Jako dítě na základní škole jsem byla děsná, rodiče to se mnou neměli lehké. Byla jsem samá ruka samá noha a hlavně stále v nějakém průšvihu. Byla jsem pro každou špatnost.
Když jsem si v devítce měla vybrat, co půjdu studovat, bylo to velmi těžké, a tak rozhodli rodiče za mě - dnes už vím, že to bylo správné rozhodnutí, ale v té době se mi to vůbec nelíbilo, ale nedalo se nic dělat. Začala jsem studovat školu Cestovního ruchu v Krnově.
Rodiče to odhadli dobře, od mala jsem byla s tátou na horách, prošla jsem několika skautskými oddíly ,takže měli pocit, že je to ta správná škola.
Opravdu mě tato škola bavila - tvoření zájezdů, itineráře, zeměpis, dějiny umění....
Můj velký sen bylo po škole jít pracovat do cestovní kanceláře, ale s přibývajícím věkem mě můj sen opouštěl a já si uvědomila, že nemám žádného známěho člověka, který by mi v tomto pomohl. Prošla jsem tolika konkurzy a naoko vyhrála a postoupila do dalšího kola, i když už dávno před konkurzem bylo místo obsazeno.
Vzhledem k mé trpělivosti jsem při nalezení inzerátu do cestovní kanceláře zareagovala a po velmi dlouhé době se mi z jedné cestovní agentury ozvali. Byla jsem na pohovoru v Praze a pak ještě v Ostravě a pak mi volali, že mě berou.
Byl to ten nejdramatičtější okamžik v mém životě, konečně pracuji v oboru, který jsem 5 let studovala. Je to úžasný pocit.
Toto místo mám od 1/9/05, ale každé ráno se probouzím a sama sebe se ptám, jestli to nebyl sen s happy endem.
ALE NENÍ TO SEN, JE TO SKUTEČNOST A JÁ JSEM VELMI ŠŤASTNÁ, ŽE MI TO KONEČNĚ VYŠLO.
Přeji pěkný den.
Verča
Milá Verčo, díky za příspěvek. Buďte šťastná v nové práci. Ať vám vše vychází, ať máte pořád dobrou náladu jako při prvním nadšení. Přejem vám mnoho úspěchů a zážitků
Milé čtenářky, napište nám i vy, co jste si ve svém životě opravdu přály a vyšlo/nevyšlo to.
Nový komentář
Komentáře
Já jsem momentálně ze své práce tak nasr...., že ti můžu jen závidět.
Abych byla spokojená v zaměstnání, musela bych dělat testovače postelí nebo ochutnávače čokolády, jinak Verče její nadšení závidím.
ať te ta práce nezklame-ono příliš očekávání a počátečního nadšení je poněkud kontraproduktivní
o to horší je vysřízlivění-když zjistíš, že mezilidské vztahy na pracovišti jsou nic moc , dovíš se o pár podrazech...
kdysi jsem taky pracovala v CK, přijali mě okamžitě, nástup 2.den, mno moc mě to nebavilo, málo peněz za moc přesčasů, hlavně v sezoně, vedení na
(ikdyž jsem dělala organizaci zájezdů v zázemí, nikoli prodej)
dobře, že jsem uvolnila odchodem do podnikání místo pro takovou, jako je Verča
Joko by jsi psala o mě, milá Verčo.Taky jsem vystudovala cestovní ruch,potom i vyšší odbornou, dlouho pracovala po různých kancelářích, až jednou vyhrála konkurz do CK a pochopila, že jenom tahle práce mě může v životě stoprocentně bavit.Ted jsem v cestovce už pátým rokem, maximálně spokojená, až mám někdy strach o tom mluvit, abych to nezakřikla.Tak přeju hodně spokojených let.Není nad to se ráno probouzet s vědomím, že se do práce hrozně těšíš.
NO TAK TO GRATULUJI! Takhle by to měl mít každý. Kdyby každý dělal svou práci rád a vážil si jí tak by jsme nevyděli navrlé prodavačky, úřednice.....
Přeju ti, ať ti to velké nadšení vydrží
.
NO Verčo gratuluji.o)
jen ty chyby...