O tom, kdo je dobrým člověkem a která žena je skutečnou matkou, nerozhoduje odstín kůže, ale barva duše. Paní Julii zachránil azylový dům. Jejího sedmdesátidekového syna tým lékařů z Motola.
Azylový dům Jonáš pro matky s dětmi v České lípě patří mezi zařízení, jejichž přínos pro některé ženy může znamenat leckdy i otázku bytí či nebytí.
Předně ovšem zpravidla dalšího nebití.
Někteří lidé ani netuší, co všechno se za zdmi těchto útočišť skrývá a jaké příběhy by mohly vyprávět. Své o tom ví vedoucí projektu Hana Denizová. Podle ní ale nejsou do Jonáše přijímány výhradně klientky s dětmi. Je určen i pro případy, kdy je například žena vystavena domácímu násilí, týrání, a ocitne-li se v situaci, kdy její sociální podmínky jsou nevyhovující nebo není schopná přechodně platit vlastní bydlení.
„Tady se za pobyt také platí, ale zdaleka ne tolik jako za normální byt,“ říká vedoucí. „Spolupracujeme s různými organizacemi, které zajišťují pomoc ženám v krizové situaci, a od nich pak se dostávají k nám.“
Bývá proto časté, že domov takových žen je od Lípy velmi daleko. Je to proto, aby se zajistilo maximální bezpečí. „Žena je potom v utajení a nikdo kromě zmíněné organizace netuší, kde je. Ani policie.“ Bohužel zde klientka může setrvat pouze jeden rok. Za tu dobu se snaží vyřídit všechno, co je nezbytné pro její další život, a bezpečné zázemí pro její děti. Tato doba je ovšem fatálně krátká. „Takový je ale zákon,“ vysvětluje Denizová.
I když existuje zákonný způsob, jak ohroženým ženám pomoci, je potřeba na něm ještě hodně pracovat. Stále je mnoho věcí, které je potřeba dotáhnout. Azylovému domu například podle vedoucí chybí tolik potřebné krizové lůžko.
„Pokud žena uteče od tyrana uprostřed noci s dítětem zabaleným do osušky, neměli abychom ji vůbec přijmout, protože nemá papír od lékaře, že není infekční a že bylo vyšetřeno její dítě. To vnímám jako velkou komplikaci. Prozatím to vždy operativně řešíme přes vedlejší centrum pro bezdomovce. Přeci ji nenecháme na ulici, když potřebuje pomoc,“ popisuje vedoucí.
Lůžko sice už v Jonášovi měli, ale neprošlo schválením úředníků. „Společnosti chybí osvěta. Stále si hodně lidí ženu z „azyláku“ velice mylně ocejchuje,“ říká Denizová závěrem.
Žena vydrží víc než člověk
Paní Julie žila s manželem 17 let. Deset let byl prý hodný, než začal fetovat. Pod vlivem drog ji neskutečně bil a trýznil. Vše vyvrcholilo ve chvíli, kdy ji těhotnou ztřískal tak, že jí praskla placenta a ona začala rodit ve 28 týdnu…
Narodil se chlapec, který vážil 70 deka! Byl okamžitě letecky transportován do nemocnice v Motole. „Bojovali tehdy o život můj i miminka. Bylo to strašné. Následovalo pět měsíců nejistoty a obav. Malý neměl vyvinutou motoriku, sací reflex, řečové centrum, ztrácel červené krvinky…“ V Motole na onkologickém pracovišti udělali doslova zázrak.
Dnes se má Filípek (viz foto) díky skvělým lékařům k světu. „Už tři roky se stěhujeme po republice a přitom stále dojíždíme na kontroly do Motola. Chtěla bych všem moc poděkovat. Filípek je dar od Boha a lidé, kteří mi pomohli, také.“
Jak se člověk dostane až do azylového domu? Je těžké odejít od manžela? Podívejte se na vyprávění paní Julie:
Nový komentář
Komentáře
Podle mě zákony a policie pro člověka v tísni nejsou nakloněny.Týrání fyzické a psychické je strašné,trochu něco o tom osobně vím.Raději odejít dříve,než se násilí začne stupňovat,je-li kam.
U nás vůbec zákony nefungují. Fakticky se musíte spoléhat jen sami na sebe. Policie se na vás vykašle, nezbyde vám , než si sbalit pár věcí a utéct a doufat, že vás nebude ten hajzl hledat.
Mylady: Kolikrát se žena spíš něčím jen brání, aby jí ....
gwen: To je děs...
A zdůvodnili ti nějak, proč ho nevykázali?
Meander: ToraToraTora: a další - ono taky záleží na tm, ČÍ je to byt... Pokud ej toho chlapa, má žena smůlu.
Pokud je solečný, existuej naštěsto od loňska možnost vkázání - na 10 dní, ale dá se prdlužovat až na rok (a to prý poslanci původně říkal, že 5 dní je ažaž!). Blbý je, že zatím v ČR není zákon, který by někomu zakazoval přibížení k jiné osobě. Takž je-li násiník vykázán ze společnéh obydlí, jsou manželka a děti realtině v bepečí v bytě, ale může si na ně počíhat na ulici, před školou, pře prací atd. Takž mnody je ten aylák a utajený pobyt opravu nejbezpečnější řešení.
gwen: nic neodpustit , umí prosit když jim o něco jde a chvilku dají pokoj potom začnou nanovo
držím palce ať to dobře dopadne
gwen: Drž se nedej se. Je bezva, že Vaši při tobě stojí a pomáhají ti.
Takovým by měli dělat lobotomii, aby nebyli svému okolí nebezpeční
gwen: nech ho zmlátit, hajzla
No a mezitím bych vyměnila zámnky a nastěhovala si tam na pár dní rodiče, kdyby se náhodou chtěl vrátit. Nebo si najmout bouchače a nechat ho někde na ulici zmlátit. By ho přešel humor. Hajzla.
gwen: a já myslela, že už můžou násilníka na několik dní vykázat z bytu?
Tak si tak nějak myslím, že kdyby fungovala policie a zákony tak jak mají, násilníka by okamžitě zavřeli do vězení a azylového domu by nebylo potřeba. Neb násilník by měl být na hodně dlouho odsouzen a postižená s dětma by nemusela hledat azylový dům. Ale to jsem asi hodně naivní.
evelyn: Volala. Přijeli, odvezli mě do nemocnice.
Den nato jsme ho vystěhovali a vyměnili zámek. Pár věcí ještě u mě doma má.
Pak mě přivezli polís z nemocnice zpátky do bytu. Vyfotili si tu spoušť, kterou udělal v kuchyni a odjeli se slovy:"doufám, že už sem nebudeme muset zas jet" Já jsem odjela k našim a on tam zůstal. Dílo zkázy pak dokonal v ložnici. Takže hoši museli zas přijet.
evelyn: já to zkusila jednou. přijeli asi po hodině, dvou a řekli mi, že nemůžou nic udělat, dokavad mi neublíží fyzicky. že roztřískal polovičku zařízení domácnosti, děti s pláčem utekly k sousedce se schovat... a neuděláš nic... nikdo ti nepomůže jenom ty sama. tím že odejdeš. ale je to boj.
gwen: já bych byla v afektu schopná vrazit do něho nůž, kdyby na mě sáhl. Ještěže jsem si takovýho magora nevzala, skončila bych v kriminále.
gwen: kristepane.
Ja jsem to mela doma taky, kretena posranyho. Bude dobre, uvidis, jen to chce udelat raznej krok a zacit znovu.
Díky všem. Tohle zvládnu, musím.
evelyn: Jo, magor. Začal se takhle projevovat poslední dva roky a ve středu to vygradovalo.
gwen: Držím palce. Buďte silná.
gwen: Pryč od něj jak nejrychleji můžeš
. Držím pěsti
gwen:
Drž se! Zas bude dobře.