Tak, zapnu si redakční systém a vložím tam ten článek, když už mám tu volnou hodinu. Dětičky jsou na praxi a mě bolí hlava tak, že tabulky s výkazy budu muset nechat na večer. '
Jaké že je to téma? Jasně, mám stres, a tak jím. To půjde rychle, koneckonců stres je populární ... jen dojím tyhle oříšky a bude to hotové.  

A čím začít? Nejprve se mrknu, co je to vlastně stres. Na Internetu je určitě fůra definic... Takže zapneme vyhledávač, zadáme "Stres" a ... nic. Kruciš! Žádný slušný odkaz, asi budu muset sáhnout do té tlusté psychologické literatury, co ji mám na stole. První článek - nic rozumného v něm není ... druhý ... osmý... A hele! Sáček s oříšky je prázdný... To jsem přece nemohla sníst já! Kdo mi je - s prominutím -  sežral??????

No, žádná katastrofa to není, koneckonců byly to jen oříšky. Dám si rozpustit multivitamin, protože pitný režim si musím hlídat, a asi si přitáhnu tu misku se sušeným (nikoliv proslazeným!) ovocem. A teď tu definici ... a asi vás zklamu - žádná konkrétní není. Stres je zátěžová situace, na kterou tělo reaguje akcí - nejčastěji vyplavením hormonů do krevního oběhu. Je běžný, se kterým se vyrovnáme bez problémů. A nebo neběžný... Jaký to asi je? Za prvé nárazový - úmrtí partnera, ztráta zaměstnání, vážná nemoc. Za druhé dlouhodobý, jako u mě - vyměnili nám v práci vedení. A než si zvyknu, budu mít všeho nad hlavu, protože mě převedli na jinou práci, kterou dělám navíc ke svému původnímu zařazení. Už se to táhne od května - potíže, potíže a zase potíže. A přijdu z práce a zvoní mi mobil - jasně, že někdo netuší, že mám taky nějaké soukromí. No nic, volná hodina končí, takže jdeme do procesu - dopíšu to po obědě. Nedopíšu, končím pozdě ... tak večer.

Tak, je po obědě a po výuce a školení je zorganizované a ... taky mám po svačince - ve vlaku jsem si "zakousla" jednu tyčinku. Aspoň jsem si utřídila myšlenky a dodala energii - stejně jí mám po výuce minimum. A čokoláda je droga a uklidňuje.
Jsem tak ulítaná a naštvaná, že to vážně potřebuju. A dám si kafe, nebo usnu. A než vychladne, tak přeberu jablka - začínají se kazit. No, ty dvě jablka, která jsem při tom snědla, se dají vzít jako odměna za práci. Jo a ten článek ... no, musí mi projít hlavou, tady stejně není Internet, ale přemýšlím o něm pořád... Sakra, jak jsem se zamyslela, spadl mi na nohu žebřík,  asi si sednu k tomu kafi, tohle je na mrtvici - takhle ospalá a utahaná tady lítat po zahradě. Jasně, ostatní to nebaví, vlakem na domek a večer zpátky, a bydlet se tady ještě nedá, když není opravená voda a z kohoutku teče bláto. A k tomu kafi si vezmu tady ten oplatek, když už tady leží. Jo a měla bych omezit jídlo, přece nejsem přežvýkavec, abych celý den něco jedla... A hele, jestlipak ty hrušky už budou k jídlu? Jinak než vyzkoušením to těžko poznám.

No, cestou zpátky k vlaku už jsem měla jenom jedno pivo - když mě pozval soused, abychom probrali tu opravu, kterou musí udělat z našeho dvora. To se dá ... večeřet už nebudu. A jsem doma..."Zlato, jsem doma!" "No to je dost, a co jako budu jíst? Uvaříš něco?" ptá se otráveně sysel. Jdu vařit "něco", a protože to musí být jedlé, ochutnávám... Moje chyba, nestihla jsem nakoupit nic, co by si uměl ohřát, a jediný peníz doma byla poslední pětitisícovka - tu synovi-syslovi nesvěřím.

Tak a je večer, tedy přesněji je osm večer. Už jenom vyřídit maily a nečekaný telefon - pozítří zaskakuju za kolegu, protože mu nejde auto a nestihne dojet na školení mimo Brno, takže jenom přeorganizuju dvě odpoledne a pak můžu konečně napsat to o tom stresu - ve vlaku jsem to dokázala rozmyslet, jenže jsem unavená ... a mám hlad! Něco bych zobla ... malého...

A teď tedy k tomu stresu: protože je to zátěžová záležitost, tělo reaguje tak, jak se naučí - někdy útěkem  - například do nemoci, někdy útokem, jindy ale náhražkovou činností - a jednou z nejčastějších je nadměrný příjem potravy. Jestlipak to souvisí s tím, že dřív byl jednou z nejzátěžovějších situací hlad? Hladomory, nouze o potraviny, nemožnost uchovat kvalitní potraviny přes zimu... ZOB! Právě jsem zobla piškoty s marmeládou... Teda, dámy, uznávám, že když mám stres, tak jím. Jenom doufám, že se toho stresu rychle zbavím... Jinak budu psát čím dál tím víc, protože neprojdu ven dveřmi od pokoje ... a nic moc jiného se uvnitř dělat nedá. :-)

      
TÉMATA:
ZDRAVÍ