„Lidé, kteří vyrůstali v rodinách, kde se u rodičů vyskytla návyková nemoc, by se měli vyhýbat návykovým rizikům," řekl nám primář Karel Nešpor z mužského oddělení odvykání závislostem v bohnické léčebně. Proč? „Důvodem je dědičnost některých rizikových činitelů, rizikové modely chování rodičů nebo bolestné zážitky z dětství. Jestliže se děti z těchto rodin vyhýbají návykovým rizikům, jsou v bezpečí. Dokonce jsou na tom lépe, nežli lidé, kteří by tuto oblast nebrali dost vážně," tvrdí Nešpor.
Dvě nejčastější závislosti, které v naší společnosti najdete, jsou závislost na tabáku a závislost na alkoholu. Karel Nešpor pro nás zpracoval doporučení právě pro tyto dvě skupiny...
Doporučením dětem rodičů závislých na tabáku
Děti kuřáků udělají dobře, když se vyhnou tabákovému kouři. Pravděpodobně byly jeho negativním účinkům vystaveny mnoho let, i když nekouřily. Pasivní kouření představuje zdravotní riziko. Zdraví nekuřáků neochrání ani to, že se v zakouřené místnosti vyvětrá. Částečky tabákového kouře se ukládají na oděvu, textiliích, kobercích, na zdech, hračkách atd. Nikotin byl zjištěn i ve vlasech kuřáků a na prstech matek kuřaček. Zvláště malé děti jsou citlivé vůči kuřáckým reziduím, kterým se také říká kouření z třetí ruky. Zmíněná rezidua obsahují látky jako butan, toluen, arsenik, olovo, alergeny, pesticidy a dokonce radioaktivní polonium. Tyto látky pak vdechují osoby, které se v podobných prostorách nacházejí, i když se tam větralo. Malé děti do jednoho roku tráví v domácím prostředí hodně času, mají nízkou hmotnost, často si olizují ruce a předměty v dosahu. Jsou proto velmi zranitelné a koncentrace škodlivých látek v jejich těle při pobytu v kontaminovaných prostorách odpovídá hodinám aktivního kouření u dospělých. Dospělé děti kuřáků by neměly připustit, aby někdo v jejich domácnosti kouřil, a to tím spíše, jestliže mají vlastní děti. Jestliže dospělé děti kuřáků ještě žijí u rodičů, měly by se v zájmu svého zdraví osamostatnit.
Doporučení dětem rodičů se závislostí na alkoholu
Podle výzkumu prováděného v Česku byly dvě třetiny domácího násilí spojeny s alkoholem. Dospělé děti rodičů závislých na alkoholu ve společné domácnosti by měly dbát na svoji bezpečnost a také na bezpečnost vlastních dětí. Nejde jen o násilí, ale např. i o vyšší riziko požáru, vykradení známými rodiče nebo sexuální zneužívání vnoučat ze strany závislého. Otevřená láhev s alkoholickým nápojem, kterou dědeček někde ledabyle odloží, může navíc způsobit u vnoučete těžkou otravu. V případě nebezpečnosti sobě nebo okolí je správné volat lékaře nebo policii. Typicky se tak děje pří epileptických záchvatech, deliriu tremens, pocitech pronásledování, sluchových halucinacích nebo alkoholické demenci.
Při řešení tohoto problému bývá prospěšné dlouhodobě spolupracovat s praktickým lékařem nebo místním psychiatrem. Jak už bylo zmíněno výše, je velkou výhodou, když děti závislého rodiče mohou problémy průběžně konzultovat s odborníky.
A závěrem tři obecné rady, platící u jakékoli závislosti
- O návykových nemocech si opatřete podstatné informace, mnohé z chování rodičů vám pak bude jasnější.
- Vhodná je opatrnost vůči jiným formám návykového chování. Dbejte o uměřenost ve vztahu k počítačům práci, jídlu, nakupování a pod...
- V mnoha rodinách, kde se vyskytuje návyková nemoc, platí nepsané pravidlo, že se o tam nesmí mluvit v rodině a zvláště ne mimo rodinu. To je ovšem chyba. Poraďte se o situaci s odborníky, s dalšími členy rodiny a závislému rodiči navrhujte, aby se šel léčit.
Kam dál?
Rozhovor s primářem Karlem Nešporem
Kniha Alkohol, drogy a vaše děti (volně ke stažení)
Jsou vaši rodiče závislí na tabáku či alkoholu? Zdědili jste jejich závislost?
Nový komentář
Komentáře
naštěstí mě nic takového nepotkalo,zatím
Náš otec kouřil celý život až do chvíle,než navštívil plicního lékaře.Nevím,co mu řekl,ale ze dne na den ve svých 45letech přestal.Z jeho 3 dcer kouří jen ta nejmladší,ale zato na 100%.Moje děti taky kouří a přitom jako mladší tento zlozvyk odsuzovaly,syn si našel kouřící přítelkyni,tak se k ní přidal.Dcera začala s partou v pubertě.Už mi zbývá jen ta nejmladší,snad bude mít rozum.
Můj otec dost pil ,pije i manžel a syn naštěstí nepije hnusí se mu to .
tatínek mého mladšího syna za našeho soužití vyhulil 60 denně, chlastal první ligu, proto jsem ho vypakovala - syn nekouří, nechlastá, sportuje - hnusí se mu to
Rodiče ani bratr nekouří, já jsem sváteční kuřák. Z alkoholu vyhledáváme pivo a víno a s mírou.
Naši nepili ani jeden a bratři pijí všichni 3 ale teď už se dá říct že snad s rozumen
Juano,také si občas v létě když je horko dám trochu piva.Dám si občas malou skleničku dobrého vína,ale prostě jinak nemám potřebu.Můžem si jít i s kýmkoli někam sednout a prostě já si raději dám lzelený ledový čaj.Ale jinak máš pravdu,alkohol v malých dávkách může i prospívat.
Juana — #23 JJ, alkohol v malých dávkách neškodí v jakémkoliv množství:)
Rociče pili příležitostně a nekouřili. Já jsem silný kuřák a brácha se občas opije. Tak nevím... Ale můj děda byl kuřák a v rodině otce jsme měli také alkoholika.
U nás nikdo nekouřil, tedy prý můj otec, ještě než jsem se narodila, si občas zapálil. Pilo se u nás vždy umírněně - sklenka piva k jídlu,občas sklenka vína, láhev tvrdého vydržela na několik měsíců. Ovšem rodiče nám alkohol nazakazovali, naopak - mne jako malému dítku dávali pivo sedmičku, které mi doporučil jeden starý pediatr jako lék na nechutenství (byla jsem taková malá anorektička, nic jsem nejedla) - a fungovalo to. Jako děti jsme dostávaly dokonce trošičku domácího čokoládového likéru, který vyráběl otec z domácí, načerno vypálené slivovice - opět jen příležitostně. Mám dva sourozence a ačkoliv jsme se s alkoholem setkali již v raném věku, nikdo z nás není pravidelným konzumentem alkoholických nápojů. Bratr intenzivně sportuje, sestra má taky sportovního ducha, já tedy ne, ale piju opravdu jen občas, asi jako moji rodiče. Prostě občas malé pivo, občas jednu sklínku kvalitního vína, tvrdý alkohol u nás vydrží taky léta a jediné, co kupujeme, je domácí slivovice a rum. Slivkou si léčím afty nebo nachlazení a rum dávám občas do čaje nebo do pečiva.
Dante Alighieri — #6 Tak to jsi neochutnala opravdu dobré víno, to kyselé není. Sklenka kvalitního vína čas od času z nikoho alkoholika neudělá.
Můj otec byl silný kuřák a alkoholik,moje sestra a bratr oboji náklonnost zdědili po něm.Já jsem roky kouřila a už asi 10let nekouřím a k alkoholu mám odpor.Manžel ani nekouří a výjmečně se napije s mírou a ze tří dospělích dětí kouří jen syn a to začal už jako dospělí.
Otec na tabáku, alkoholu.Já ani manžel nekouříme, nepijeme
Oba závislí na tabáku, otec dříve na alkoholu
No, o kouření v těhotenství raději pomlčím. Jsem proti tomu.
OlgaMarie — #7 Stím souhlasím.
tak moji oba rodiče kouřili, táta už nežije, máma hulí jak fabrika dodnes a já to tááááák nesnášela a nesnášim, takže jsem nikdy ani kouřit nezkoušela
a alkohol se u nás pil jen vyjímečně, přípitek o narozkách, silvestr a tak.V tomto duchu pokračuju i já, občas si vínko dám, ale jen na chuť 
Moji rodiče nikdy nekouřili,o alkoholismu se také mluvit nedá.Táta si zajde jednou týdně na pivo,mamka pije vyjímečně. Já nekouřím a nikdy jsem to ani nezkoušela,sestra kouří od 15let. S alkoholem je to horší,to jsem mívala i dost velké problémy,často jsem pila přes míru. Myslím si,že jsem jednu dobu byla zralá na protialkoholní léčbu.Nyní jsem 9měsíců po 14letech opět maminka a na chlast si ani nevzpomenu,přestala jsem ze dne na den a vůbec mi to nechybí.
Bébina — #14 Však říkám, že ty, ani tvoje děti to podědit nemusí. Ale třeba až vnouče, nebo pravnouče. V tom je ta zákeřnost dědičných zatížení.
Dimsy — #12 Muj tata byl/je alkoholik. Proste kazdy den musi jit do hospody na pivo, kdyz jsem vyrustala, byly tak 2 dny v tydnu, kdy domu neprisel uplne ozraly. Ted se to pomerne zlepsilo. To same deda. Tata, deda a babicka kourili. Ja a sestra nekourime a nikdy jsme nekourily, pijeme jen s mirou. Cas od casu si dam decku vina k dobre veceri, mirnou hladinku mam parkrat do roka, ozrala jsem nebyla uz par let. Kde se stala chyba?
Naši i ségra hulí jako fabriky. Já nekouřím vůbec, byli mi špatným příkladem - celý život jsem čuchala ten smrad, tak mi to je odporné.