Devětatřicetiletá Hana bydlí v domku se svými rodiči, kteří ji kdysi poskytli azyl před násilnickým manželem. Od té doby uběhlo patnáct let a Hana se chce konečně osamostatnit. Ale rodiče to berou jako zradu.
Možná si ještě některá z vás pamatujete na příběh „Stala jsem se rukojmím své matky“, který jsem psala zhruba před rokem. Myslela jsem si, že něco podobného je opravdu ojedinělé a v dnešní době se už nestává, aby se dospělá, takřka čtyřicetiletá žena nedokázala vymanit z vlivu rodičů. A vida, další velmi podobný příběh mi nedávno vyprávěla kamarádka.
Její kolegyně Hana (39 let) je na tom úplně stejně jako moje sestřenice a vůbec si neví rady.
Bydlí na malém městě v domku u svých rodičů, kteří ji vzali pod ochranná křídla, když ji manžel mlátil. Utekla od něj se dvěma malými dětmi a doma našla azyl. Rodiče jí poskytli nejen zázemí, ale pomohli jí i finančně, protože tenkrát byla ještě na mateřské.
Časem, jak kluci rostli, si upravila ještě pokojík po bratrovi, který si založil vlastní rodinu, koupil byt a o soužití s rodiči nestál. Není divu, matka je pěkná generálka a žádná snacha by s ní asi nevydržela.
A tak zůstala dcera, která pokorně splácela svůj dluh. Jenomže jak dlouho má být ještě vděčná? Matka si z ní udělala služku, naložila na ni veškerou starost o domácnost, užívá si spokojeně důchodu, a „kecá“ jí do všeho. Určitě počítá s tím, že dcera u nich už zůstane a postará se o stárnoucí rodiče. Ano, tak to kdysi bývalo a možná je to tak správné.
Jenomže Hana se chce „trhnout“. Kluci studují, mají přítelkyně a matku už vlastně nepotřebují. Konečně chce žít podle svých představ, a ne podle představ své matky. Dokonce si našla malý byt, už měla klíče, ale jakmile se to matka dozvěděla, ztropila hysterickou scénu, že je nevděčnice, která je chce opustit, když jí tak pomohli!
Tak Hana sklapla podpatky, vrátila klíče a dál se trápí představou, že takhle bude „hnít“ do konce života.
Škoda, že se nechala zase zviklat. Já bych jí poradila, aby sebrala veškerou odvahu a od rodičů odešla. Když zůstane, bude mezi ní a matkou růst napětí, které se může proměnit v nenávist. Když odejde, získá sebevědomí a může začít nový život, na který ještě není pozdě.
Nový komentář
Komentáře
Jít k psycholožce a připravit se na odchod od matky. Aby to lépe zvládla a neopakovala chyby.
Rozhodně odejít, nenechat se ,,vydírat,, ani ukecávat.
Neboj, po čase se to spraví .skusila bych to přes tatínka, pokud je klidnější ppvahy jak maminka.
ODEJÍÍÍÍÍÍÍÍT!!!!!!!!!!!!!!
ODEJÍÍÍÍÍÍÍÍT!!!!!!!!!!!!!!
ODEJÍÍÍÍÍÍÍÍT!!!!!!!!!!!!!!
Omlouvám se, že to píšu takhle, ale sama jsem to zažila, jenže jsem "neutekla" k našim s tím, že by mi partner mlátil, ale byla jsem tak blbá, že jsem si myslela, že žít na jednom dvoře, je úžasné. Je, ale jen v pohádkách.
Je to na dlouhý příběh, ale jen jedno Vám napíšu. Když neodejdete hned a ze dne na den, třeba beze slova rozloučení, už neodejdete.
Zůastanete a BUDE HŮŘ!!!!!!! Věřte mi. Znám to moc dobře a i když je dnes už maminka dva roky mrtvá, nikdy popravdě nevím, jestli si na maminku víc vzpomenu s láskou, lítostí nebo vztekem.
Jednou vetou...neni to normalni a rychle pryc,vcera uz bylo pozde!
Okamžitě pryč!
sebrat se a odejit, urcite nezustavat
taky si myslim, ze kdyz uz chci nekomu pomoct a neco mu dat, tak mu to dam a uz o tom nemluvim a ne, ze mu to dalsich 20 let otloukam o hlavu
bohuzel, moje mamina je prave takova ... nabizi, dava a potom vycita a vycita 
S tímp posledním odstavcem, Dano, naprosto souhlasím. není co dodat.
Pomáhat by se mělo bez nároku na vděk
Z baráku jedině vypadnout! Budete tam makat , nechávat se zneužívat a dědit budete s bráchou napůl! Myslíte si, že vám z děditsví odepíše tu vaši letitou honičku. Tůdle!
a otázkou je, komu padne do náručí teď...
skoro bych jí do třetice přála úúúúplně jinou volbu.
ale vzory jsou svině... a pokud to nezlomíme nějak v sobě - a že to je práce strašně těžká - tak k sobě přitahujeme pořád to samé a to podobné.
Utekla k rodičům před násilnickým manželem, teď ji terorizují rodiče. Ani se neiví, že si našla násilníka, když v tom vyrostla - nejspíš ji rodiče netloukli, ale taky jí nedovolili stát se dospělou