
Vdávala jsem se poměrně mladá, sotva jsem skončila střední školu, bylo mi 18 a 3 měsíce. Byla jsem adoptovaná a mým rodičům se už nečekaně ve zralém věku narodilo jejich vlastní dítě. Nechtěla jsem být na obtíž, a proto jsem šla raději hned s tím prvním z domu. Přestěhovala jsem se z města na vesnici a byla připravená ke všem obětem lásky. Do roka jsem porodila syna a za dva roky dceru. Manželství se ale rozpadlo, manžel byl silný alkoholik. Po rozvodu jsem se vrátila zpět do svého města, získala byt a začala žít s dětmi sama.
Žila jsem jenom pro své děti, nebylo to lehké, synovi bylo pět, každý den jsem ho táhla za ruku ráno v šest do školky a uplakanou dceru, ani ne ještě tříletou, tehdy ještě do jesliček. Do práce... a z práce opět jen děti a domácnost. Na mě jaksi nějak ani nezbýval čas. Ale o tom můj příběh není. Vsadila jsem život na své děti, možná i proto, že já jsem té lásky sama nikdy moc neměla, byť mne adoptovali velmi milí, pracovití a hodní lidé, "matka" mi hodně dávala najevo, že nejsem jejich. Moje děti mi ale byly a jsou vším. Dnes je mi 40, synovi 21, vystudoval SŠ a dál pokračuje ve studiu. Dělá mi radost. Dceři bude zanedlouho 19 a právě bude maturovat. Učí se velmi dobře a taktéž mi odmala dělala jen samou radost, navíc je velmi atraktivní typ a už od útlého dětství na její osobu a vizáž slyším jen samou chválu.
Tento můj příběh je právě o ní. Asi je to tak, jak se říká, že hezké holky to mají v životě těžké, neměla žádného kluka, žádnou známost. Ale není to nějaká pipina, bavila se jako každá, na diskotéky také chodila, všechno v normě. Nějaký kamarád sem tam byl, ale nic vážného. Až nedávno, kolem letošních Vánoc, potkala JEHO. Šíleně se zamilovala, nevidí, neslyší, nedá si poradit. Znali se už asi rok, on chodil 3 roky s jinou dívkou a ta moje si na něj myslela. Přitahoval ji a už asi hodně dlouho ho tajně milovala. Nakonec to dopadlo pro mojí dceru dobře. On se rozešel se svou dívkou a začal si s tou mou. O Vánocích všechno vyvrcholilo, a dokonce až tak, že spolu začali sexuálně žít. V současné době to probíhá tak, že mezi školou a všemi těmi povinnostmi, co dcera teď před maturitou má, pendlují oba mezi naším a jeho domovem.
Vcelku idylka, až na to, že dcera absolutně odmítla jít dál studovat a nalajnovala si budoucnost takovou, že ihned po škole otěhotní a vdá se. Jako matku, která chtěla pro své děti jen to nejlepší, mne to samozřejmě mrzí, ale já vlastně byla stejná, takže jí jen mohu říct svůj názor, ale nic jí nevyčítám ani ji do ničeho nenutím. Myslím, že má svého rozumu dost na to, aby věděla, co dělá. Co mne však začalo moc trápit, je právě onen partner. Když jsme si jako ženské kdysi povídaly o chlapech, vždycky jsem jí říkala, že si pro ni představuji stejně pěkného elegána, inteligentního, prostě na úrovni. Nevím, jestli mě teď chápete, ale řekla jsem jí, že bych nikdy asi nezkousla nějakého vlasáče, jehož tělo by bylo zmalováno tetováním a propícháno "pírsingem" a všemi možnými "zkrášlovadly". Vlasy nazeleno či do kohouta apod. Kolikrát jsme se kvůli tomu docela i chytly, protože dcera studuje psychologii a začala mi vnucovat chytrosti ze školy, že ne každý, kdo takto vypadá, musí být špatný. Ostatně, to netvrdím ani já, ale mírně řečeno, úplně normální člověk to podle mne není, když si nechá zmalovat a propíchat tělo... Představit si tátu od dítěte na pláži u moře, kdy má přes celá záda potetované nesmysly a paže "zkrášlené" různými klikyháky, to mne opravdu nerajcuje.
Když mi pak před Vánoci prozradila (neb jako máma jsem už na ní viděla, že cosi není v pořádku, že je asi zamilovaná), s kým chodí, a chtěla po ní, aby mi ho přivedla představit, odvětila mi, že by to nebylo dobré, že se mi nebude líbit. No, pravda, můj typ to není, musela jsem si na něj trochu zvykat, ale v jádru špatný není. A hlavně - nekouří, nepije, což je pro naši rodinu dost důležité. Je mu UŽ 27, leccos má za sebou, podniká, uživí se, ale v rodině má také problémy, které ho jistě silně citově ovlivňují. Otec je silný alkoholik a prakticky s jeho matkou už nežije. To by mi až tak nevadilo, ostatně moje dcera má též otce alkoholika, i když člověk nikdy neví, kdy se nějaké geny probudí. I o své děti se stále bojím, aby k alkoholu nepřičichly a neskončily jako jejich otec. Jenže vizáž onoho mládence je poněkud - mírně řečeno - ne zrovna dle mých představ. Což já, já to ještě zkousnu, ale babičky, ty se na jeho vzhled dívají hodně z povzdálí a úplně bez komentáře. Ve svých 27 letech má vlasy po ramena, nic proti tomu, kdyby je měl hezké a udržované třeba jako Pepa Vojtek z Kabátů, ale on má tzv. pět chlupů, řídkých, blonďatých, většinou ani neučesaných. Oblečený chodí ve stylu skate-shopu, či-li vytahané kalhoty, kdy rozkrok je někde u kolen ..., trika s lebkama apod., ověnčený třiceti náramky, ale budiž, lepší to mít na ruce, než v uchu, ale na maturitní ples dcery se oblékl do "kvádra", tak aspoň to. Náušnice ani nic podobného k propíchnutí nemá, naštěstí, ale ptala jsem se dcery, jestli náhodou není potetovaný. Odvětila, že snad ne, že ho nahého při světle ještě neviděla. Už tenkrát mi to bylo trochu divné. I to, že se u nás nikdy přede mnou nesvlékl třeba z trika, i do postele lezl v tričku. Ráno, když jsem k nim do pokoje třeba pro něco přišla nebo je šla vzbudit, byl vždycky zahalený dekou až po krk.
Až včera jsem se dozvěděla proč. Přijeli a šli mi ukázat jejich fotky z maturáku a ještě z jeho bytu. Jednu fotku zřejmě při odstraňování "nežádoucích pro mé oko" zapomněli dát stranou, a já na jedné viděla to, co bych si za žádnou cenu nepřála vidět - tetování na rameni! No, co jsem měla dělat, dělala jsem, že jsem si toho nevšimla a když mladý odešel na WC, zeptala jsem se dcery, je-li to tetování. Odvětila ano a já na to, že když je to takový malý štírek, že to ještě jde, kdyby měl potetovanou celou paži, že to bych asi nevstřebala! Dcera byla cela rudá, ale víc jsme o tom nemluvily. Ovšem to jsem ještě netušila, co mě čeká dál.
Mladí u nás spali a já jako obvykle jim musela přenechat své letiště ve svém pokoji a jít si lehnout na dcery válendu do dětského pokojíčku. Ještě před spaním jsem si vzala z jejího stolu tu obálku s fotkama, že si je ještě jednou prohlédnu. Obálka byla na stole a nakonec, proč si neprohlédnout ještě jednou fotky, které mi oni sami odpoledne ukazovali. Jenže já jsem netušila, že v té obálce nebyly odpoledne všechny fotky, ale že nějaké přede mnou vyndali a pak je zase do té obálky dali zpět. Lidi, nepřejte si vidět ten můj pohled, který jsem nasadila, když jsem objevila onu fotku! Miláček mé dcery byl vyfocený zezadu a přes celá jeho záda se vystavovalo příšerné šedomodré NĚCO, co mi vzalo totálně dech! V tu chvíli jsem si uvědomila, proč se nikdy u nás nesvlékl do půl těla, proč se dcera zadurdila, když jsem mluvila o jeho malinkém tetování na rameni a jak jsem ráda, že nemá ještě něco přes celé ruce....
Najednou jsem z toho všeho tak vedle, že vůbec nevím, jak se mám k oběma chovat, jestli mám prozradit, že to vím a vůbec, jak mám dál s nima komunikovat. Chtěla bych být chápavou matkou i nadále a přát dceři štěstí, ale uvnitř mě cosi vře a já vím, že je tu něco, co mít doma, neřkuli vedle své holčičky, nechci.
Pořád mi něco říká, že vzdát se /s vyznamenáním/ dalších studií a další perspektivy v dnešní složité době, v tak velké nezaměstnanosti a v tak složitém životě, jen kvůli prvnímu klukovi, se kterým se dcera vyspí, všechno zahodit, na všechno se vykašlat a nakonec mít vedle sebe tohle... Nechci být krutá a nespravedlivá, ale bojím se, že nedokážu potlačit své pocity a dceři navíc ublížím. Má před maturitou a znervóznit ji, ublížit, trápit, to je to poslední, co bych si teď pro ní přála. Bojím se ale, že nedokážu být klidná.
Poraďte, jak se mám dál chovat. Nedovedu si představit, že si tohohle muže vezme, že s ním bude mít děti, o kterých už oba souvisle mluví, že jednou ty děti on v tílku s pomalovanými zády povede třeba do školy... Sama jsem si nepřála mluvit mi do života, vždycky jsem sama sobě říkala, že ani svým dětem do jejich života mluvit nebudu, ale tohle je na mě fakt příliš.
Děkuji redakci za uveřejnění a doufám, že mi toto vypovídání se a snad i rady od čtenářek pomůže.
Majda
Nový komentář
Komentáře
Ještě příběh mé kamarádky - v osmácti si nechala vytetovat na rameno a nad kotník malý motiv. Potom se vdala a své tetování již 7 let skrývá před tchýní a tchánem, které by to šíleně pobouřilo. Dokonce si tetování kvůli nim nechává odstranit - má s tím velké problémy, jizev se stejně nezbaví. Tohle jsem nikdy nepochopila - že to nedělá kvůli sobě, ale kvůli rodičům svého manžela. Copak ti by ji nemohli brát takovou, jaká je?
Majdo, působí to na mě trošku snobsky. Ale věřím, že to myslíš dobře - pro dceru to nejlepší. Asi bude opravdu nejlepší, když jí vybereš sama ženicha - toho, co chodí celý den v kvádru, vlasy má napomádované, je to pan inženýr, pracuje jako ředitel velké firmy.... potom budeš určitě spokojená.
Musíš to všechno ale skloubit ještě s těmi vlastnostmi dalšími - dobrý otec, abstinent, pozorný manžel, nikdy nelže, vždy si ví rady, umí se postarat o rodinu, atd..... No přeji ti hodně štěstí v tom hledání.
Proč ale takového nemáš už dávno sama doma?
Měla by sis vážit člověka jako individuality a ne mu chtít přiřadit vlastnosti, které ty chceš, aby měl. Sama píšeš - "v jádru špatný není. A hlavně - nekouří, nepije, což je pro naši rodinu dost důležité. Je mu UŽ 27, leccos má za sebou, podniká, uživí se" - není tohle taky dost důležité a hlavně - pozitivní? Copak ti tak moc záleží na tom, aby nevypadal blbě s dítětem na pláži, protože má tetování?? On takový svalnatý chlap s tetováním, který si krásně hraje s dítětem, je určitě lepší, než napomádovaný hezoun, který si bojí na písku ušpinit nehty. A ještě k tomu je strašně sexy
Broučínek: Jak chces dospele zenske zakazat mit dite, zvlaste kdyz mati nebyla jina?
HaNy: U nas spi navstevy na nafukovacce. A nebo na gauci. A obcas nam segra zneucti letiste s nejakym svym pritelem, ale to jenom kdyz nejsme doma...
Ahoj Majdo. Nedočetla jsem všechny reakce, ale taky mám co říct. Moje první láska byl kluk, který pracoval rukama. Na rozdíl odemne, která jsem studovala na gymnáziu a plánovala pracovat "hlavou". Trvalo to asi dva roky. Byl hodný, ohleduplný, miloval mě. Když mě začal nutit k svatbě a miminku v mých 18 letech, utíkala jsem co mi nohy stačily. Nic nepomohlo domlouvání rodičů, rady, prosby... Neznám Tvoji dceru, třeba bude chtít od života víc, než rodinu v 19 letech, obracení každé koruny... Ale musí na to přijít sama! A ještě něco! Nenechávej je spát ve svém pokoji, musí chápat a ctít Tvé soukromí. A taky všechno něco stojí! Když chtějí být spolu, ať se zaslouží o pohodlí sami (on vydělává)! Pokud ne, vyspí se i na jedné posteli!! Já bych nikoho do své postele nepouštěla!!
Tetování b mi asi tak nevadilo, ale určitě bych se snažila s dcerou promluvit o dalším studiu. Já studovat nešla (mám jen střední), rodiče na to neměli. tak jsem si řekla, že si něco vydělám a pak půjdu na vysokou a nebo budu s¨tudovat dálkově. Ale čím dál jsem od maturity tím je to horší. Špatně se mi učí, spoustu věcí jsem zapomněla a už dvakrát jsem přijímačky neudělala
Lituju toho, že jsem nešla rovnou ,vždycky se dá při studiu něco vydělat a určitě bysme to s našima zvládly....
Majdi, možná, že dceřin přítel se trochu za to tetování stydí, když ho, jak píšeš, nechtěl ukazovat.. možná to nejspíš byl nějaký úlet, který se teď těžko napravuje, i kdyby chtěl. Kdyby na to tetování byl pyšnej, tak ho přece neschovává, ne?? Vzpomínám si na jednu historku, kdy jsme se synkem, když mu byly asi tři roky, byly ve videopůjčovně a Ríša tam začal komunikovat s jedním malým cikánětem, hráli si tam u stolku. Pro to cikáně přišla tlupa příbuzných, jeho tatínek (nejspíš) ho vzal za ruku a Ríša fascinovaně zíral, jak je ten pán tetovanej. Teda Ríša to poté, kdy odešli, komentoval takto: "Mami, ten pán byl vymalovanej." Vysvětlila jsem mu, že se neříká vymalovanej, ale tetovanej. Na to Ríša : " Jo, byl tetovanej, ale vymalovanej.." a vůbec mu to nepřišlo divný, že ten pán vypadá jinak, než jeho máma s tátou... tak to ber tak, že prostě přítel tvé dcery je vymalovanej..
vzhledem k tomu, že náš skřítek je ještě malej, tak nás podobné věci ještě nečekají, ale vidím z taky z pohledu dcery. Když jsem se začala přátelit (podotýkám, že pouze přátelit) s mým manželem, mamina z toho byla šťastná - pan inženýr, s dvěma titulama (no co, ty mám taky, i když jiný), pracující v bance, vůbec jí nevadilo, že je o 20 let starší, ještě mě nutila, a´t jeho pozvání do divadla nebo na večeři přijímám.. A pak, když se mezi náma rozvinulo něco víc?? no to bych si vůbec nikdy nepředstavovala, čeho je moje mamina schopná. Těch urážek, co jsem si vyslechla na svojí i jeho adresu, na adresu jeho maminky (kterou, mimochodem, naši nikdy neviděli - nechtěli, a to už jsme svoji sedm let a tři roky jsme viděli, jeho maminka je bezva, takovou tchýni bych přála všem), z toho jsem byla fakt dlouho v šoku. Nakonec to došlo tak daleko, že mi dali ultimátum - buď oni, nebo on. Takže jsem si v klidu vybrala. Neviděla jsem je pak dva roky, ani na svatbě nebyli, nevěděli o ní, napsali jsme jim až těsně po svatbě, protože stoprocentně by tam přišli dělat dusno, moc dobře maminu znám. Trošku to spravilo až narození Ríši, ale občas musím rodiče krotit, když začnou vyjíždět. Nemůžou si zvyknout na to, že se zastanu manžela proti nim a že jsem jim řekla, že pokud si nabiju čumák, bude to moje rozhodnutí (vdávala jsem se v 27,po třech letech známosti, takže žádná čerstvě zamilovaná puberťačka) a hotovo a nebudu s nima o tom diskutovat. Víš, Majdo, moje maminka je totiž něco jako ty - pro rodinu obětuje všechno, co si vzpomínám, nikdy s tátou nikam moc nechodili (je to i tím, že tátu nebaví divadla, nebo tak, spíš seděl doma a lepil letadýlka, zatímco moje mamina v mládí sportovala, jezdila na hory a byla zvyklá se víc bavit). Prostě se naplno věnovala rodině a nás to s bráchou začalo dost dusit.... já jsem to vydržela dlouho, byla jsem prostě furt hodná holčička, která nechtěla mamince odporovat, aby nebyly doma scény, radši jsem zaťala zuby a udělala vše po jejím.. ale pak už to prostě nešlo, byla jsem už dospělá a hodlala žít po svém. Majdo, udělala jsi a děláš pro dceru i syna hodně, to, co dcera potřebuje cítit, ať se stane cokoli, je, že jsi tady pro ni, ať udělá nevímjaký kopanec. Prosím, neudělej takovou chybu, jako moji rodiče, když mě od sebe na dva roky odkopli...moc prosím, trápili byste se pak všichni..
Jo, a výsledek mé "revolty"- šťastné manželství, minulý týden jsme oslavili sedm let od svatby, máme super kluka a neměnila bych.. takže maminky se občas můžou splíst..moc ti držím palce
Milá Majdo, chápu, že chceš být perfektní matkou, ale podle me lpíš na malichernostech. Pokud onen vyvolený tvé dcery je slušný člověk, jak jsi psala, tak nějaké tetování ti snad nemusí dělat těžkou hlavu. Kdybys začala s dcerou probírat, že ti jeho tetování vadí, myslím, že si ji můžeš tak akorát popudit. A nakonec, nechci být skeptik, ale první vztah většinou svadbou nekončí. Myslím, že tvá dcera je ještě dost mladá a možná jí dojde, že má na vdavky a děti dost času a že je třeba si ještě něco prožít.
Majda: No vidis, (kartarka) tak to si muzes gratulovat. Kazdeho naplnuje neco jineho. A tobe prece nejde o jeji vzdelani, ale o jeji stesti...
Moje dcera byla taky šíleně zamilovaná. Její přítel se vrátil z vojny a zeptal se mě, jestli s ní může bydlet...a dokonce se vnutil i na vánoční návštěvu k mým rodičům!
Byl docela milej a vždycky se dalo na všem domluvit. Po čase se mi něco nějak nezdálo...Holka
, že jsem JÁ divná...
Jednou přišla, že on bere drogy, že lže a slibuje a nic...Snažila se a žádný efekt. Naštěstí se jí podařilo odmaturovat a udělat přijímačky. Pak ho musela vyhodit a dala to vědět jeho rodině. Podotýkám, že sama spolupracuje s prevetivním střediskem apod. Hrozně jí dorazilo, že mu neumí pomoct. Že to, co se učí na VŠ a snaží používat v Centru, je naprosto k ničemu...
Rejpalka: tak to jsi nepochopila nic...to by chtělo přečíst znovu
Majda: Ne, sorry, ja ani proti blonckam nic nemam, dokonce znam asi 2 inteligentni...
, ale refreshovala jsem si stranku a one se to tam nejak souplo znova... Sorrky.
Majdi...desne mi pripominas moji mamku resp. jeji zivot i postoje, jako by to psala ona
..pritom ja nikdy v zivote s zadnym pankacem nic nemela
moje mamka je v podstate skvela zenska ale dycky mi rikala kdo by se ji pro me libil a nelibil a ja z toho byla zdesena...nakonec to dopadlo tak, ze prvni a posledni kluk ktereho mamka videla byl muj soucasny manzel...hned mezi dverma ho privitala slovy "to jsem rada, ze nejste pankac"
jak jsem cetla ty prispevky tady, tak se mi moc libi co pise tonniela
myslim, ze nemuzes delat nic...moje skvela ucitelka rikala, ze na vychove je nejtezsi koukat se na sve "dospele" nebo i skutecne dospele deti, jak delaji blbosti, otloukaji si cumak a vedet ze nemuzete NIC ale vubec NIC delat
buduj si svuj zivot a vem na vedomi, ze tvoje deti jsou dospele a nepotrebuji te ...urcite tedy ne tak jako ty roky pred tim...ja doma prozila nejhorsi obdobi prave v dobe, kdy se "trhala pupecni snura"...byla jsem na vysoke a mamce nejakou dobu trvalo pochopit, ze jsme ja i bracha dospeli...takze nechci strasit, ale to nejhorsi te teprve ceka
kazdopadne drzim palce....si totiz moc sympaticka
Majdo, pokud tě můžu uklidnit, mi by tetování taky vadilo - třebas na mém příteli a to je mi 22. Je fakt, že když mi bylo 18, tak jsem chodila s jedním, co měl na paži nahou ženskou a já na to byla skoro pyšná
. Ještě nedávno jsem chtěla taky nějaký znak, ale už mně to přešlo a navíc jsem viděla mnoho holek, co si myslí, jak jsou díky TOMU aktraktivní, což je děs běs
ale buď ráda, že není propíchaný odshora až dolů nějakýma kroužkama a bodcema a v uchcu nemá takový ten kruh, co zvětšuje lalok a uprostřed má díru - to vypadá ještě morbidněji
Majda: Ja bych si taky vzdycky za kamaradku vybrala brunetu, kdybych mela volit podle vzhledu. A mam i spar vybornych kamaradek blondynek, protoze o vzhledu to rozhodne neni. A vybojuj si zpatky tu postel... Drzim palce...
Majda: Ja bych si taky vzdycky za kamaradku vybrala brunetu, kdybych mela volit podle vzhledu. A mam i spar vybornych kamaradek blondynek, protoze o vzhledu to rozhodne neni. A vybojuj si zpatky tu postel... Drzim palce...
Majdi: jak jsem to tak četla, ak se mi pěkně rozšiřovaly oči. Mám doma něco hodně podobného....s tím rozdílem, že je to syn. Má před maturitou a taky moc nechce dál Nebo vlastně chce, ale současně se chce přestěhovat do podnájmu a pltit ho a žiivit sebe a ji z brigád. Slečna "studuje" střední školu....ale "nebaví ji". To je na dlouhé vysvětlování.
Spávají u nás taky, ale musejí se srovnat na jeho posteli, to je fakt jen a jen jejich problém.
Moc bych chtěla, aby kluk aspoň vystudoval VOŠku a pak šel do práce...mezitím ona dokončí školu a bude taky vydělávat a pak ať se třeba pos.... Ona totiž nemůže z domu očekávat ani korunu příspěvku. Ale je vychovávaná tak, že chlap ji musí uživit a pokud ne, tak ho má kopnout někam. A ten můj blbounek je děsně citlivej a děsně si vše zabírá...zhubl na 55kg při 175cm výšky. A vůbec
Jó, moje máma taky nemohla překousnout, že chci zůstat s prvním klukem. Dnes ho "má raději než mě" jak já říkám. Docela mě mrzí, že se staví i na jeho stranu. Vždycky říká, že jen když:bude pít a bít mě, postaví se na mou stranu. Jinak zůstává až moc objektivní. A dnes na něj nedá dopustit. Ale jsem ráda, že to tak je a právě pto ji mám ráda.
Majda: Majdi, tohle není o tom, jestli máš chlapa. Je Ti asi tolik co mně, taky nemám u sebe chlapa a upřímně, ani jsem nechtěla. Přítel, sem tam někam zajít, pobýt spolu, to bych připustila, ale bydlet jsem s nikým nechtěla. Možná se to změní, ale teď nechci sama sebe vystavovat nějakým zbytečným sporům.
Ale zachovat si sama sebe je něco jiného. Opravdu mnoho žen dělá tuhle chybu, žije jenom pro své děti. Děti odejdou a budou mít svůj život. Jsi ještě mladá, to budeš sedět u okna a vyšívat a čekat až přijedou a vyčítat, že to není dost často? Začni žít svůj život, dělej cokoliv co Tě baví, i kdyby to vypadalo sebeblbějc. Chodím pravidelně běhat a občas potkávám paní na kolečkových bruslích, je jí určitě přes padesát a vypadá spíse jako kynutá jednohubka, ale hrozně se mi líbí, že prostě dělá něco svého. Splň si nějaké větší přání, nejenom padesátýho slona. Ale třeba něco, co Tě kdysi bavilo a dneska už Ti to třeba připadá hloupý, udělej to! Uvidíš, i Tvoje děti se na Tebe budou dívat jinak. A hlavně, děti nesmí cítit závazky k rodičům jako řetěz nebo břemeno. Aby si neříkaly:"No teď pojedeme za mámou, ona je tam sama a je chudák taková opuštěná, ona se nám věnovala, tak jsme jí to povinní." ABy naopak za Tebou pořád chodily rády. Jejda, to sem se zas rozkecala