Ahoj Radku,
nebudu ti psát o tom, jak jsem šťastná a že opravdu jsem - mám dvě zdravé děti a báječného chlapa. :-)
Já ti napíšu, jak jsem hrozná a jak mám radost z cizího neštěstí :-)
Máme to doma tak neuvěřitelně báječně uspořádané, že manžel pořád do něčeho bourá :-).Já to fakt nechápu, já si maximálně ukopnu koleno o náš "báječný" konferenční stolek, a to ještě navíc jen, když letím zachránit syna, který z něčeho padá, nebo ho seřezat, že něco vyvádí.
Ale to jsem nucena rychle vylítnout a nemůžu koukat kolem sebe, když očima držím syna visícího na žebříku, než tam doběhnu, že :-))))
Ale manžel nikoho nezachraňuje, nikoho nejde seřezat, prostě jde normálně na záchod a urazí si palec u nohy o skříň vedle dveří :-)
To by nebylo tak děsný, kdybych já zákonitě nevybuchla smíchy, nespadla smíchy ze židle, neucvrkla si z toho apod.
Já si prostě nemůžu pomoct. A nejhorší je, když má blbou náladu a já se to snažím udržet, abych ho ještě nenasr****. To totiž vydržet nejde, akorát vybuchnu s vteřinovým zpožděním o to víc a ještě si poprskám monitor. No fakt děs - mně vážně není pomoci :-)
Jsem fakt děsná!
Kristule
PS: manžel si už zvykl, tak mu to už jen vždycky zvedne náladu - no není on úžasný, když má tohle doma? :-)
Milá Kristule, Tvůj příběh mi trošičku připomíná situace, které sem tam nastávají u nás doma...
S mým starším synem začíná parádně třískat puberta... Někdy je skutečně na zabití a přiznám se, že mne nejednou dokáže vytočit tak, že vidím černě...
Ale to není nic proti tomu, když vytočí mého manžela.
Můj muž má totiž vzácný dar přímo od Boha - Když se rozzuří, vypadá strašně legračně. Nevím, čím to je, ale pohled do jeho zuřícího obličeje mi vždy spolehlivě zajistí výbuch smíchu...
Ovšem nejenom mně... ale i našemu synkovi. Čili zajímavá situace nastává ve chvíli kdy: David udělá průšvih – manžel zuří – my pohlédneme manželovi do tváře.... a ač se snažíme, seč to jde, velice často propukáme v řehot.
(Pochopitelně toto nastává jen tehdy, kdy Davidův průšvih není skutečným průšvihem, ale kdy jde většinou o „houby“...)
Nicméně chlap je chlap a jeho ješitnost často způsobí to, že manželova zuřivost přejde – díky našemu smíchu – do ještě větší zuřivosti ;o)
On prostě fakt nechápe, že když se zlobí, je tak úúúúžasně legrační, že se nejde nesmát ;o))))
Nový komentář
Komentáře
Můj syn byl v pubertě tak neohrabaný, že si dokázal přivřít nohu do dveří když je za sebou zavíral!Naštěstí mu to nezůstalo.
Orfanic: Nic si z toho nedělej
, já mám stehna samou modřinu od rohů stolů, skříněk, dvěří, postele, parapetu... 
Prostě je nevidím 
.
vikina007: jj jistý si je páč sedí dva metry ode mě a ví co jsem posílala
Lowel:
. To mi připomnělo Pelíšky: Obsazeno. Dlouho. 
To jsem ráda, že nejsem jediná...já jsem totiž úplně stejná
Dodnes mám před očima výraz mého muže, když mi sundával záclony z okna, které jsem se chystala umýt. Ujela mu nějak noha a on spadl jednou nohou do kýblu s vodou, který jsem měla nachystaný
Ten překvapený výraz nikdy nezapomenu
Letěla jsem se 
do koupelny za pračku
miju: No jo
Lenika: Můj muž zase tříská s novinami nebo knížkou,jednou se trefil synovi do talíře s krupicovou kaší a na obličeji měl směs kaše,kakaa a skořice.Prostě chlap k nakousnutí.
No, čím víc se vztekám, tím víc škody nadělám a tuplem se mě nedaří......
Milá Kristule,nejsi sama.Já běžím zachraňovat a přitom mám co dělat,abych se neuchechtala.Za 20 let manželství jsem se naučila kamuflovat,že to není moc vidět.Jinak bych jen přilila oleje do ohně.
Mého přítele občas chytne hysterka a jak tak na mě ječí, vypadne mu zubní náhrada, já se otočím o 360° a směju se a směju