Téma výplata od nového roku doma řešíme téměř denně.
Jsme mladá rodina, manžel teprve nedávno nastoupit do zaměstnání.
Dokončil střední technickou a nastoupil do malé, ale velice dobře prosperující firmy.
Dostal minimální plat.
Ale byl tam spokojený, okamžitě si získal oblibu svých spolupracovníků, pracovat umí a práce ho baví.
Jen ten plat.
Po čtvrt roce jsme počítali se zvýšením, manžel měl dokonce dostávat provize, od toho si sliboval dost.
Jenže šéf mu zvýšil plat o měsíc dřív, zato jen na 8 a půl tisíce čistého, o provizích nepadlo ani slovo.
Musím se pousmát, když si vzpomenu na ty řeči "pod 9 nejdu" ,"budu chtít alespoň 9 tisíc, nebo budu hledat něco jinýho" a teď mi tvrdí, že ta pětistovka už ho nevytrhne.
Počítali jsme se služebním autem, o kterém manža mluvil. Ale ouha. Když mělo dojít na auto, šéf přišel s návrhem, že bychom si měli pořídit auto vlastní a on by nám pak připlácel pár korun na kilometr. Prý by to bylo pro obě strany výhodnější.
K tomu mu ještě nasliboval hory doly a výdělek 20 až 40 tisíc.
Mám vztek.
Ne ani tak na šéfa, jako na mého mladého manžela, který není schopný mluvit se svým šéfem o mzdě.
Od vás bych chtěla vědět, jestli jsem příliš náročná, když se mi zdá 8 a půl tisíce málo.
Přeci jen nedělá v továrně, ani ve skladu, není to ani prodavač v hypermarketu. Pracuje dobře, všichni si ho chválí.
Majitel firmy rozhodně nemusí spořit. Patří k těm "šťastným", co se jim peníze sypou, aniž by museli hnout prstem. Nezávidím, ani si z něj nechci dělat charitu.
Moc dobře znám pohled z obou stran - ze strany zaměstnavatele i zaměstnance.
I když mí rodiče mají se zaměstnanci opravdu výjimečný vztah a chápu, že to není norma.
Jednání šéfa se mi nezdá úplně fér, mám pocit, že hodně slibuje, ale málo dává.
Snaží se využít mladé a levné pracovní síly. Svým způsobem je to pochopitelné, na druhou stranu mi to přijde neseriózní. Ví, že manžel má rodinu, a pochybuju, že si neuvědomuje, že z těch peněz se rodina uživit nedá a není důvod, proč by mu nemohl dát víc, když podepsal smlouvu na dobu neurčitou.
Kdyby mu to alespoň slíbil.
Ale i sliby ustaly po tom, co podepsal smlouvu.
Chtěla bych znát váš názor. Nemám dost zkušeností, abych to mohla posoudit.
Někdo říká, že to je normální, většina tvrdí, že je to málo a měl by si alespoň zkusit říct o víc.
Milá ženo-in,
váš manžel je patrně neprůbojný a šéf toho zneužívá.
Výše platu, odměny, služební auto atd. by měly být zakotveny už ve smlouvě.
Možná by se měl poradit s právníkem nebo nějakým ekonomem, jestli se s tím dá něco dělat.
Ale řešit by to měl.
Nový komentář
Komentáře
Tak z článku jsem si vydedukoval, že Tvoji rodiče mají jakousi firmu na cosi, tak proč Tvého manžela nezaměstnají a nedají mu balík.
X-Bella: víš co, já si myslím, že až se tvůj mladej trochu otrká, pozná život a získá nějakou praxi (a tím nemyslím jen profesní), tak se časem naučí líp prosazovat, prodávat se, pochopí, že má nějakou hodnotu a že je blbost se prodávat pod cenou... ale to všechno fakt nejde hned, on nejspíš tu hodnotu (pro zaměstnavatele) asi opravdu nemá... je to kluk po škole, začíná, musí se učit...
. Já bych si tenkrát, v osmnácti, dvaceti taky netroufla říct si někomu o peníze (tak se na toho svýho tak nezlob
), ale postupem času jsem se prostě tak nějak obouchala...
Ve dvaceti jsem byla ještě takový vyjukaný děcko. Teď je mi 25 a o výši platu už si rozhoduju sama
Chce to čas, fakt nejde všechno hned
Já jsem taky po škole začínala za pár tisícovek, měla jsem specializované středoškolské vzdělání, ale šla jsem dělat do fabriky, protože u nás nic jiného nebylo, je tam dost vysoká nezaměstnanost, takže jsem mohla buď sedět doma na prdeli nebo jít dělat cokoli... No tak jsem vzala tu nekvalifikovanou práci za pár tisícovek a přitom jsem se začala v klidu rozhlížet po lepší... Když člověk opravdu chce, tak to jde, věř tomu a neboj se
X-Bella: ale vždyť už jsi podnikala (jak jsi psala v přísp. 109)... proč to skončilo?
X-Bella: V závěru článku píšeš,že chceš znát názor ,jeslti je to normální - ano,je to normální. Můžeš se rozčilobat ,jak chceš,myslet si o zaměstnavateli,co chceš,ale to je prostě realita - a spousta z nás si tím taky prošla. Má to ve svých rukách jen tvůj manžel - tak to prostě je,že si svoje musí každý vybojovat sám - buď změnit zaměstnavatele nebo přesvědčit toho svého,že si ty peníze zaslouží - a počítat si tím,že se mu to nemusí podařit.Trošku mám pocit,že za tím stojíš hlavně ty a tlačíš na něj a pokud on sám není přesvědčený,že by to měl udělat,velkou naději na úspěch nedávám.
X-Bella: Psala jsi to v reakcích,zrovna tak jako ses rozčilovala,jaké příjmy má jeho šéf.Jsi dost nedůtklivá, nenapsala jsem ti nic,kvůli čemu by ses mohla čílit
X-Bella: a proč už nepodnikáš?
X-Bella: Nezlob se,ale mě teda pobavilo,když jsi napsala,že má manžel praxi-tím myslíš tu zkušební dobu??? Pokud neděláš nějakou úplně primitivní práci,tak u kvalifikovaného technika trvá 2-3 roky než jeho produktivita je taková,aby se srovnal se zavedenými zaměstnanci.Ono to není o zručnosti nebo o tom,jaký měl známky ve škole - ale o tom,že denně přicházíš do styku s novýma a novýma věcma a problémama,kteý musíš nějakým způsobem vstřebat a to se těžko nějak moc urychluje. Tak ymi připadá absurdní srovnávání příjmu majitele firmy se zaměstnanci-to ej čistě věc majitele, však pracovat u něj nemusí.Jo a 10 000,- zase není až tak neobvyklý nástupní plat u středoškoláka - on má dnes maturitu kde kdo.Je to málo,ale jen a jen na tvým muži,aby s tím něco dělal.Může studovat dál,může podnikat,může si hledat lepší práci....že jste si pořídili dítě tak brzo,je opravdu čistě vaše věc.Já jsem samoživitelka a když jsem si šla říct o vyšší plat,styděla bych se tohle vytahovat, zaměstnavatel není charita.Ale já taky ne,tak jsem jim dala vybrat - že nemám jinou možnost,než jít jinam nebo pokud si mě cení,ať mi ten plat zvýší - a uspěla jsem,protože firmu to vyšlo levněji než za mě hledat adekvátní náhradu a znovu vychovávat nějaký ucho po škole.Takže musí tvůj muž především zapřemýšlet CO té firmě přináší navíc,co nepřinese jakýkoli jiný absolvent -a pak si o to zvýšení může jít říct.A pokud má co nabídnout,tak ten vyšší plat dostane,pokud ne,absolventů jsou plný ulice.
Hodně zaměstanců by mělo ještě platit za to, že je někdo zaměstná.Udělají, co se jim, kam je člověk postaví, tam je najde, zajímá je akorát polední pauza na oběd, ten nevynechají nikdy, taky svačiny jsou důležitý, ale mozek, ten zásadně nepoužívají.Teda v zaměstnání.Udělat něco navíc, to je fakt problém.Projevit vlastní iniciativu, taky problém.Nejlíp je, když by si mohl člověk udělat všechno sám.Ale chtěli by všechno - velkou výplatu, služební auta, odměny.Jen ať si to jeden měsíc zkusí, být podnikatelem.
Janinas: Co je to do toho, kolik bere majitel firmy? Od toho je to jeho firma, aby mu vydelavala. Pokud vim, kazdy ma dnes moznost v Cesku si tu firmu zalozit. Ja delam pro klienta, ktery ma pres dva miliony rocne prijem a ani by me nenapadlo srovnavat nase prijmy. Zalezi jen na mne, o kolik si reknu (na kolik se cenim) a jestli mi to klient zaplati. Majitel firmy neni POVINEN se s nikym o zisk delit.
Tak přesně tehle případ jsem zažila na vlastní kůži.Majitel firmy,kde pracuji má plat 100 000 Kč měsíčně a já desetinu.Máme dvě dospívající děti,ale to ho nezajímá. To je ten kapitalismus!
Šéf ví,že práce v kanceláři se v našem okrese nesežene,a tak naše platy drží na co nejnižší úrovni.Vím,že kdybych se s ním vyspala, určitě bych měla dvojnásobek,protože jedna kolegyně to udělala a teď bere 30 000 měsíčně. Jenže já na to nemám žaludek.
já jsem ale vlastně nikde nevyčetla, co tvůj chlap přesně dělá a kolik teda vlastně může být takový trošku solidní chlap v jeho profesi... ale pravdu určitě máš, moc to není a je určitě dobré s tím něco dělat, i když na druhou stranu, nic se nemá uspěchat a je lepší mít za sebou výsledky a pak teprve něco chtít. Taky je dost důležité, kolik dostávají v jeho firmě lidi na srovnatelné pozici, ví to?
Vivian: po MD už bych se tam nerada vracela,ale...u nás žádná práce,dojíždění drahý...takže se to vlastně nevyplatí...nejbližší město s prací cca 50km,a se dvěma dětma malýma si asi taky moc vyskakovat nebudu moc,ale nějak se to vyřeší
kočanda: tak to jo, na ambulanci je to mizérie...
já už jsem taky nechtěla dělat směny, ale z 8 tisíc bych nevyžila...
X-Bella: a ze nejdes pracovat ty a manzela nenechas doma s ditetem, kdyz tak malo vydelava.
Reneta: tak Ti držím palce, ať máš sílu se tomu nepoddávat, i když to máš hodně těžké. Neztrácej víru v sebe sama, zní to jako fráze, ale asi se to napsat jinak nedá. Jako zdravotnice jistě dobře víš, co dělá psychika s člověkem ... tož ať si tady brzo přečteme, jak se lepšíš!
Markýza: už jí nech ona je ještě malá
X-Bella: ještě něco k tomu platu tvýho maži a kolegy-musíš si uvědomit, že každý dostane takový plat, na jaký ho jeho šéf ocení-takže šéf ocení např. tvého manžela na 10tis a kolegu na 100tis. patrně ví proč to dělá-odvíjí se to od toho, jaký je ten člověk pro něj přínosem.
X-Bella: To šéf asi neví, řekla bych, že se s manžou ani moc neznaj, prej přijde vždycky na chvilku, sedne do kanclu, chvíli je na netu (určitě sleduje, jestli ho nepomlouvám na ženě-in), tykat si s ním taky nechce (s ostatníma si tyká)-je to takovej detail,ale když se to dá všechno dohromady...
tomuhle jsem se zasmála - a dost - to jako když je tam ten tvůj zázrqak sotva půl roku, tak opřed ním šéf padne na kolena a ještě si netykají - ty volku - já mám teď teprve druhého šéfa, se kterým si tykám a trvalo nám to půl druhého roku!
a on nemá co dělat, tak tě šmíruje na ženě-in - to jsi myslela jako vtip, ne?
jo ale celé je to otom, že si na tvojeho manžela zasedl
vždycky mě překvapí, že sem někdo napíše něco -- a pak se diví, že na to lidi reagují jinak, než on čekal
Kremzina: proč máme v Praze jiné platy? Copak je za tím? Vysoké náklady na bydlení? Drahé potraviny? Spousta zábavy, za kterou je životně nutné utrácet? Ale kdepak. Nejsem ani ekonom, ani statistik, takže možná nemám ten správný pohled na věc, ale... Hádej, co by se stalo, kdyby majitel firmy v Praze skusil účetní nabídnou osm hrubého? Já tipuju, že by si pak po nocích musel smolit účetnictví na kolenou, takže mu nezbývá, než nabídnout víc...
X-Bella 82:
ty si fakt dítě
už jsem se tak dlouho nepobavila
Majucha: No jo, ale osmnáctiletej chlap? Že má rodinu, to je jeho věc, ale on chlap teprve bude