Rodiče si nevybíráme. A nemůžeme ovlivnit ani to, kdy se jim narodíme. Dřív mívaly manželské páry děti většinou brzy, dnes je to spíš naopak - hodně párů si dítě pořizuje až po třicítce. A to s sebou přináší některá rizika.
Zatímco před 20 lety byl průměrný věk matek kolem 24 let, v roce 2012 to bylo 29,8 let. Dneska už ani nikoho nepřekvapí, když potká čtyřicetiletou těhotnou ženu.
Před třiceti lety to ovšem bylo jinak - těhotné ženy v tomto věku byly spíš výjimkou. Jako třeba matka Báry. „Maminka si tehdy vyslechla dost nepříjemných řečí, jak od doktorů, tak od příbuzných a známých,“ říká Bára, kterou její matka porodila v 45 letech. A skoro všichni jí tehdy říkali, že se úplně zbláznila, když si takhle pozdě pořídí dítě.
„Já samozřejmě nemůžu kritizovat, protože jinak bych tu nebyla... Ale upřímně - od té doby, co jsem si to začala uvědomovat, mi vadilo, že mám staré rodiče. A je to pořád stejné, i když už je mi třicet. Maminka nedávno oslavila 75. narozeniny a tatínek už nežije, byl ještě o sedm let starší než mamka a zemřel předloni. Nemám ani sourozence, takže se obávám dne, kdy zůstanu i bez maminky...
Hned v první třídě jsem zažila nepříjemné chvilky. Děti se zvědavě vyptávaly, proč pro mě do školy chodí babička, a ne maminka, jednou se na to ptala i paní učitelka. Nedivím se, před třiceti lety byly ženy v padesáti letech běžně babičkami, navíc moje mamka měla hodně brzy šedivé vlasy, takže vypadala ještě starší. Od té doby jsem pak nechtěla, aby rodiče chodili ke škole a na kroužky se mnou, styděla jsem se za ně, což mě dneska mrzí, ale je to tak. Záviděla jsem jedné spolužačce, kterou občas ze školy vyzvedával mladý tmavovlasý tatínek, takový sportovní typ, zatímco mému taťkovi bylo skoro šedesát a dobře určitě nevypadal.
Nechtěla jsem s rodiči nikam chodit
Jako puberťačka jsem to prožívala úplně nejhůř. O rodičích jsem nemluvila, nikam s nimi nechodila, bránila jsem jim, aby se přišli podívat na školní vystoupení nebo do tanečních, nebylo to jednoduché. Teď už vím, že to ode mě nebylo správné, ale tehdy jsem to hodně prožívala a zazlívala rodičům, že mě měli tak pozdě. Pochopitelně oni nemohli jinak, dřív se jim to prostě nepodařilo, teprve ve 44 letech mamka konečně otěhotněla a byla šťastná, že jsem se narodila, byla jsem vytoužené a vymodlené dítě. To ale chápu až teď jako dospělá.
Ale mrzí mě to pořád. Taťka se nedožil ani vnoučat a mamka na ně nebude mít sílu. To ostatně neměla ani na mě, nepamatuju si, že by se mnou rodiče někdy sportovali, že bychom si vyjeli na kole nebo na vodu nebo šli na dlouhou pěší túru. A navíc mě naši už odmalička strašně hlídali, protože se báli, aby se mi něco nestalo...
Chtěla bych mít děti co nejdřív. Můj přítel je naštěstí taky chce, tak doufám, že se mi podaří ještě letos otěhotnět.“
Co si o starších rodičích myslí psycholožka PhDr. Olga Shivairová, Ph.D.?
Mít dítě v pozdějším věku je samozřejmě risk. Všechno má ale svá pro a proti.
Pro: lidé už jsou vyzrálejší, opravdu dítě chtějí, takže je menší riziko, že ho budou zanedbávat, nejspíš se mu budou hodně věnovat.
Proti: pokud jsou rodiče starší, hrozí zdravotní komplikace, dítě se může narodit s Downovým syndromem či jinak postižené, toto riziko roste po 30. roce geometrickou řadou, hlavně pro prvorodičky. Z výchovného hlediska zase hrozí, že rodiče dítě budou rozmazlovat, nebudou mu dávat moc volnosti, protože se o něj budou hodně bát, velký věkový rozdíl může způsobit také emoční odstup v pubertě, rodič se nebude umět vžít do potřeb dospívajícího dítěte a dítě mu bude narušovat jeho stereotyp. Další nevýhodou může být, že až dítě dospěje, rodiče budou už příliš staří, aby plnili roli prarodičů, nebo už nebudou na světě.
Hodně záleží na tom, jestli starší rodiče mají první dítě, nebo už před ním mají jiné. Sourozenci totiž mohou do jisté míry převzít i kompetence slábnoucích rodičů. Rozdíl je také v tom, zda jsou starší oba rodiče, nebo jen jeden. Samozřejmě kvůli zdravotním rizikům je lepší, když je starší muž a mladší žena.
Nový komentář
Komentáře
Mému otci bylo 47, když jsem se narodila, takže tomu rozumím. Ale můj hlavní problém v této situaci je, že trpím panickou hrůzou z toho, co bych dělala, kdybych o ně NEDEJBOŽE přišla. Tohle zažívám už dlouho. Je to hrozné, protože kdykoli se jeden z rodičů třeba jen lehce zranil, byla jsem z toho hrozně nervózní, vyděšená, nemohla jsem klidně spát. Časem se to ale lepší. Doufám, že se mi to nevrátí
ja som sa narodila, keď mal môj otec 40 rokov a to bolo pred 60-timi rokmi a ešte si užil aj vnukov /moje deti/
risina — #76 antikoncepce se nepsala svobodným ženám třeba v 50.,60. letech.
Vím to z vyprávění svojí babičky...
Taky jsem se narodila, když mojí mamce bylo 30 let,za totality.
Já jsem měla syna v 33, a taky jsem si vyslechla, že jsem nejstarší maminka ve třídě, ale brala jsem to s nadhledem.
Pentlička — #34 Kdy dříve???? Co si pamatuji, tak kolem roku 1977, bez problémů. A v té době měla většina holek první dítě do 25. Já jsem rodila ve dvaceti a byla jsem už více než rok vdaná a dátě jsem takhle chtěla a nikdy jsem nelitovala.
Rychle otěhotnět, nebo dopadneš jako maminka. Třicet už je taky dost na první dítě
... njn doba je jiná
Nevidím v tom nic divného
Je to časté
Pentlička — #34 Nevím, kdy "dříve" se antikoncepce předepisoval až ženám které rodily. Mně ji předepsai v 18 (v roce 1979).
gerda — #59 ono ani v tom zahraničí už to není takový zlatý důl, jak býval. Já třeba mám dvě VŠ, momentálně se hlásím ke klubu nezaměstnaných
a tak nějak doufám, že práci aspoň přibližně odpovídající svému vzdělání najdu tady. Za kopečky bych možná dělala ve skladu nebo myla nádobí, to můžu i tady. Kvůli tomu jsem si studia neplatila. 
já měla také starší rodiče,bohužel nyní už nežijí a tak naše děti nemají babičku a dědu..
tak já jsem byla taky dítě starších rodičů,a navíc maminka byla už 10 let před mým narozením nemocná,po mě se to ještě dost zhoršilo,a když jsem byla hodně malá,tak jsem přišla i o otce,a tak mě občas opravdu někde vyzvedávala babička,a že by mi to vadilo?ne,ani jsem se nestyděla, a to byla babička taky dost stará,a že se mnou mamka nikam nejezdila ani nechodila,kvůli věku,nebo i nemoci,nevím vedla mě i kvůli tomu k samostatnosti.. a dnes,ano je to už hodně stará dáma,prakticky nechodí,vlastní kariéra zatím čeká jelikož o ní pečuju,ale necítím se nijak poškozená,jsem ráda že jí mám,a že mi i když nebyla nejmladší dala život,takže slečnu nechápu
Já jsem taky dítě starších rodičů,ale dneska už to je normální rodit v pozdějším věku.
Dříve jsme rodily brzy,ted zase pozdě
Když to dítě chci,tak se na věk ohlížet nebudu
Babička rodila moji mamku ve 33 letech, víc dětí nemohla mít(i když sama pocházela z 11 dětí). Mamka porodila moji mladší sestru ve 34 letech. Já druhé dítě dceru ve 33 letech. Mám s dětima pěkný kamarádský vztah. Nikdy nezapomenu, jak mně dcera řekla, že je moc ráda, že má starší maminku(na třídních schůzkách jsem byla mezi třema nejstaršíma maminama). Holky ve třídě si stěžují, že si s něma maminky nevykládají a já s ní si vykládám pořád. Nikdy jsem nelitovala, že jsem ji porodila později, spíš se mne dotklo, když mně bývalá kamarádka řekla : Ty jsi blbá, že budeš mít ještě děcko, to jste si nemohli raději koupit auto?
Ale rodit třeba ve 40 letech bych si netroufla, bála bych se třeba zdravotních problémů z mé strany. Že bych tím komplikovala život dětem.
Dcera porodila synka ve 29 letech, teď je jí 33, tak uvidíme
.
Doposud to bylo o tom, na kolik se cítila maminka tělesně a duševně. Jen teď bohužel se naši zákonodárci postarali o to, jestli si můžou rodiče dovolit další dítě i finančně
.
Posledního syna jsem měla ve 38 letech a žádné problémy jsem neměla
fructia — #67 Ukamenuj mě
Pavla_b — #65 Já jsem v našich rodinách zažila taky jen pozitivní postoj, ale přitom si netroufám tvrdit, že každý si to může dovolit hlava nehlava.