Šeltie je poměrně neznámé, nepříliš rozšířené plemeno malých ovčáckých psů. Ani my, když jsme našli inzerát na prodej půlročního štěňátka, o šeltiiích nevěděli skoro nic. Snad jedině to, že jde o psa menšího vzrůstu, tudíž vhodného i do bytu, a že má miloučký kukuč. Než jsme si pro nového člena rodiny zajeli, pročetli jsme podrobně charakteristiky této rasy v několika knihách. Rozhodnutí vybrat si právě šeltii pak bylo opravdu snadné. Proč?

Šeltie je psík, jak už bylo řečeno, ovčácký. V praxi to znamená, že jsou mu cizí jakékoliv lovecké pudy či agresivní chování. Miluje svou smečku, do které zahrnuje i veškerá ostatní zvířátka, která s námi sdílí domácnost. Naše šeltie si téměř okamžitě adoptovala zakrslého králíka a želvičky. Časem k nám přibyl křeček i další pes, na oba si zvykla naprosto bez problémů. I když si to většina našich známých nedokáže představit, je naše miloučká šeltie schopná se za své stádečko i poprat. Když měl manžel problémy s opilými hokejovými fanoušky, dokonce jednomu prokousla kalhoty. Chrání také své zvířecí spolubydlící. Pokud se jí nezdá, jak zacházejí synovi kamarádi třeba se želvama, píchá je čumákem do nohou. :-)

Některé lidi odradí bohatý kožich, který je šeltiím vlastní. Je sice krásný, ale chlupů je z něj na podlaze opravdu docela dost. Na druhou stranu musím uznat, že úplně stejně, co do množství, líná i náš druhý pejsek, který má srst spíše kratší a rozhodně to není žádná chlupatá koule. Jen ty šeltií chlupy jsou krapet delší...
A ještě k srsti dodávám, že vypadá stále krásně a upraveně. Vždycky mě pobaví lidé, když mě chválí, jak musím být pilná chovatelka, která pejska určitě denně vyčesává. Houbelec. Šeltie vypadají jako dámy, i když měsíc nezavadí o kartáč…

Dalším důvodem, proč vybrat právě tohle plemeno, je jeho oceňovaná inteligence. Tato rasa se nachází mezi deseti nejchytřejšími psími rasami vůbec, obyčejně přibližně na šestém místě (podle toho, kdo zrovna žebříček vytvořil). Šeltie často vídáme v tzv. agility, což je soutěž pejskařů (a to i dětí) se svými psími miláčky. Předvádějí, jak zvládnou proběhnout „opičí dráhu“, sestavenou z různých překážek. Tyhle miniatury kolií jsou velmi učenlivé, chápavé a poslušné. Na jejich výchovu vůbec není potřeba tzv. „pevné ruky“, hravě je zvládají i děti.

I když jde o plemeno nevelkého vzrůstu (v kohoutku přibližně 35 – 37 cm), bez problémů vydrží i dlouhé horské túry. Vždyť má taky pastevecké předky!

Takže pokud si lámete hlavu, jakého psího společníka si do bytu pořídit, moc vám šeltii doporučuji. Už třeba i proto, že vaše sousedy nebude obtěžovat hlasitým štěkáním při každém klapnutí dveří výtahu. :-)  

     
TÉMATA:
DŮM A BYT