Zítra se konečně po čtyřech měsících uvidím se svojí dcerou Míšou. Obě už počítáme dny, kdy se obejmeme. Vydala se „do světa“ na zkušenou a teď se na pár dní vrací, aby zkusila štěstí při přijímacích zkouškách na „vejšku“.
Loni se jí moc nezadařilo, tak se rozhodla odjet do Anglie, najít si tam práci a zdokonalit se v angličtině, což jí samozřejmě schvaluji. Má můj obdiv a jsem na ni hrdá. Možná vám to přijde přehnané, dnes už je přece celkem běžné, že se děti pustí máminy sukně a vyletí z hnízda. Vyletí dál, než bývalo za našich mladých let zvykem. A to je moc dobře.
Ale jsem přece jenom máma, a i když se jí daří dobře a je tam spokojená, moc se mi po ní stýská. Chtěla bych mít zase jednou ty svoje holky pěkně pohromadě. Chtěla bych být zase jednou tou kvočnou, která si ta svá kuřata přitulí pod křídla. Ano, uznávám, že jsem trochu sentimentální, ale možná mě chápete.
Sice si spolu často telefonujeme a skypujeme, ale to není ono. Chci ji vidět, pohladit a říct jí, že mi dělá radost.
Zítra pro ni jedu na letiště.
Cestu do Bristolu, kde momentálně přebývá, absolvovala se svým přítelem autem, do Prahy poletí letadlem. A v tom je ten problém. Mám o ni strach. Islandská sopka je stále aktivní. A člověk nikdy neví, kdy může její prach ohrozit leteckou dopravu nad britskými ostrovy.
Nechci sýčkovat, nechci malovat čerta na zeď ani si připouštět, že by se mohlo něco zlého přihodit, ale věřte, že budu nevýslovně šťastná, až bude Míša stát v bezpečí na pevné zemi.
Nový komentář
Komentáře
Taky se bojím o své dospělé děti...o dceru pokaždé, když jede autem k nám nebo nazpátek a o syna snad každý den, protože vím, že ani na přechodu nedává pozor. Ale zase na druhou stranu jsem ráda, že jsou samostatní a opravdu se mě nedrží za sukni...nechtěla bych, abychom dopadli jako naši sousedé, kteří mají daleko starší děti, než mám já, pořád doma a dceru dokonce i s dítětem, partnera nevidno
...maminka je možná ráda, že má děti doma, ale mě napadá: jsou šťastné?
každá matka, která miluje své děti, má o ně strach
já jsem zažívala obrovský strach minulý rok, kdy moje prostřední dcera prodělala tři vážné operace, při jedné jí bylo odstraněno tlusté střevo
ani nevíš, dano, jak moc ti rozumím. pouze s tím rozdílem, že mé dceři je 7 let. vychovávám ji k samostatnosti, ale trnu stále. na druhou stranu vím, že ji jednou také budu muset nechat jít. a jak už tu psala enka1 - neím strach by bylo nenormální. a máš velmi krásnou dcerku
Také se bojím, co by kdyby. Ale hlavně se bojím, abych nemyslela "na blbosti" a nesrazilo mě auto.
Taky jsem měla obavy,co ten můj dvacetiletý Budějčák v daleké Émerice, let tam i zpět a to sopka ještě spinkala. Mám obavy pokaždé, když jede domů autem.......... Nemít strach by bylo nenormální.
aaale dana. islandska sopka je momentalne neaktivna. viem, lebo moj otec sa vracia z kanady a sledujem to velmi pozorne. a co maju povedat moji rodicia, ktory ma vidia raz za niekolko rokov, kedze zijem na druhom konci sveta? musis byt statocna dana a nechat ju zit svoj zivot.
bola ti len pozicana