milenka

Když je žena nespokojená se svým sexuálním životem v manželství, navštíví buď nějakou poradnu, a nebo si najde milence. Pětatřicetiletá Regína to vyřešila tak trochu jinak.

„Jsem vdaná deset let a mám pětiletou dcerku. Můj manžel Lubor je hodný chlap, postará se o všechno, co by si žena mohla přát, dceru miluje a vlastně si nemůžu na nic ani stěžovat. Ale přece jenom. Vždycky mi chyběly něžnosti, na které si nikdy nepotrpěl. Jeho představa o sexu je taková, že na to hned skočí a za pár minut je hotovo.

Kolikrát jsem se mu snažila vysvětlit i ukázat, že by se to dalo dělat jinak. A on o to dokonce chvíli usiloval, jenže bohužel nějak to nešlo, a tak jsem to po letech nakonec vzdala a pomilovala se s ním, jen když to bylo nutné... V podstatě když už jsem to nemohla vydržet a Lubora přemluvila. Jenže výsledek nijaký, tedy pro mě, Lubor v pohodě, stačí mu holt málo.

Do poradny jsem ho nedostala, naopak se cítil ukřivděný, co po něm vlastně chci. Musím se přiznat, že jsem kolikrát přemýšlela, že si najdu milence. Jenže jsem to nedokázala, a tak jsem na milování přestala raději myslet. Věnovala jsem se dceři a práci a náš život stereotypně plynul. Řekla bych, že Lubor si ani nevšimnul, že by mi mohlo něco chybět, sám se tvářil spokojeně, hlavně, že měl doma uvařeno a klid.

Když mě pozvala kamarádka na dámskou jízdu, byla jsem ráda, že po dlouhé době zažiju zas něco jiného. Popíjely jsme, drbaly a nasmály se tak jako už dlouho ne. Všimla jsem si, že jedna z žen, kterou jsem matně znala z dřívějška, po mně pořád pokukuje, ale nevěnovala jsem tomu velkou pozornost.

Spíš mě napadalo, že je prostě zvědavá. Když ale najednou seděla vedle mě, trochu mě to vyděsilo a říkala jsem si, že je divná. Byla ale hrozně milá a vtipná a ke všemu mimořádně hezká, takže jsem svoje myšlenky zapudila. Pak se ovšem letmo dotkla mojí ruky a zadívala se mi dlouze do očí a já věděla, že mám pravdu – je na ženský a já se jí líbím.

Nejdřív jsem se odtáhla a byla naštvaná. Na druhou stranu mě to zakázané ovoce přitahovalo a nakonec tomu pomohl samozřejmě alkohol. Zbavil nás veškerých zábran a skončily jsme v posteli! Zažila jsem něco, co se mi nepoštěstilo celý život, jenže když jsem se vedle ní probudila, fackovala mě hanba a morální kocovina.

Utekla jsem jako malá holka. Nicméně doma jsem na ni musela pořád myslet, a když mi zavolala, schůzku jsem neodmítla. Nakonec se z nás staly nejen milenky, ale i dobré kamarádky.

Lubor je teď spokojený, že už ho neotravuji svými nářky, a samozřejmě nic netuší, naopak si libuje, že ta moje nová kámoška mi zažehla jiskru do života. Ani nevíte, jak je to pravda...“

Jak byste podobnou situaci řešila vy? Umíte si představit kamarádku jako svou milenku?