Mám plánů na plný náklaďák. Jak dobře se plánuje, a v duchu je vše tak, jak má být. Ale, když začnu plnit své plány... hrůza, hlava začne třeštit, nevím, kde začít, skáču z místa na místo a už je čas vařit, manžel přijde z práce a rád by zasedl k prostřenému stolu.

A nyní fofr, musí být vidět, že jsem něco dělala. Dodělávám oběd a funím, jako bych celý den makala jako vzteklá. Vymluvím se na sousedku, že mě zdržela. Pak přišla pošťačka atd... Jen manžel je v pohodě, nevšimne si práce neudělané, což potom udělané, hlavně, že má na stole baštu a já se usmívám.

Nic na něm nechci, a tak si dá sprchu a zalehne na gauč k TV a za chvilku je slyšet spokojené chrápání. A já zase plánuji, jak to zítra všechno zvládnu. Jsem neschopná? Jsem líná? Jsem unavená a nebo už pomalejší ve svých 60 letech?

Alena

Děkujeme za příspěvek.

No, spíš by to možná chtělo přesvědčit manžela, aby taky přiložil ruku k dílu...

Jak jste na tom s plány Vy, ženy-in? Daří se Vám je plnit? A když ne, na co se vymlouváte?

Napište mi o tom na redakce@zena-in.cz! 

Reklama