Mám stres a tak jím

U malyho stresu taky žeru jak najatá. Ale když sem po škole nastoupila do zaměstnání a trávila tam osm hodin v jednom kole, tak jsem měla za měsíc a půl deset kilo pryč, bolavá záda a hlavu jak střep.
Když mám teď v práci nárazovky a stresy, tak žeru.

A předminulý týden umřel mému tatínek , tak jsme nepozřeli oba od té doby ani ň kromě nejnutnějšího a pití, vůbec nemáme pomyšlení na vyvařování a mlsání jak dřív.

pajda: to znám , kluci když chodili do skautu a měli víkendovku, tak jsem dvě noci strachy nespala a místo abych si užívala volno bez dětí s mojím , tak jsem byla vystresovaná jak prvnička. Asi, že byli ještě moc malí - 1.a 3. třída - teď už mě to tak nebere, ale to zase nikam nejezdí.

Markýza: to je mi jasné, taky se bojím, ale syslík se dal k turistickému oddílu a tam ho naučili kdeco...ale nechtěj vědět, jak jsem zpanikařila, když mi přišla SMSka "Mami, chytla mi chńapka!" v tu ránu mi bylo úplně jendo, že sedím na poradě a vylítla jsem volat domů

pajda: to mi povídej, oni mají největší hlad vždycky v době, kdy já jsem někde na cestě z práce.
K ohni děti moc nepouštím, ještě tak uškvařit špekáček, a i to je málem držím za opasek, to víš - můj otec je hasič - a já pracuju s lidima se zdravotním postižením - to už je deformace.

Markýza: neboj, já se neurazila nechtěla jsem do článku psát všechno dopodrobna a tak mi některé detaily unikly jinak synovi je 13, je zvyklý sám doma, uvaří i na ohni, ale nikdy jsme nevymyslela, jak vést domácnost, kde se dva lidi stravují naprosto nbepravidelně - někdy nic a někdy všechny jídla v době, kdy já tam nejsem

Markýza:

Jo ještě jsem zapomněla,že já při stresu taky jím,ale ne bezmyšlenkovitě,ale s rozmyslem.Když můj muž byl s úrazem v nemocnici a bylo rohodujících 48 hodin,tak jsem nemohla spát,ale žrala jsem celou noc,přes den v nemocnici pouze kafe a v noci opět jídlo.A to jsem si klidně upekla i kuře a udělala biftek!A mezi tím jsem uklízela,prala a žehlila.

Pajdo,moc se mi tvůj článek líbí.A jsem sama na sebe pyšná,že jsem hned po přečtení několika řádek věděla,že je od tebe A strašně moc držím palečky při opravě domečku,určitě vše popiš v auditku....

pajda: nechtěla jsem tě urazit, já jenom, že otázky podobného typu nesnáším a slyšet je hned mezi dveřma, tak proletím stropem, a že ho máme 3,40 od podlahy. Já vím, že to byla ilustrace toho stresu.
MMCH vařit z ničeho jsem se ještě nenaučila -opravdu, to myslím vážně - a tak by sis zasloužila poklonu.

Rikina: to ja si dala vcera k veceri - olivy a cerveny vino.

stasha: To máš fuk, my pro návštěvy nakupujem a když přijdou, tak už tam stejně nic není

Tak to já mám doma různé věci "na zobání" - rozinky třeba - ale taky mám dospělé synky, kteří přijdou domů dřív než já, a kromě toho, že si ohřejou jídlo, hledají pak ještě nějaký ten zákuseček. Takže když přijdu domů já, už není co zobat, spíž zeje prázdnotou, a potomci se ptají, zdali jsem cestou z práce stihla nakoupit, protože mají strašný hlad... Jediné, co mi nezblajznou, jsou olivy, ty jim nechutnají ( a po těch se netloustne, ty můžu ).

Tak to ja ani nemusim mit stres a zeru a zeru - dnes jsem zacla hned po prichodu do prace kolem devate - zchroupala jsem pytlik orisku, pak jsem si dala kaki, potom jsem vytahla pernik co upekla pritelova maminka, kdyz jsem byla v pulce, odlozila jsem ho a nacala granatove jablko...to jsem prave ted dochroupala a za chvilku budu pokracovat s tim prenikem...az ho dochroupu, chvilku pockam a zajdu si do ciny na obedoveceri, pak chvilku budu travit, pak mam tanecni, takze se k nicemu nedostanu, domu dorazim tak v pul jedenacte az jedenact, udelam a zbastim veceri, vyzehlim kosile a pujdu spat :)takze cely den budu jist

Markýza: jenom pro tvoji informaci: mladej umí uvařit celkem slušně, ale musí se mu jednak chtít, jednak - což je moje chyba, že se to v článku neobjevilo - máme byt ve stavu rozestavěném a rozstěhovaném...takže např. mrazák už mám jinde, část nádobí taky, protože vařím pro zedníky a opravdu se mi mockrát stane, že manžel, který jí doma nepravidelně, sní na oběd např. všechny vajíčka. Ono vařit z ničeho už přece jen chce trošku umění...

Stres je potvora..a hubnutí je o psychice
Od neděle večer shodou okolností běží na auditku hubnutí anketa : JAK NA MNĚ PŮSOBÍ STRES??
//zena-in.cz/auditoria/auditorium_osobni.asp?stranka=1&id=22

Matiee: ja to mam stejne, taky diky jeho praci bydlime oddelene, ale stres ne a ne prijit. a kdyz pak prijede, tak porad opakuje: "klidne si ten medovnik dej, ty si to prece muzes dovolit"

Wiki: to je ta nedůsledná výchova rodičů- zvlášť matek
Můj se o sebe musel postarat od mala sám, když byla mamka v práci, a jíst namazaný chleba pořád dokola omrzí, tak se naučil vařit - děti(kluky) k tomu vedu taky, věčně s nima nebudu, tak ať jsou schopni samostatného života.
Akorát k mytí nádobí mají odpor, ale to já taky, tak co jim budu vyčítat.

stasha: vzhledem ke žravosti mých potomků neohlášené návštěvě mohu opravdu tak akorát ruku podat (možná se najde kafe)

ja kdyz mam stres tak nejim. Najednou zmizi chut k jidlu, pri pohledu na nejakou pozivatinu se mi dela soufl a hlavne pri predstave, ze bych neco takovyho mela do sebe nasoukat . Pro mne je jidlo spis synonymem pro pohodu a klid, napr. takovou dlouhou snidane o vikendu, kdy nic nemusim, si primo uzivam

Deja: samosebou, že nevaří denně, ale málokdy se stane, že když nejsem doma a mají hlad, že by na mě nevrle čekali, až uvařím. Taky kdyby mě řivítali tak jak syn autorku, tak dostanou odpověď, kterou si zaslouží. A potom - mají ručičky, mají nožičky a v porodnici mi řekli, že mají i mozeček, tak ať si radí.
Můj je schopný postarat se o sebe i , tak jsem bohužel ochuzena o to, že by pro mě přijeli autem, když nejsem doma, abych se nemusela trmácet autobusem, a taky nás už dlouho nepozval na žádnou večeři někam. To spíš se stane, že přijdu a je udělaná večeře i pro mě.