Asi mám velkou prdel. Ne asi, určitě. Při koupi spodního prádla to ještě jde. Napochoduji do obchodu a sdělím prodavačce, že chci černé kalhotky velikosti XXL, nejlépe s elastanem nebo nějakým podobným materiálem a hlavně s minimem krajky (neboť ta mě obvykle škrábe, a neptejte se kde). Dodám, že nechci kalhotky tanga, neboť ty se mi zařezávají kdoví kde, že chci kalhotky vyšší, tedy do pasu, ale ne takové ty babské. Nejlépe takové, které jsou kolem nohou vysoce vykrojené a na bocích mají jen asi centimetrový proužek, nejlépe z průsvitného materiálu. Paní za pultem začíná blednout. Dodám, že chci kalhotky, které budou vypadat elegantně a sexy. Paní za pultem se začínají třást ruce. Otočí se zády a začíná hrabat. Z několika krabic vyndá bílé, béžové a růžové hrůzy velikosti XXL, celokrajkové a povětšinou stahovací, já jim říkám tankery. Nezbývá než opakovat své přání: černé, vysoce vykrojené... hlavně elegantní. Paní za pultem, která zatím změnila barvu v obličeji z šedorůžové na šedomodrou (a já se začínám obávat, že ta chvíle, kdy ji sklátí mrtvice, je velmi blízko), se otočí a začne se znovu hrabat v krabicích. Po asi pěti minutách, kdy se za mnou začíná tvořit slušná fronta, samozřejmě se zájmem sledující můj hon za kaťaty, jež elegantně obepnou mou široširou záď a způsobí, že budu vypadat o 10 kilo lehčí, se paní vítězoslavně napřímí a na pult hodí (huráááá) patero černých kalhotek. Všechny jsou přesně dle mého vkusu. Až na jednu maličkost. Je to velikost M, což znamená, že bych je natáhla tak na jednu nohu. Možná, kdybych si koupila akční set 1+1 zdarma, mohla bych natáhnout na každou nohu jedny kaťata a bylo by. Ale ne, v duchu tuto myšlenku zavrhuji a poměrně nesměle namítám, že jsou všechny malé. „Malé?" opáčí prodavačka, která má asi 110 kilo a prdelisko jako štýrský valach. „Já je sama nosím, podívejte se, jak se roztáhnou!" praví, vecpe do spoďárů obě ruce a rozpaží, až jí lupne v obou loketních kloubech. „Ne, děkuji, tohle si opravdu nemůžu koupit. Víte, ono se mi to pak sroluje pod pupek a to já nemám ráda" špitnu. Fronta za mnou se začíná pochichtávat, zejména ta ženská část, která má poloviční proporce než já. „Nemám," dozvím se od prodavačky. Mám toho dost a vycouvám ven. Další den naběhnu do hypermarketu a za půl hodiny mám v košíku docela super gaťky přesně dle svého vkusu.
Mám holt velkou prdel. A prsa zřejmě podměrečná. Se spodním prádlem to ještě jde. Ale koupit si plavky - to je prostě hrůůůůza. Rozumějte, spodní díl XXL a prsa 75 B znamená, že bych potřebovala nakombinovat spodní díl od plavek velikosti XXL a horní díl od plavek M. A teď babo raď. Ještě kruci nejsem tak stará, abych si musela kupovat jednodílné plavky. Mám postavu přesýpacích hodin, poměrně souměrnou, na svůj věk celkem štíhlý pas. Ale díky kůži na břiše vytahané po dvou porodech prostě nemohu nosit bikiny. A plavky si asi budu muset nechat šít u nějakého krejčího ze staré školy, který mé obliny obkrouží centimetrem a který bude zabodávat špendlíčky do tkaniny nebezpečně blízko mým špíčkům. Protože plavky v krámě jednoduše nekoupím. Zrovna vloni se mi rozpadly mé plavky, za které jsem před šesti lety dala dva tisíce, ale které tenkrát jako jediné z asi 30 plavek odpovídaly mým potřebám.
Inu, vyrazila jsem do obchodu. Nejdříve - pamětliva anabáze se spodním prádlem - jsem se vydala do hypermarketu. Ale ouvej. Plavky jsou šity na uniformní osoby. Pokusila jsem se narvat do třech a pak jsem to vzdala. Ve specializovaném obchodě na spodní prádlo a plavky jsem si zopakovala své zážitky z koupě černých kalhotek. Pokusila jsem se přemluvit prodavačku, zda by mi nemohla dát spodní díl
Pozdě k večeru jsem toho už měla dost. Cestou domů jsem se stavila u místních Vietnamců, kam chodím na trička, šátky a letní sukně, a ejhle - měli vystaveno hned několik kusů dvojdílných plavek, které vůbec nevypadaly špatně. Vybrala jsem si jedny, blankytně modré (protože to je barva, která mi opravdu nejvíc sluší) a zalezla jsem do provizorní kabiny tvořené závěsem na tyči. Horní díl sednul skvěle, spodní díl se - jako obvykle - snažil horem spodem vypudit mé břišní a boční obliny ven. V okamžiku, kdy má deprese dostoupila vrcholu, se vietnamská majitelka zpoza závěsu zeptala: „Sluší?" Beze slova jsem odhrnula závěs. Sjela mě laskavým pohledem odshora k patám a zasvěceně pravila: „Velký prdel."
Kadla
Milá Kadlo,
dík za super vtipný příspěvek.
Nový komentář
Komentáře
Nádherný článek!
Já jsem se nedávno snažila u Vietnamců koupit boty. Líbily se mi tam jedny žabky, tak jsem se zeptala majitele, jestli nemá tak čtyřicítku velikost. Majitel dostal záchvat smíchu a já strašnej vztek. Co na tom, že nemám nohu 37 a k mírám 90-60-90 musím vždycky pár (dost) čísel připočítat?
Jo a z Litexu jsem si koupila plavky. Krásná práce... Do Chorvatska jsem se nenamáhala vzít náhradní, protože Litex je přece kvalitka, ne? Po pár dnech jsem se "blbě" ohnula na pláži a vzadu prasklo zapínání... Všichni smíchy padali, kromě mě teda... Ten tam byl dobrý pocit z toho, že jsem svoje prsa a špeky narvala "úspěšně" do super plavek, když jsem po zbytek dne byla za miss mokré tričko...
Kadla,mám opačný problém,my dvě bychom si mohly díly plavek měnit
fialinka: ale zachránilo mne kdysi CA, kde se ty díly daly nakombinovat, a za dva roky pak zas místní trhovci, kteří to dovolili taky, ale zase jsem ty jejich plavky napoprvé zaprala.
Kadlo, ty bys měla vydat knížku, tak dobře se to čte :-). Navíc jako bys psala o mé postavě. Velikosti zhruba stejné, ale robusní jsem dost, nahoře žádná hrůza, a jednou mi prodavačka u vietnamců (zdatná česká důchodkyně) řekla, respektive zařvala na celý plný obchod, když jsem se dívala na jakési titěrné tílečko a na nic se jí neptala: "ne paní, na vás tak velké nemáme".. a už jsem byla pryč.
Mně takhle jednou v sobotu v poledne zaklepal někdo na dveře, já otevřu, tam stojí cizí chlápek a 'Čau, můžu dál?" 'Nevím.' 'Ty si mě nepamatuješ?' 'Měla bych?' Včera večer jste mě v Lampě zvaly na oběd, že bude koprovka.'
Manx: Když jsem ho poprvé viděla za světla, tak jsem čuměla
Jestli on taky, to nevím
Ale já jsem čuměla hlavně na to, že má dvoubarevné vousy, to nebylo v té hospodě vidět
Kadla: Pod vodou se nedá mluvit.
Nyotaimori: Já už živitele nepotřebuju, mně teď zajímají ouplně jiný kvality
. Ale bylo by chybou domnívat se, že na plavču nemůžeš zjistit, kolik má na kontě. Stačí přidržet mu hlavu na chvilku pod vodou a klást mu sugestivní otázky
Meander: Ty seš moc cimprlich, já jsem se úplně ožralá seznámila s úplně ožralým chlapem a jsme spolu už osm let
Oblečení jsme teda byli
Meander: No jo, ale zas vidíš všechny klady a zápory rovnou
Kadlo, určitě se někde blízko bydliště najde nějaká šikovná švadlenka, která podniká ve svém oboru a šije i spodní prádlo a plavky. Myslím, že v dnešní době by tohle neměl být problém takovou švadlenku najít a dohodnout se jak na látce, tak tvaru.
Kadla: Já bych se nechtěla seznámit ve spodním prádle s chlapem ve spodním prádle.
Meander: Ona je návštěva plavečáku docela dobrej moment k seznámení. Tuhle mě tam začal v "divoké vodě" balit takovej docela pohlednej chlapík. Jsem v té době zrovna byla bezprizorní, tak mi to bylo milé. Do té doby, než se zjevila hubená bloncka anžto jeho choť
Manx: Já ani nelyžuju. Jsem těžší kalibr.
Kadla: Mě takhle obšťastňují kreténi i v západočeské metropoli.
Kadla: ale počkej, já jsem v tom krámu nebyla ale v plavkách
vstoupila jsem tam počestně v kraťasech a tílku
Meander: Ale zase se připravuješ o zážitky jako má femme... Si vem to blaho, kdyby tě nějakej maník chyt za prsa a vykřikoval: ..."Tebe chci!!"
gerda: Ne, vůbec se nekoupu. Je to opravdu tak exotické?
Veřejná voda je mi odporná a chodit mezi lidi ve spodním prádle (co jiného jsou plavky) je mi silně proti mysli.
Kadla: když ona to tak o sobě upřímně napsala, to bych nevydržela, abych nepřipojila komentář! Voda je drahá, co si budeme namlouvat
Kadla:nemáš o co stát, já jsem teď toršku přibrala a jsem narvaná v podprdě C a ráda to dám dolů. Navíc mám dneska halenku na která jsou naštěstí dobře přišité knoflíky, neb se to dere ven
Ono velká prsa a malý zadek taky není výhra
gerda: No, když necháš špínu zaschnout, tak za pár dní odpadne sama
. To není z mé zkušenosti. To mi objasnili synci, když se vrátili z dětského tábora
.
Teda, teď jsem nechtěla říct, že by Meander nechávala špínu zaschnout, to jsi mi jen navodila myšlenku