...řekla paní Marika, horkokrevná záhoračka, svému muži, který se dostal do osidel jisté Adély, rozvedené paničky, jež byla stejně jako oni pozvána na pravou moravskou veselici.
Příběh paní Mariky
Byli jsme pozváni na svatbu naší neteře, dcery od manželovy sestry. Tato slavná událost se konala na jižní Moravě, a jak je v tomto kraji zvykem, byla sezvána téměř celá vesnice, aby lidi nepomlouvali. A kdo nebyl pozván a jen se přišel podívat pod okna místního sálu, vyhozen nebyl, naopak, dostal „po štamprli“.
A já jsem zase dala pro změnu jedné robce po papuli.
Byla to nějaká vzdálená příbuzná ze strany ženicha, jmenovala se Adéla, prý dvakrát rozvedená, má čtyři děti, ale každé s jiným chlapem. Prostě taková toulavá kočka, jak se říká. Zatoulala se i na zmíněnou svatbu, tedy spíše byla pozvána. Vyfiknutá byla pěkně, což o to, nejedno mužské oko na ní spočinulo a ona si toho byla, potvora, dobře vědoma. Asi hledala další oběť, otce pro své nezletilé děti, živitele rodiny, každopádně tentokrát trefila vedle.
Zpočátku se zaměřovala na svobodné mládence, jenže když zjistila, že z těch nic nekápne, zaměřila se na ženáče. Značně posilněni alkoholem se naparovali jak holubi na báni a jejich ženy seděly jak telata a jen se dívaly, jak je ta „vosa“ obletuje.
Když však došlo i na toho mého, já jsem jak tele neseděla. Manžel se usmíval jako měsíček na hnoji, jako by se ho to netýkalo. Oni jsou chlapi v tomto trochu jetí, když se někdo podívá na jejich ženu, je zle, když jsou ale oni středem zájmu, o co jde? A tak vosa přišla požádat o tanec i mého čmeláka. Divila jsem se, že vůbec došli na parket, protože manžel s otcem neteře tu svatbu zapíjeli tak vydatně, že novomanželé by tu museli být ve zdraví nejméně 300 let.
Dopajdali společně na parket. Manžel se potácel jak topol ve větru a ona se po něm plazila jak liána. Až jsem najednou zaregistrovala, že si vzala jeho ruku a podsunula si ji pod halenku na holé prso. A ten můj blbec držel!
To už bylo na mě moc. Vystřelila jsem k parketu a takovou jsem jí natankovala, že tou zastrčenou rukou málem urvali všechny její knoflíky. „Když tě nemá kdo osahávat, zajdi si na parkoviště s kamioňáky, tenhle kamion už je zaparkovaný,“ zařvala jsem na ni.
„A Tebe mám zabit tady, nebo až doma?“ Obrátila jsem se k manželovi. Něco zablekotal a šel si sednout ke stolu.
Dotyčná se nebránila a s červenou papulí ze svatby odešla (asi na to parkoviště). Já měla na svatbě rázem plno kamarádek. A ten můj? Když jsem mu to druhý den vyprávěla, prý si nic nepamatuje, ale je velmi polichocen, že se o něj dokážu poprat. Taky to bylo naposled. Příště vlepím i jemu.
Nový komentář
Komentáře
Správně vyřešeno a trapné jsou ty co tu trapnost v tom vidí. Kdyby se míň kecalo a řešilo - stejně je to k ho*nu, tak by nebylo tolik nepříjemností. Ale kdo chce může nesouhlasit, takový je život.
evelyn — #25 Ted jsi mi připoměla příběh,zlomila jsem svému prvnímu manželovi nohu(měla jsem k tomu pádný důvod)a on se za mnou dobelhal do práce a prosil mě at jdu s ním k doktorovi,nešla jsem.
delfi.na — #26 Ne ne ztrapnila se a nezachovala dekorum,padla na její uroven
náhodou mě se komentář paní Mariky zdá vtipný ... a co jako měla dělat? Koukat se na to, co se na place děje? Myslím, že to vyřešila v pohodě.
evelyn — #23 Dobře mu tak žárlivci
kdyby mi tohle provedl můj drahý , tak vůči němu asi ztratím veškerou úctu a respekt. Alkohol neomlouvá. (záměrně to "svádím" na partnera, přiopilá nadržená husička není nic,
proti čemu by se nemohl bránit, mimoto se jich vyskytuje poměrně hodně,
stejně jako ovíněných vilných tanečníků)
Jo jinak,manžela bych si zmlátila sama a v tichu domácnosti,ale až ráno,aby si něco pamatoval.
Dámy,moje heslo,když ženská neroztáhne,chlap má smůlu
zorro4 — #15 Ale zase na druou stranu i po těch dětech vypadala přitažlivě
enka1 — #5 příběhy se vyprávějí, když jsou něčím zajímavé, vtipné, poučné... prostě když mají co říct. Tohle je o ničem.
Drahá polovička naštěstí skoro nepije, ale kdyby snad jednou v podobné situaci přebral, asi bych vzala zbaběle do zaječích....nepřipadám si pánem nad životem druhých....ale možná bych mu nabídla společný útěk, třeba pod záminkou vlastní nevolnosti.
Paní Marika ji měla fackovat spíš někde na záchodku- takhle je z toho ostuda pro všechny. Televizní vystoupení....
German — #11 na druhou stranu dvakrát rozvedená a čtyři děti každé s jiným nesvědčí zrovna o jejím zodpovědném přístupu k životu a rodině...
Já jsem jednou byla jen svědkem něčeho podobného a bylo mi trapně, že tam vůbec jsem a dotyčnou znám...
Také nedělám scény na veřejnosti. Pokud by manžel přebral, nasměrovala bych ho domů. Ale manžel není takový, že by osahával cizí paní. A i kdyby mě nějak vytočil, neřešila bych to žádnou scénou. TTT má pravdu.
hmm celkem tomu panovi pokazila veselou zabavu, neni to trochu zbytecne na mejdanu? vsak nejaky tanec nemuze nikomu uskodit, ostatne to jiste nebylo prvni nadro, co dotycny drzel v ruce
Souhlasím s Torou. Scény na veřejnosti nejsou zrovna moje gusto. A chlap snad není malé děcko, abych ho musela hlídat.
A taky mě baví ten názor: rozvedená = šlapka.
P.S. Nejsem rozvedená.
Nevím, co bych dělala... Ale vím jistě, že kdybych tam naklusala a dala tý ženský facku, cítila bych se jako největší trapka.
odlaska — #8 To je samozřejmě tvoje volba. Já v podobných situacích rozhodně nepotřebuji představení a publikum. Věřím, že i tohle lze zvládnout s daleko větším šmrncem a zachovat si důstojnost. Protože chlapi i milenky jsou věci pomíjivé, ale se sebou musíme žít sami celí život.
ToraToraTora — #6 No nevím, s tím nemohu souhlasit. Možná bych se v té situaci zachovala stejně, žádná ženská, ať panna nebo lehká děva, mi nebude osahávat toho mého a zneužívat jeho opilosti. A že se nezachovala jako dáma? Záleží na tom, co to slovo pro každého znamená. Dáma nemusí vždy sedět v koutě a čekat, až si jí někdo všimne..