Před několika lety se Beata přestěhovala i s nyní už manželem do činžovního domu na Smíchově. Začínali spolu bydlet, a protože neměli peněz na rozhazování, hledali byt s nižším nájmem. Podařilo se sehnat, a i když se nacházel ve staré části Smíchova na Klamovce, šli do toho. Byt byl opravdu velmi stísněný, ale vybavili si ho tak, aby byl i útulný. Jedinou věcí, která se jim nelíbila, byli místní spoluobčané a jejich chování. Člověk ale musí něco vydržet, a tak jsou v bytě dodnes. Teď ale mají podezření, že se u nich v domě děje něco, co možná bude důvod k odstěhování.
Foto: Shutterstock
„Už jsme tu v okolí zažili ledaco – rvačky, křik, opilce, krádeže, dokonce i vraždu, ale o té jsme naštěstí jen slyšeli. Doteď se nás nic z toho netýkalo, ale v poslední době mám znepokojující tušení. Nad námi se totiž ozývají velice zvláštní a dost strašidelné zvuky, které zní jako domácí násilí. Nejdřív jsem křiku a ranám nevěnovala pozornost, ale časem se stupňovaly, a když jsem z bytu viděla vycházet malé dítě s modřinami na rukách, zděsila jsem se.”
„Vypadá to, že tam maličký žije s několika dospělými – dvě ženy a dva muži. Nemám to potvrzené, ale odpozorovala jsem, že tento počet lidí vychází z bytu. Poslední týdny slyším dětský křik čím dál tím častěji a nevím, co mám dělat. Nerada bych se k něčemu připletla a zadělala si na problém, zároveň nechci nikoho křivě obvinit. Jenže zvuky vycházející z bytu nad námi mi nedají spát a děsí mě. Ta představa, že někdo ubližuje malému dítěti, je hrozná. Bojím se tam jít a zazvonit nebo někoho zavolat. Pokud se tam ale opravdu děje něco nekalého, nesmím to nechat jen tak, je moje povinnost pomoct” říká přesvědčivě Beata.
Beata přiznala, že se jí už v bytě nežije dobře a hledají s manželem jiné bydlení, ale nejdřív musí vyřešit tuto situaci nebo se alespoň ujistit, že jsou její podezření mylná.
K případu se vyjádřili odborníci z centra LOCIKA: „Pokud máte důvodné podezření na to, že je v sousedním bytě takovým způsobem ubližováno dítěti, je na místě, abyste zasáhla. Není v žádném případě na Vás, abyste dále zjišťovala a vyhodnocovala, co přesně se v bytě děje. Pokud se však z bytu, kde žije dítě, opakovaně ozývá nadměrný hluk, křik a dětský pláč, úplně to stačí k tomu, abyste i jako sousedka, která nemůže znát přesné události, zasáhla. Pokud navíc píšete, že jste viděla na dítěti modřiny, není na co čekat. Vaše obava z důsledků jakéhokoli vstupu do rodinné situace je pochopitelná. Nedoporučujeme Vám, abyste v případě podezření na násilí rodinu sama kontaktovala a upozorňovala na to, čeho si všímáte. Ale můžete udělat dvě věci. Ta první je v klidu sepsat, čeho jste byla svědkem, co jste slyšela a čeho jste si na dítěti všimla. Popis situace, v níž se dítě nachází pošlete na místně příslušný OSPOD, který najdete v Praze na úřadě městské části, mimo hlavní město na úřadě obce s rozšířenou působností. OSPOD je orgán, který je nástrojem státní správy určený k tomu, aby vyhledával a poté chránil ohrožené děti. Své písemné podání můžete zaslat i anonymně! Pokud je dítě dostatečně určeno svým jménem nebo alespoň přesně označeným bydlištěm a sociální pracovnice ho na základě tohoto podání může vyhledat, udělat to musí. OSPOD se musí zabývat každým, i anonymním podáním. Proto neváhejte, můžete udělat mnoho na pomoc dítěti a zároveň neuvést v nebezpečí sebe. Druhým krokem, který Vám vždy v případě podezření na ohrožení dítěte doporučujeme udělat, je zavolat policii na linku 158 v situaci, kdy z bytu slyšíte hluk a křik. Pokud policie v bytě najde ohrožené dítě, bude sama kontaktovat OSPOD a jeho případ se začne řešit. Žádné dítě by nemělo zažívat násilí, a už vůbec ne ze strany nejbližších osob. Takové jednání může závažně poškodit celý jeho další život na mnoha úrovních. Pokud se to dítěti děje, samo se bránit většinou neumí anebo nemůže. OSPOD má nástroje na to, aby situaci vyhodnotil a účinně dítěti pomohl zajistit bezpečí. Vždy je vhodnější něco udělat než nečinně přihlížet."
Foto: Shutterstock
Kontakty pro oběti i svědky domácího násilí:
- Linka bezpečí, tel. číslo: 166 111, www.linkabezpeci.cz
- Dětské krizové centrum, tel. číslo: 241 484 149, www.ditekrize.cz
- Centrum Locika, www.detstvibeznasili.cz
- Rosa centrum pro ženy, tel. číslo: 800 60 50 80, www.rosacentrum.cz
- ProFem, tel. číslo: 608 222 277, www.pomoc.profem.cz
- Život 90 (pro seniory), tel. číslo: 800 157 157, www.zivot90.cz
- Magdalenium, tel. číslo: 702 065 433, www.magdalenium.cz
- Persefona, tel. číslo: 737 834 345, www.persefona.cz
- Mobilní aplikace Bright Sky CZ
Další užitečné kontakty najdete zde.
Zdroj: respondentka Beata, Instagram @domacinasili, domacinasili, centrum LOCIKA
Nový komentář
Komentáře
No to si dělá srandu. Tak v bytě je častý křik, pláč, vidí dítě s modřinama a vypisuje článek na Zena-In, místo aby ihned při prvních ranách volala Policii? Nechce se mi věřit, že někdo má v hlavě až tak nakakáno.
Technická - jak může Beáta vidět lidi, kteří vycházejí z bytu o patro výš? Jak "odpozorovala", kdo a v jakém počtu z toho jednoho konkrétního bytu vychází a že má modřiny? To musela sama vylézt po schodech nahoru a tam vartovat na chodbě přede dveřmi a čekat, až z toho bytu bude někdo odcházet. Jinak to není možné. Pokud jste o patro níž a otevřete náhodně dveře v okamžiku, kdy jde zrovna někdo kolem, jak byste věděli, z kterého bytu ten dotyčný vyšel? To můžete vidět na svém patře, které dveře od kterého bytu se otevřely. Ale ne na jiném. Čili milá Beáta musela aktivně šmírovat. Připusťme, že k tomu měla důvod. Ale nemusela to dělat a hrát si na detektiva a zjišťovat, kdo tam bydlí a nic odpozorovávat. Slyším kravál, volám městskou nebo státní policii. Klidně i pětkrát v týdnu, když bude kravál pětkrát v týdnu. Zvlášť v takovéhle čtvrti. Opravdu není na místě něco odpozorovávat a dlouze přemýšlet bozi vědí nad čím.