Tak, zapnu si redakční systém a vložím tam ten článek, když už mám tu volnou hodinu. Dětičky jsou na praxi a mě bolí hlava tak, že tabulky s výkazy budu muset nechat na večer. '
Jaké že je to téma? Jasně, mám stres, a tak jím. To půjde rychle, koneckonců stres je populární ... jen dojím tyhle oříšky a bude to hotové.
A čím začít? Nejprve se mrknu, co je to vlastně stres. Na Internetu je určitě fůra definic... Takže zapneme vyhledávač, zadáme "Stres" a ... nic. Kruciš! Žádný slušný odkaz, asi budu muset sáhnout do té tlusté psychologické literatury, co ji mám na stole. První článek - nic rozumného v něm není ... druhý ... osmý... A hele! Sáček s oříšky je prázdný... To jsem přece nemohla sníst já! Kdo mi je - s prominutím - sežral??????
Tak, je po obědě a po výuce a školení je zorganizované a ... taky mám po svačince - ve vlaku jsem si "zakousla" jednu tyčinku. Aspoň jsem si utřídila myšlenky a dodala energii - stejně jí mám po výuce minimum. A čokoláda je droga a uklidňuje.
Jsem tak ulítaná a naštvaná, že to vážně potřebuju. A dám si kafe, nebo usnu. A než vychladne, tak přeberu jablka - začínají se kazit. No, ty dvě jablka, která jsem při tom snědla, se dají vzít jako odměna za práci. Jo a ten článek ... no, musí mi projít hlavou, tady stejně není Internet, ale přemýšlím o něm pořád... Sakra, jak jsem se zamyslela, spadl mi na nohu žebřík, asi si sednu k tomu kafi, tohle je na mrtvici - takhle ospalá a utahaná tady lítat po zahradě. Jasně, ostatní to nebaví, vlakem na domek a večer zpátky, a bydlet se tady ještě nedá, když není opravená voda a z kohoutku teče bláto. A k tomu kafi si vezmu tady ten oplatek, když už tady leží. Jo a měla bych omezit jídlo, přece nejsem přežvýkavec, abych celý den něco jedla... A hele, jestlipak ty hrušky už budou k jídlu? Jinak než vyzkoušením to těžko poznám.
No, cestou zpátky k vlaku už jsem měla jenom jedno pivo - když mě pozval soused, abychom probrali tu opravu, kterou musí udělat z našeho dvora. To se dá ... večeřet už nebudu. A jsem doma..."Zlato, jsem doma!" "No to je dost, a co jako budu jíst? Uvaříš něco?" ptá se otráveně sysel. Jdu vařit "něco", a protože to musí být jedlé, ochutnávám... Moje chyba, nestihla jsem nakoupit nic, co by si uměl ohřát, a jediný peníz doma byla poslední pětitisícovka - tu synovi-syslovi nesvěřím.
Tak a je večer, tedy přesněji je osm večer. Už jenom vyřídit maily a nečekaný telefon - pozítří zaskakuju za kolegu, protože mu nejde auto a nestihne dojet na školení mimo Brno, takže jenom přeorganizuju dvě odpoledne a pak můžu konečně napsat to o tom stresu - ve vlaku jsem to dokázala rozmyslet, jenže jsem unavená ... a mám hlad! Něco bych zobla ... malého...
Nový komentář
Komentáře
U malyho stresu taky žeru jak najatá. Ale když sem po škole nastoupila do zaměstnání a trávila tam osm hodin v jednom kole, tak jsem měla za měsíc a půl deset kilo pryč, bolavá záda a hlavu jak střep.
tatínek 
, tak jsme nepozřeli oba od té doby ani ň kromě nejnutnějšího a pití, vůbec nemáme pomyšlení na vyvařování a mlsání jak dřív.
Když mám teď v práci nárazovky a stresy, tak žeru.
A předminulý týden umřel mému
pajda: to znám
, kluci když chodili do skautu a měli víkendovku, tak jsem dvě noci strachy nespala a místo abych si užívala volno bez dětí s mojím
, tak jsem byla vystresovaná jak prvnička. Asi, že byli ještě moc malí - 1.a 3. třída - teď už mě to tak nebere, ale to zase nikam nejezdí. 
Markýza: to je mi jasné, taky se bojím, ale syslík se dal k turistickému oddílu a tam ho naučili kdeco...ale nechtěj vědět, jak jsem zpanikařila, když mi přišla SMSka "Mami, chytla mi chńapka!" v tu ránu mi bylo úplně jendo, že sedím na poradě a vylítla jsem volat domů
pajda:
to mi povídej, oni mají největší hlad vždycky v době, kdy já jsem někde na cestě z práce.
K ohni děti moc nepouštím, ještě tak uškvařit špekáček, a i to je málem držím za opasek, to víš - můj otec je hasič - a já pracuju s lidima se zdravotním postižením - to už je deformace.
Markýza: neboj, já se neurazila
nechtěla jsem do článku psát všechno dopodrobna a tak mi některé detaily unikly
jinak synovi je 13, je zvyklý sám doma, uvaří i na ohni, ale nikdy jsme nevymyslela, jak vést domácnost, kde se dva lidi stravují naprosto nbepravidelně - někdy nic a někdy všechny jídla v době, kdy já tam nejsem
Markýza:
Jo ještě jsem zapomněla,že já při stresu taky jím,ale ne bezmyšlenkovitě,ale s rozmyslem.Když můj muž byl s úrazem v nemocnici a bylo rohodujících 48 hodin,tak jsem nemohla spát,ale žrala jsem celou noc,přes den v nemocnici pouze kafe a v noci opět jídlo.A to jsem si klidně upekla i kuře a udělala biftek!A mezi tím jsem uklízela,prala a žehlila.
Pajdo,moc se mi tvůj článek líbí.A jsem sama na sebe pyšná,že jsem hned po přečtení několika řádek věděla,že je od tebe
A strašně moc držím palečky při opravě domečku,určitě vše popiš v auditku....
pajda: nechtěla jsem tě urazit, já jenom, že otázky podobného typu nesnáším a slyšet je hned mezi dveřma, tak proletím stropem, a že ho máme 3,40 od podlahy. Já vím, že to byla ilustrace toho stresu.
MMCH vařit z ničeho jsem se ještě nenaučila -opravdu, to myslím vážně - a tak by sis zasloužila poklonu.
Rikina: to ja si dala vcera k veceri - olivy a cerveny vino.
stasha: To máš fuk, my pro návštěvy nakupujem a když přijdou, tak už tam stejně nic není
Tak to já mám doma různé věci "na zobání" - rozinky třeba - ale taky mám dospělé synky, kteří přijdou domů dřív než já, a kromě toho, že si ohřejou jídlo, hledají pak ještě nějaký ten zákuseček. Takže když přijdu domů já, už není co zobat, spíž zeje prázdnotou, a potomci se ptají, zdali jsem cestou z práce stihla nakoupit, protože mají strašný hlad... Jediné, co mi nezblajznou, jsou olivy, ty jim nechutnají ( a po těch se netloustne, ty můžu ).
Tak to ja ani nemusim mit stres a zeru a zeru - dnes jsem zacla hned po prichodu do prace kolem devate - zchroupala jsem pytlik orisku, pak jsem si dala kaki, potom jsem vytahla pernik co upekla pritelova maminka, kdyz jsem byla v pulce, odlozila jsem
ho a nacala granatove jablko...to jsem prave ted dochroupala a za chvilku budu pokracovat s tim prenikem...az ho dochroupu, chvilku pockam a zajdu si do ciny na obedoveceri, pak chvilku budu travit, pak mam tanecni, takze se k nicemu nedostanu, domu dorazim tak v pul jedenacte az jedenact, udelam a zbastim veceri, vyzehlim kosile a pujdu spat :)takze cely den budu jist 
Markýza: jenom pro tvoji informaci: mladej umí uvařit celkem slušně, ale musí se mu jednak chtít, jednak - což je moje chyba, že se to v článku neobjevilo - máme byt ve stavu rozestavěném a rozstěhovaném...takže např. mrazák už mám jinde, část nádobí taky, protože vařím pro zedníky a opravdu se mi mockrát stane, že manžel, který jí doma nepravidelně, sní na oběd např. všechny vajíčka. Ono vařit z ničeho už přece jen chce trošku umění...
Stres je potvora..a hubnutí je o psychice
Od neděle večer shodou okolností běží na auditku hubnutí anketa : JAK NA MNĚ PŮSOBÍ STRES??
//zena-in.cz/auditoria/auditorium_osobni.asp?stranka=1&id=22
Matiee: ja to mam stejne, taky diky jeho praci bydlime oddelene, ale stres ne a ne prijit. a kdyz pak prijede, tak porad opakuje: "klidne si ten medovnik dej, ty si to prece muzes dovolit"
Wiki: to je ta nedůsledná výchova rodičů- zvlášť matek
Můj se o sebe musel postarat od mala sám, když byla mamka v práci, a jíst namazaný chleba pořád dokola omrzí, tak se naučil vařit - děti(kluky) k tomu vedu taky, věčně s nima nebudu, tak ať jsou schopni samostatného života.
Akorát k mytí nádobí mají odpor, ale to já taky, tak co jim budu vyčítat.
stasha: vzhledem ke žravosti mých potomků neohlášené návštěvě mohu opravdu tak akorát ruku podat (možná se najde kafe)
ja kdyz mam stres tak nejim. Najednou zmizi chut k jidlu, pri pohledu na nejakou pozivatinu se mi dela soufl a hlavne pri predstave, ze bych neco takovyho mela do sebe nasoukat
. Pro mne je jidlo spis synonymem pro pohodu a klid, napr. takovou dlouhou snidane o vikendu, kdy nic nemusim, si primo uzivam 
Deja: samosebou, že nevaří denně, ale málokdy se stane, že když nejsem doma a mají hlad, že by na mě nevrle čekali, až uvařím. Taky kdyby mě řivítali tak jak syn autorku, tak dostanou odpověď, kterou si zaslouží. A potom - mají ručičky, mají nožičky a v porodnici mi řekli, že mají i mozeček, tak ať si radí.
je schopný postarat se o sebe i 
, tak jsem bohužel ochuzena o to, že by pro mě přijeli autem, když nejsem doma, abych se nemusela trmácet autobusem, a taky nás už dlouho nepozval na žádnou večeři někam. To spíš se stane, že přijdu a je udělaná večeře i pro mě.
Můj