Někdy si děláme život složitější, než by mohl být... Občas máme dlouho naplánovanou nějakou významnou událost a v jedné chvíli se může všechno naprosto změnit. Tak jako v příběhu Karoliny.

Před dvanácti lety měla Karolina před svatbou. Už sedm let chodila s Milanem, žili spolu, plánovali dítě, a tak jim přišlo přirozené, že se vezmou a dál budou žít jako manželé. Karolina nenechala nic náhodě. Půl roku předem začala vybírat šaty (protože chtěla světle modré a tehdy takový výběr nebyl), prstýnky, kytici, restauraci k hostině... Asi si to dovedete představit, se svatbou je vždycky hodně starostí.

bl

Dva týdny před dnem D, kdy už byly rozeslané pozvánky, si Kája vyrazila s kamarádkami do místního klubu na rozloučení se svobodou. A tam potkala Petra. „Seděla jsem u baru a do dveří vešel hnědovlasý kluk, žádný hezounek ani frajer. Sedl si vedle mě, objednal mi panáka, povídali jsme si... Zmínila jsem se, že se za čtrnáct dnů vdávám. Byl trochu překvapený a začal vyzvídat, co je zač můj přítel. Když jsme pak pozdě v noci odcházeli, doprovodil mě domů. A cestou jsme se poprvé políbili. „Neber si ho,“ šeptal mezi polibky a já se nevzmohla vůbec na nic. Nechala jsem se odvést k němu do bytu a tam jsme se milovali...

Ráno mi bylo ze sebe samotné špatně. Vyčítala jsem si, že jsem Milana podvedla, a přemýšlela, co dělat dál. S Milanem jsme žili sedm let, náš vztah byl příjemný, i když už dlouho nijak vzrušující a vášnivý, ale mohla jsem se na něj spolehnout, staral se o mě a měl mě rád. Jenže na mysl mi neustále přicházel Petr. Takové milování jsem nikdy nezažila! Ale říkala jsem si, přece kvůli jedné vášnivé noci nezahodím dlouholetý vztah, navíc máme před svatbou, museli bychom všechno zrušit, co by tomu řekli příbuzní a známí? A navíc bych ublížila Milanovi...

Kdo bude chtít, pochopí to

Pár dnů jsem nestála za nic. Milan se vyptával, co se děje, tvrdila jsem mu, že jsem jenom nervózní, a pak přinesl prstýnky. Podívala jsem se na ně a zatrnulo mi. Vždyť mě už to vůbec nezajímá! Když jsem je vybírala, byla jsem z nich nadšená, a teď mi nic neříkaly...

Do toho všeho mi neustále volal Petr. Chtěl se se mnou sejít a přemlouval mě, ať se nevdávám, že s Milanem nebudu šťastná. Nakonec jsme se sešli - a skončilo to stejně jako poprvé. Petr mě prosil, ať svatbu zruším a zůstanu s ním, vyznal mi dokonce lásku.

Už mi to přerůstalo přes hlavu, a tak jsem se svěřila mámě. Zeptala jsem se jí, co by dělala na mém místě. Měla jsem i tak hloupé nápady, jako že se vdám, když už je všechno zařízené, s Petrem se budu tajně scházet a uvidíme, jak se to vyvine dál. „Zbláznila ses? Tím ublížíš úplně všem. Jestli máš jedinou pochybnost, tak tu svatbu zruš! Ještě není pozdě, kdo bude chtít, tak to pochopí,“ řekla mi máma.

Nakonec jsem tedy všechno zrušila pět dnů před svatbou. Milanovi jsem se přiznala, že jsem ho podvedla, řekla jsem mu, že by to nefungovalo, protože si nejsem jistá, jestli bych to neudělala znovu. Naštěstí nedělal scény, což jsem ocenila. Zachoval se férově, to musím říct, mohl mi to pěkně osladit, po tom, co jsem mu provedla.

A začala jsem chodit s Petrem...“

Tenhle příběh se stal před mnoha lety a prožila ho moje známá Karolina, s kterou se dodnes vídám. Co myslíte, jak to všechno nakonec dopadlo? Tipnete si?

Jsem zvědavá, kolik z vás si tipne dobře. Správnou odpověď vám prozradím odpoledne v diskusi pod tímto článkem.

Další články v našem magazínu: