Mám jen jedno přání, Ježíšku: Vrať mi syna!

Vzpomínáte si na naše předvánoční téma dne, kde jste psali přání Ježíškovi? Je mezi vámi žena, matka, jejíž dopis, pohnul námi všemi. Ve svém přáníčku tam nahoru žádala jediné - shledat se zase se svým synem, který před sedmi lety doslova záhadně zmizel...

Pochopila bych, kdyby mi na můj e-mail, kde jsem žádala o rozhovor, paní Eva odpověděla zamítavě. Ona ale souhlasila, že se po Vánocích setkáme.

Do Teplic jsem se za ní rozjela v neděli.

Hezká, štíhlá tmavovláska s výraznýma očima a milým úsměvem. Vůbec na první pohled nebudí dojem ženy, jejíž osud je řekněme hodně náročný.

Člověk se s u jejího vyprávění neubrání pocitu, že snad je to karmický dluh, co teď statečně splácí.

Jako by si jen odskočil

„Je to už sedm let zpátky, ale pokaždé, když o tom mluvím, přeběhne mě zima. Bylo krátce před Vánocemi. Těšila jsem se na syna, se kterým jsem v ten den hovořila po telefonu. Jezdil domů rád, a tak se také těšil. Ten telefonický hovor byl prakticky posledním kontaktem, který jsme s ním měli. Šel do práce,“ Eva začíná vyprávět příběh, který by třeba pro zasloužilého policistu byl téměř rutinní záležitostí.

Vlastně tady nejde o nic, co bychom kvalifikovali jako věc, která se nemůže stát. A přesto, když sedíte naproti člověku, mámě, která je přímou aktérkou, zdá se to najednou neskutečné.

Neměl jediný důvod kamkoli odcházet. Měl dívku, vřelý vztah k rodině, dobrou práci.

Přesto ze své kanceláře odešel jen s notebookem, aniž by dojedl svačinu, aby beze slova a beze stopy zmizel.

„Vzpomínám si, že poté, co Petr nepřijel a nikdo, koho jsme obvolali, o něm nevěděl, a to ani jeho dívka, sebrala jsem se a jela k němu do kanceláře. Nikdo netušil, kde je a s kým.

V jeho kanceláři jsem našla všechno prakticky netknuté. Dokonce i svačinu.

Skoro to vypadalo, že si snad někam odskočil. Volala jsem hned na policii. Moc času ale v ten den neměli. Naopak, ukázali mi nástěnku s pohřešovanými lidmi a snažili se mě uklidnit, že se jistě najde, že přijde.

Petr se neobjevil.

Teprve když to bylo podezřelé už i kriminalistům, začali vyšetřovat. Dokonce bych řekla, že se jednu dobu i hodně snažili. Prošli telefon, počítač, všechny přátele. Nic.

Později případ odložili,“ vzpomíná.

Eva nevěří, že by se Petrovi stalo něco zlého, protože, jak říká, jako matka by to asi cítila. Na druhou stranu si nedokáže představit, že by její syn, kterého vychovala a kterého patrně ona sama nejlépe na světě zná, udělal něco takového.

Prostě to neodpovídá jeho povaze.

„Byl silně citově vázaný na svou sestru, neměl problém, který by takto musel řešit, a hlavně nebyl z těch, kteří by takové řešení vůbec kdy použili. Nedokážu si to vysvětlit a nechci si připustit, že by se mu něco stalo,“ říká.

Co když vlezl, kam neměl?

Podle vyprávění Evy byl Petr víc než šikovný, co se týče počítačů, a byl schopen řekněme navštívit i stránky, které podléhaly různým zabezpečením.

Tohle vodítko poskytla Eva i policii.

„Jsme ale přece v Čechách, a tak si nedokážu představit, kam by se tak mohl, jak se říká, nabourat, aby kvůli tomu musel zmizet. To už je trochu Amerika.“

Co se ale v ten den přihodilo, že Petr odešel prakticky bez ničeho, jen s notebookem?

Je to sedm let. Petr se neozval nikomu.

Nikdo o něm neví a policie skončila tak, jak skončila.

„Udělali jsme všechno, co se dalo, oslovili jsme snad desítky všelijakých kartářek, lidí s kyvadlem, runami a kdo ví, s čím ještě. S nulovým výsledkem.

Jedni vám řeknou, že je mrtev, jiní, že žije. Jestli žije, tak proč se neozve? Nemůže snad?“ ptá se naprosto pochopitelně Eva.

Nabídla jsem jí i své karty.

Samozřejmě, pokud bude ona sama chtít, protože výsledek dopředu odhadnout nemohu, byť pocitově jsem neměla dojem, že by tady šlo o něco násilného.

A to ani v momentě, kdy mi Eva vyprávěla, že to není jen syn, o kterého přišla právě v době vánočních svátků. Její bratranec se před svátky zabil a další příbuzný po mužské linii také.

Podle Tarotu žije

Eva s mým výkladem souhlasila. Potvrdil jen to, co si myslí Eva a co mně pocitově přišlo také nejblíže.

Vypadá to, že Petr dostal nabídku. Asi šlo o velké peníze. Musel se rozhodnout hned a nemohl o tom mluvit. Odjel.

Jeho odjezd se ale jeví jako dočasný a Eva ho ještě uvidí. První se ozve své sestře. V té době bude mít rodinu. A rozhodně bude mít co vysvětlovat, byť se domnívám, že nikdy nesdělí všechno.

Zní to až neuvěřitelně, že?

Rozhodně bych velice ráda příští článek psala o tom, že Petr je zpátky, že Eva, která momentálně musí řešit i velmi nepříjemné a náročné osobní problémy, má alespoň jednu část svého nelehkého osudu vyřešenou. Že před ní je něco, co by ona sama mohla nazvat happy endem.

Tahle žena by si to zasloužila.