidíte?
Ale vcelku to jde. Máme k tomu účelu dvě složené oči po straně hlavy a v nich asi tisíc jednotlivých drobných očiček. Dále ještě další tři malá očka, která jsou na vrchu hlavy a slouží k rozlišení intenzity světla.
Pane jo, ještě že nemusíte nosit brýle, že?
Ano, to by bylo velice náročné. My ale málo čteme, řekl bych vůbec, a televize a PC rovněž nemáme, takže se nám zrak nekazí jako vám.
Jak se domlouváte?
No tak jednak hmatem pomocí tykadélek, a také končetinami, a hlavně si vyměňujeme informace pomocí chemických signálů.
Jak?
Chemické látky produkujeme několika žlázami na zadečku. Informaci za sebou zanecháme a kolega si ji pak převezme. Případně si chemickou látku předáme rovnou ústy. Toho si můžete všimnout i vy. Když se potkají dva mravenci, pokaždé se u sebe nakrátko zastaví.
Jak vypadá vaše politické uspořádání?
Jsme monarchie. Takže máme svou královnu. Ta je větší. Zpravidla měří okolo 9 až 11 milimetrů. Naše uspořádání a role jsou velice pevně určeny a nikdo se nebouří a neprotestuje ani nestávkuje. Máme dobrou vládu a jsme spokojení. Královna určuje budoucnost potomstva kladením vajíček.
Ženy mají u nás dobré postavení hned ve třech různých zařazeních. Za prvé jsou tu chůvy. Ty se starají výhradně o kukly a larvy. Dále jsou tu dělnice, které pracují a důležitou složkou je naše ženská armáda, která velice dobře hlídá mraveniště před vetřelci. Tyto bojovnice jsou vybaveny většími kusadly a bojovnost mají skutečně vrozenou.
Naši muži přicházejí na řadu jako poslední a jejich jediným úkolem je oplodnit novou královnu při svatebním letu. Potom jejich úloha končí a stávají se potravou pro ptáky nebo brzy zahynou přirozenou smrtí.
Po svatebním letu ztrácí naše královna křídla a zakládá novou kolonii. Také se někdy stává, že pronikne do cizího hnízda, aby usmrtila tamní královnu a zmocnila se tam vlády.
Zajímavé. A jak to vypadá u vás v mraveništi?
Ano, jde o velice rozsáhlé a důkladně organizované, poměrně veliké město, pro statisíce obyvatel, s hlavními a postranními ulicemi, s přechody a slepými uličkami, s královskými komnatami a komorami pro vajíčka a larvy.
Vnější vrstva je složena z jehličí, malých větviček a dalšího drobného materiálu. Otvory vedoucí do hlouběji položených a důležitých částí města je možné podle potřeby uzavírat a otevírat. To má funkci bezpečností a současně jde o klimatizaci. Lze takto totiž snadno regulovat teplotu uvnitř.
Tedy, krom přímého vytápění.
Přímého vytápění? A jakého?
Poměrně levného oproti vám. Máme to vychytané. Někteří mravenci se vyhřívají na slunci a potom běží do mraveniště vychladnout. Takto dokážou zvýšit teplotu v mraveništi o šest až deset stupňů Celsia.
V nejdůležitější části jsou pak uložena vajíčka a zde za přísných podmínek a stálé teploty probíhá vývoj larev, jejich zakuklení a přerod v dospělce.
V nejspodnější části města je potom komůrka královny a prostory pro přezimování.
To je velice důmyslné. A jak to máte s potravinami?
Jsme dobří chovatelé. Pro vlastní potřeby chováme například mšice. Trochu srovnatelné s vaším chovem hovězího dobytka. Dojíme mšice, kterým říkáme „medovice“. Jejich produkt je pro nás sladkou pochoutkou a současně významným doplňkem potravy. Zato jim poskytujeme ochranu před nepřáteli.
Dále vás možná bude zajímat, že v hnízdech mnoha druhů mravenců žije asi tisíc druhů různých brouků, přes osmdesát druhů ploštic a housenky asi třiceti druhů motýlů, pavouci, pakobylky a různí roztoči. Mravenci je chovají a na oplátku mají zaručenu bezpečnost.
Vy dokážete být vděční!?
Prakticky ano, protože například u jistého druhu housenky, kterou mravenci nejen dojí, ale také vyvádějí na pastvu, je na konci jejího užitečného období housenka ponechána, aby se zakuklila, a vylíhnutý motýl je vyveden z mraveniště a bez úhony puštěn na svobodu. A to i přes to, že tuto akci provádí jedni z našich nejútočnějších kolegů. Chcete-li, jde o jakousi reciprocitu za poskytované služby.
Neuvěřitelné…
Ale uvěřitelné. To jen vy toho o nás ještě velice málo víte.
A povíte nám něco, co nevíme? Prozradíte?
No, mohl bych, nakonec mohlo by to být přínosem, až budou vaše děti zase pro zábavu mydlit do mraveniště klackem, třeba když budete vědět víc, pak jim to spíš zakážete.
Takže:
Přišli jste už na fakt, že mravenci neumí žít osaměle, ale netušíte, jak to.
Řeknu vám tedy to, co byste rádi věděli. I v nejlepších podmínkách jedinec umírá. Dva mravenci žijí déle. K normálnímu životu ale potřebuje mravenec společnost alespoň deseti jiných mravenců.
Tak, tohle sice víte, ale uniká vám důvod, proč tomu tak je.
Není to složité, spíše zajímavé.
My totiž máme jedno hromadné vědomí. Jeden společný mozek. Jednu inteligenci. Zkuste si představit vlastní mozek, který vy máte každý pro sebe, jako něco, co je rozdělené mezi třeba 20 lidí, a teprve pak to může fungovat.
Prostě naše inteligence, a že není nijak zanedbatelná, je závislá na propojení více jedinců. Jako bychom byli my sami jednou inteligencí, jejíž kvalita a schopnosti jsou přímo úměrné počtu. Co mravenec, to buňka.
Chápete?
Chápu. Je to strhující... Co byste závěrem vzkázali lidem?
Dobře. Mravenec lesní je strážcem čistoty naší a také vaší přírody. Staráme se o odklízení odpadu a pomáháme udržovat biologickou rovnováhu hmyzích druhů. Nejsme tady proto, abychom škodili, ale naopak velice kvalitně pomáháme přírodě a také vám.
Až budete stát u mraveniště, myslete prosím na to, že s každým zbytečně zabitým mravencem umírá jedna část jednoho velikého mozku, jedné inteligence, která tu rozhodně není proto, aby škodila, ale naopak.
Děkuji a přeji hodně štěstí.
Ženě-in již laskavě poskytli rozhovor:
- Paní VČELA
- Pan ŠNEK
- Pan POTKAN
- Pan BOBR
- Pan MEDOJED
- Pan LABUŤ
- Paní CHOBOTNICE
- Slečna SURIKATA
- Pan NÁRTOUN
- Pan MOŘSKÝ KONÍK
- Pan KRTEK
- Pan ZAJÍC
- Paní ZMIJE
- Pan KAPR
- Paní ŽELVA
Nový komentář
Komentáře
Strýček Fester — #5 o vyspělosti lidského druhu by se dalo polemizovat. Třebas jsme pouze do určité míry limitovaní a nejsme schopni odhalit dokonalost živočišné říše... Vesmír to má dávno nastavené:)
bubidani — #2 No, že by to bylo právě proto, že lidský druh je přece jen vyspělejší, než ten blanokřídlý?
Loni jsem četla velmi zajímavou knihu "Mravenci" - příběh vyprávěný mravenci. Bylo to strašně moc zajímavé, od té doby jsem nezabila ani jednoho mravence, a vážím si jich.
bubidani — #2 ...ale JE, jsme jen velice rafinované, protože ONI si toho ještě nevšimli.
Přece!
v přírodě všude vládnou ženský, proč tomu není tak u lidského druhu?
Hele, kluci, jste obdivuhodni. Jen kdybyste byli tak laskavi a prestali me navstevovat. To bych vam byla vazne vdecna.