Čtenářka Iva K. Vzpomíná ve svém příspěvku k dnešnímu tématu na svoji babičku, vůči které cítí i malé výčitky svědomí. Více v jejím příspěvku k dnešnímu tématu...

Další příspěvek do omlouvacího tématu dorazil od čtenářky Ivy K. Chtěla by se omluvit své babičce...


Krásný den ženy-in.

Pokaždé když se podívám na mou dnes už šestiletou dceru, vzpomenu si na mou babičku. Byla člověk do nepohody i do radosti. Dokázala mě rozesmát i pokárat. Ale ze srdce jsem ji milovala. Jezdili jsme k ní jako děti každý víkend na návštěvu a pokaždé si od ní něco vezli domů. Někdy krabici plnou koláčů, jindy kytici žlutých narcisů z její zahrádky, nebo košík plný hub, které rostly nad jejím domečkem. Mám na svou babičku jen samé hezké vzpomínky.

Jenže jak jsem se osamostatnila a začala chodit do práce, čas na mou babičku už tolik nebyl. Už jsem tam nejezdila každý víkend. Pořád byla práce okolo zařizování bytu, nebo jsem prostě jen odpočívala. A nejčastěji jsem svůj čas trávila se svým tehdy ještě přítelem. Babička byla plná života, elánu a měla stále na jazyku nějaký vtip a zážitek z nemocnice nebo od návštěv doktorů. Na obličeji neměla jedinou vrásku ve svých 73 letech, jen byla trochu při těle a pomaleji se pohybovala. Ale byla naprosto soběstačná. Proto jsem při její přítomnosti vždy nabyla dojmu, že tu bude nejmíň do sta let a máme před sebou ještě mnoho společných let. Bohužel nám náhle zemřela po banálním pádu z postele během jednoho týdne.

Opravdu nikdo z nás nečekal, že to dopadne tak špatně. Jen co jsem zjistila, že leží v nemocnici, tak jsem se za ní i s přítelem vydala. Byla naprosto v pořádku. Jen ležela na boku v posteli, normálně si se mnou povídala a já jsem  jí tehdy mého přítele poprvé představila. Byla z něj nadšená a řekla mi, že z něj má radost. Že je to někdo kdo se o mě postará a je na něj spoleh. To z něj vycítila a měla rozhodně pravdu. Jenže když jsem za ní přišla znovu po pár dnech, tak jsem jí vůbec nepoznala. Naprosto nevnímala svět, jen koukala do stropu a těžce oddychovala. Byl to strašný zážitek. Po pár dnech pak zemřela. A já ji nestačila říct, jak jí mám ráda a jak si jí vážím. Dnes si i vyčítám, že jsem za ní nejezdila častěji, když měla před sebou už jen pár let života. Jenže to jsem tenkrát nevěděla. Bohužel jsem si to uvědomila, až už mezi námi nebyla. A dodnes na ní s láskou vzpomínám. Moc mě mrzí, že mi nebyla na svatbě a že nepoznala moje děti. Určitě by je měla moc ráda. Ironií osudu zemřela v lednu 2005 a dcera se mi narodila v ten samý rok v listopadu. V květnu jsem se stihla ještě vdát. Byl to pro mě rok samých zvratů.

Uvědomila jsem si, že žijeme jen jednou a nikdy nevíme kdy je ten den náš poslední. Proto žiju naplno pro mé děti a manžela. Každý den jim říkám jak je mám ráda a jsou moje všechno. Protože tenkrát jsem to babičce neřekla a už šest let mě to mrzí.

Mám tě moc ráda, babi...
Iva K.

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 9. ledna 2012: Omlouvám se!

  • Cítíte potřebu někomu se omluvit?

Ať už se jedná o malichernost, větší průšvih, či celoživotní křivdu… tentokrát máte šanci se prostřednictvím magazínu ŽENA-IN.cz omluvit. Upřímně a od srdce. Pokusit se vysvětlit svůj postoj k problému, který nastal, a z očí do očí si netroufáte. Své omluvy posílejte na e-mailovou adresu magazínu (viz níže). Chcete-li mít šanci na malý hřejivý dárek, který pak můžete předat adresátovi vaší omluvy, ať je váš text dlouhý alespoň jako tento odstavec – popište v něm situaci, při které došlo k tomu problému, za nějž se omlouváte. A jaký dárek dostane váš adresát? Sladký BIO balíček s čokoládovými pralinkami, ceylonským čajem, irskou kávou a vysokoprocentní čokoládou.

Vaše omluva nechť přistane v naší poště nejpozději 9. 1. 2012 v 15.00 hodin.

cena

Reklama