nemají rádi

Když jste se vdávala, také jste věřila, že to bude na celý život? Pak přišly děti a všechno se zdálo ještě v růžovějších barvách. Léta plynula a najednou zjišťujete, že vedle vás bydlí cizí muž. Pořád je to Váš manžel, ten hodný Pepa, ale už dávno si nemáte co říct. Nebo ještě hůř, už dávno to ten hodný Pepa není.

Možná jste se snažila nefunkční manželství zachránit, možná jste už na to neměla sílu a dost možná máte ve svém srdci už jiného muže. Ať je to tak, nebo jinak, cítíte, že je nutné udělat krok vpřed. Chcete začít znovu. Čeká Vás nelehký úkol postavit před vaše rozhodnutí děti, které nejspíš ani netuší, že by máma s tátou měli problémy. Jenže děti to bohužel moc dobře vědí.

Kvůli dětem

Děti moc dobře vnímají atmosféru doma, a to i když se zdá, že je všechno relativně v pořádku. Pokud rodina netráví čas pohromadě, každý si žije po svém a děti nevidí například ani to, že se máma s tátou objímají a mají se rádi, cítí, že něco je špatně. Žijí v nejistotě, a to je pro ně ještě horší, než když se dozvědí pravdu.

Spousta rodičů chce své děti ušetřit zklamání, a proto žijí raději ve lži. Jenže žít v nefunkčním vztahu, ze kterého je cítit chlad, není pro děti žádným přínosem, právě naopak. Podle toho, jak fungovalo jejich zázemí, si vytvářejí později vlastní vztahy.

Lhát se nemá

Své děti učíme už odmalička, že lhát se nemá. Samy si pak ale lžeme do vlastní kapsy a čekáme na zázraky. Co když se něco změní a s Pepou to bude jako dřív? Nebude. Pokud na vztahu nepracujete, sama se žádná věc nezmění. A jestli k Pepovi už necítíte zhola nic, těžko se to vrátí do starých kolejí jako kdysi. Buďte upřímná sama k sobě, ale i k manželovi a samozřejmě k dětem.

Pokud cítíte ve vztahu nespokojenost, řešte ji, dokud je čas, a to především komunikací s partnerem. Jestli nic nepomohlo a jste rozhodnutá od manžela odejít, je nejdůležitější na všem se domluvit v klidu a bez hádek před dětmi. Jste-li schopní rozumně se dohodnout, nemusí být pro děti rozvod až tak traumatizující záležitostí.

Házet špínu – přísný zákaz

Spousta rodičů má tendence svalovat vinu na toho druhého. Opouštěný partner se cítí zhrzený a ten, který opouští, chce zase ulevit svému svědomí a ujistit se, že on za nic vlastně nemůže. Na společném soužití se ale podílejí oba manželé, na rozpadu manželství má tedy alespoň částečnou vinu každý z nich.

I v případě, že odchází tatínek od rodiny kvůli milence, není dobré si brát děti jako rukojmí a štvát je proti němu. Vy musíte řešit váš vztah s manželem, pro děti to je ale táta, a tím by měl zůstat celý život.

Nemáme se už rádi

Říct dětem, že se jejich rodiče už nemají rádi a budou bydlet každý zvlášť, je nesmírně bolestivá záležitost. Když je ale necháte žít v klamu, s pocitem, že se to jednou třeba spraví, je to pro ně ještě horší. Dětem musíte vysvětlit, že se nic tak hrozného zase neděje, že je máte oba rádi a rozhodně není jejich vina, že si s tatínkem už nerozumíte.

Důležité je, aby pochopily, že jsou stále ve hře a vždycky budou mít u obou rodičů dveře otevřené. Když pak uvidí, že jejich máma a nebo táta jsou konečně šťastní, se situací se dokážou poměrně dobře vyrovnat.

Jak jste prožívala rozvod? A vaše děti?

Reklama