Foto: Shutterstock
Svým požadavkem maminka Kristýnu dost zaskočil, zejména pak způsobem, jakým ho odprezentovala. Chybělo tam totiž jakékoli prosím. Ženina matka to zkrátka považuje za naprostou samozřejmost.
„Pár měsíců po tom, co máma nastoupila do důchodu, si mě zavolala a dost nepříjemně na mě uhodila. Prý nastal čas, kdy jí musím splatit to, co do mě investovala. Roky, kdy mě s tátou živili. Prý si mě do jisté míry pořídili i proto, aby se o ně měl ve stáří kdo starat. Dokonce si nadiktovala i konkrétní částku, kterou jí mám každý měsíc posílat. Byla jsem v šoku,“ líčí Kristýna.
Ta má pochopení pro to, že když otec už nežije, bude se z matce jen z jednoho důchodu žít složitěji než doteď, když vydělávala slušné peníze. Na druhou stranu si ale myslí, že by se její maminka měla trochu uskromnit a taky má Kristýna zásadní problém s tím, jak celou situaci podala.
„Nemám problém posílat jí pár tisíc na přilepšenou. Ostatně mě s tátou živili až do konce vysoké školy, takže jsem jim za ledasco vděčná, ale hrozně mě mrzí, že mi vlastní máma řekne, že si mě pořídila i proto, aby se o ni měl ve stáří kdo postarat. Taky mi nepřijde normální, aby si diktovala konkrétní částku,“ popisuje Kristýna.
Pro klid v rodině začala mamince požadované peníze posílat, i když jí to ukrojí značnou část výplaty. Ztotožněná s tím ale stoprocentně není. A když se svěřila svým kamarádkám a kamarádům, zjistila, že nikdo v okolí to tak nemá. Spíše naopak, mnozí rodiče dávají peníze na přilepšenou svým dětem.
„Vím, že je moje mamka starší, oproti rodičům kamarádů. Je zatím jediná v důchodu, takže je možné, že to budou rodiče po kamarádech později taky požadovat, ale ruku do ohně bych za to nedala, protože mi to přijde vážně zvláštní. Dvakrát už jsem mamce poslala oněch osm tisíc, co chce. Sice mě to nezruinuje, ale nedovedu si představit, do bude dělat, až si třeba založím rodinu a budu na mateřské. To jí budu odvádět část i z toho?“ ptá se Kristýna.
K příběhu se vyjádřila Jana Slezáková, osobní, vztahová a profesní koučka a mentorka. Autorka projektu Poznej sám sebe:
V tématu Kristýny je důležité pojmenovat si vztahové role, které ovlivňují jejich dosavadní komunikační a nastavení celkového kolektivní vnímání. Kristýna se ocitla ve velmi náročné morálně-rodinné situaci. Její matka po odchodu do důchodu požaduje po dceři pravidelné finanční příspěvky, a to na základě argumentu, že ji v dětství s otcem živila. Hlavním tématem je tu tedy očekávání matky a Kristýny právo na vlastní nezávislost. Vyvstává zde otázka pro hlubší zamyšlení, zda děti „dluží“ rodičům péči a podporu ve stáří výměnou za výchovu, na což zde nemáme úplně prostor.
Z celého příběhu je patrné, že Kristýna rozumí a chápe, že matka má málo peněz, není necitlivá. Forma, jakou to však matka podává, je pro Kristýnu zraňující. Vadí jí direktivní přístup matky a absence vděčnosti a respektu vůči ní. Je zde tedy vidět velmi tenká hranice mezi rodinnou solidaritou a osobní svobodou. Jinými slovy, kde končí povinnost dětí a začíná zneužíváni rodičů. Kristýna hledá oporu v okolí, což ukazuje na její vnitřní nejistotu, strach a touhu po porozumění. Na druhé straně se staví do role matky své matky a má tendenci svou matku vychovávat. Zde je také k zamyšlení, z jaké pozice matka přistoupila k autoritativnímu projevu. Pravděpodobně má ekonomické obavy, možná i strach z osamění či ztráty kontroly. A zde je pro Kristýnu důležité přistoupit k empatii. Zároveň si udržet své hranice.
Kristýnu tak čeká důležitý rozhovor s vlastní matkou, která působí chladně, až cynicky, jehož cílem by mělo být nastolení rovnováhy mezi oběma ženami. Vděčnost vůči rodičům ano, ale nikoli na základě výčitek nebo kalkulace.
|
Jana Slezákov |
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Koukám, že s podobnou logikou bych jednou na stará kolena byla v balíku. Každé z dětí mi navalí pár set euro a já budu denně kafíčkovat. Tohle je matka roku. Sorry, s tímto přístupem ani cent. Mladá dáma udělala velkou chybu, že ty peníze posílá. Pokud měla matka dobrý příjem, tak měla zdrojů dost, a tak sorry, ale není třeba velké IQ na to, pochopit, že si máme připravit prostředky na penzi. A jestli chtěla v penzi stejnou úroveň, měla sakra hodně investovat a šetřit. Krást vlastní dceři její výplatu je prasárna. A tato matka se chová jako prase - samice. Nedala bych jí nic a za výrok, že mě přivedla na svět jako svoji budoucí peněženku, bych s okamžitou platností omezila společné chvíle na absolutní minimum. Mít v životě upíra, v tomto případě emocionálního i finančního, je vždy jen prohra. Hanba by mne fackovala, kdyby očekávala, že se v penzi pověsím na krk dětem. No fuj. Dost se s manželem otáčíme, aby měly děti vše potřebné a něco navíc, investujeme přebytky a děláme si dobrý polštář na penzi. Děti budou mít své rodiny a ne nás na krku. Děs, očekávat, že se děti postarají.
8000 Kč je moc. Udělej matce revizi v účtech, příjmy - výdaje, pošli jí nanejvýš 2000 Kč, protože takto bys nic neušetřila. Uvidíš, že na tom není tak zle. Možná se trochu rafnete, ale děti si nepořizujeme, aby se o nás staraly, budeš se starat o svoje.
Osm tisíc je docela zásadní částka pro mladého člověka, který se staví na vlastní nohy a chce si v budoucnu založit rodinu. Ať bere třicet nebo šedesát, své peníze to jsou.
A způsob, kterým si o to matka řekla, je opravdu zarážející.
Ono by stálo za to, hodit na papír příjmy a poplatky dcery a matky. Možná, že je na tom lépe ta matka, která pravděpodobně na rozdíl od dcery bydlí ve vlastním, děti si pořizovat nehodlá a zřejmě nebude mít ambice cestovat a pořizovat si novou garderóbu.
Takže pomoc dospělého dítěte vidím někde dočasně...matka zlomená ruka nebo po operaci...donesu velký nákup a poklidím. Tahat peníze z dospělého dítěte je tedy nevídaný manévr...
Vydělávala slušné peníze a neuměla si naspořit. Babku kopnout do análu a nic neposílat.
Kdyby to bylo v mých možnostech a některý z rodičů by NUTNĚ potřeboval finanční výpomoc, neměla bych problém, protože taková situace se dá vypozorovat. U nás to bylo spíš naopak, mamka nebyla líná, nudila se a ještě jako důchodkyně chodila do práce.
A já osobně jsem měla děti, protože jsem je chtěla, nikoliv proto abych si vytvořila zabezpečovatele. Na to by měl být dostatek pečovateláků, domovů pro seniory ... apod
Deti samozrejme maji vyzivovaci povinnost k rodicum, ale jen ve specifickych pripadech a ne automaticky. Urcite s odchodem do duchodu nastava propad prijmu, ale to neni zadna novinka a rozumny clovek s tim musi pocitat a pripravit se na to. Rozhodne to nikdy nemuze fungovat zpusobem - ja jsem se o tebe starala a ted se zase budes starat ty o mne. Podle mne deti pokracuji v peci zase o sve deti. Pouze pokud na tom rodice nejsou dobre a jejich deti pro to maji podminky, tak se postaraji i o ne. Ale vynucovat si posilani penez od svych deti , a jeste takovym zpusobem , je neprijatelne.
To je sprostota. Chudák Kristýna. Neznám žádného důchodce co by tohle chtěl po svých dětech. Spíše důchodci dávají z důchodu dětem a vnoučatům.
Uvedeno: "Svým požadavkem maminka Kristýnu dost zaskočil." Snad zaskočila, maminka Kristýnu. Matka vydělávala slušné peníze, tak snad musí mít i slušný důchod. A nemá jeden důchod, má ještě vdovský důchod po manželovi. Anebo s otcem Kristýny nebyli manželé? Matčina chyba. Kdyby mi matka řekla, že si mě pořídila jen proto, aby se o ně měl kdo ve stáří starat, tak bych se jí - jako matky - zřekla. Matka diktuje dceři, aby jí přispívala měsíčně částkou 8 tisíc korun? Není psáno, jak vysoký má matka starobní důchod, zda má i vdovský důchod po manželovi, kde bydlí, jak vysoký má nájem a co považuje za svůj životní standard, když žádá, aby dcera - naopak - si kvůli ní svůj životní standard snížila. Matka je nezodpovědná sobecká osoba. Kolik má roků? Je čerstvě ve starobním důchodu, tak to může mít cca 65 roků. Proč tedy si nezvyšuje svůj životní standard přivýdělkem? Ne. Děti nemají vyživovací povinnost vůči rodičům.
Tak to jsem nezažila. Moji rodiče nám dávali peněžní dárky, když jsme to potřebovali. Když jsme spláceli byt a děti studovali. Manželova matka, která byla vdova, dokázala pro nás i pro vnoučata ušetřit peníze, které rozdala. A my teď našim dětem také něco dáváme - narozeniny, vánoce. Já ještě pracuji, manžel už má důchod. Ale žijeme docela skromně,tak že něco ušetříme.
Není uvedeno, jakou částku maminka měsíčně pobírá. Ani to, jestli má vdovský důchod. Každopádně zřejmě v bídě nežije a každý rozumný člověk, který dobře vydělává, si na stáří spoří. Právě kvůli tomu, aby nezatěžoval své děti. Děti mají vyživovací povinnost k rodičům, pokud by žili pod životním minimem. Já určitě nesouhlasím, aby dcera své mamince přispívala kvůli tomu, aby mohla žít na vysoké noze tak, jak byla dřív zvyklá. Dárky na výročí, to samozřejmě ano. Ovšem udělat si z vlastní dcery pokladničku, to mi přijde hodně přes čáru. A ještě si poručit, kolik měsíčně. Ani korunu, už jen za ten vyděračský nápad. Já měla na maminku štěstí, byla celý život skromná, vydělané peníze neprohýřila a přesto měla život bohatý. Naučila tomu i mě.
Pokud se věci odehrály tak, jak je to popsáno, je to přinejmenším zarážející a tenhle přístup Kristýniny matky je dost zvláštní. Navíc teda 8 tisíc je fakt hodně, a ještě každý měsíc, to mi přijde jako přehnaný požadavek. Na druhou stranu jsem vyrostla v sociální bublině, ve které je skutečně samozřejmost se postarat o rodiče. Aniž by si o to museli říkat nebo dokonce prosit. Viděla jsem, že se moji rodiče starali o své rodiče a přispívali jim nejen finančně, stejně tak můj manžel přispíval svým rodičům, dokud byli naživu a já pomáhám a přispívám mé matce, a opravdu od ní nechci, aby mě o to prosila a už vůbec by mě nenapadlo jí nařizovat, že se má uskromnit. Je jí skoro devadesát, kolik času jí ještě zbývá a měla by se uskromňovat? No fuj. Mám jí co vracet. Hanba by mě fackovala, kdybych jí řekla, že si měla na důchod našetřit, dokud vydělávala, protože i jako dítě jsem vnímala, že si rodiče často odepřeli něco, o co by hodně stáli, jen abychom my děti měly všechno, co potřebujeme. Ne že by nás rozmazlovali, na to nikdy nebyl ani čas ani peníze, ale vím, že jsme se sestrou byly priorita. Tudíž na šetření na důchod už nezbylo. Konec konců ani mně ne, i pro mě byli synové priorita a valná většina mých prostředků šla na jejich potřeby, na důchod jsem neměla z čeho šetřit. Nicméně bych určitě nevolila způsob výše popsaný, že bych synovi nadiktovala, že chci měsíčně 8 táců. To zas je dost přes čáru.
Ani korunu bych ji nedala za takové chování. Je naprosto i povinností rodičů, starat se o své děti a podporovat je na škole. Děti se neprosí, aby přišly na svět. Máme je z vlastní vůle. A požadovat návrat investic? Matka má mít dávno našetřeno na penzi, zvláště, pokud dobře vydělávala. A s takovým přístupem by u mě rodič tvrdě narazil. Samozřejmě, souhlasila bych s finanční podporou a trvalý příkaz nastavila na 100 Kč měsíčně. To je zlý sen, taková matka.