Nestíhám a veřejně to přiznávám.

Vedu svoji vlastní firmu, manžel má také svoji firmu a kdo si tento „úděl“ někdy vyzkoušel, ví, že času je setsakramentsky málo.

 

Často pracuji i o víkendu, a když si představím, že do toho všeho bych měla ještě prát, žehlit, vařit, uklízet, musela bych se minimálně jednou nechat naklonovat.

Po dohodě s manželem jsem zaměstnala u nás doma paní na úklid. Mně ubyla práce, paní si měsíc co měsíc vydělá slušné peníze, takže si myslím, že to je k užitku všem.

 

Myslím... tedy myslela jsem si to. Myslela jsem si to do chvíle, kdy jsem tuto novinku sdělila mezi řečí kamarádkám.

No jo, to si někdo žije....

Já bych se hanbou propadla, nechat si sloužit!....

Ty si ráda hraješ na snoba, co?....

 

Nejen tyto řečičky jsem si od svých „kamarádek“ vyslechla.

Vím, že mne za každým rohem pomlouvají a myslí si, jak ráda si hraji na bohatou dámu. Ano, máme dost peněz, ale nikdo už nevidí, jaké úsilí nás to stojí!

A to, že jsem si pořídila hospodyni? Nevidím na tom nic zlého. Spíš mi vadí, že ženy, které se dříve tvářily jako mé přítelkyně, nemohou unést to, že se mé rodině daří dobře a že si takovýto „luxus“ mohu dovolit.

 

Ony přijdou odpoledne domů a práci pustí z hlavy. Jenže já i manžel si nemůžeme prostě dovolit na práci nemyslet.

Ony nepochopí, jaká je pro mne úleva, když přijdu vyčerpaná domů a mám uklizeno, vypráno a třeba i uvařenou kávu.

 

Ve světě je přeci naprosto běžné, že rodiny mají služky. Jen u nás to lidé nějak nemohou překousnout.

A já si opravdu myslím, že je to jen pouhou závistí. Jak říkala má babička: Závist je jed pro přátelství.

 

Každopádně já si stojím za svým a všem ženám, které jsou aktivní a kterým práce přerůstá přes hlavu, vzkazuji:

Vykašlete se na své okolí a bez ostychu si klidně hospodyni najměte!

Jen vřele doporučuji vybrat paní, kterou vám poskytne nějaká kvalitní a seriozní agentura. Já si nemohu stěžovat, a i přes to, že mé „kamarádky“ ohrnují nos a hrdě chodí doma v zástěře, jsem ráda, že hospodyni mám!

 

 

 

Reklama