Dvaatřicetiletá Johanka z Přelouče si neví rady. I když má Marka velmi ráda, vážně zvažuje, zda je pro ni tím „pravým, ořechovým“. S partnerem se zásadně rozcházejí v některých životních postojích a Johanu už přestává bavit dělat kompromisy.

...jsem krásný, jsem krásný, jsem krásný!Je to možná malicherné, ale čím jsem starší, tím víc měním svoje priority a o spoustě věcí se domnívám, že vůbec nestojí za to se jimi vážně zaobírat. O to víc mi vadí, jak Marek lpí na svém vzhledu a na dojmu, který na ostatní udělá.

Je to absurdní: Když jsme se před rokem seznámili, byla to právě jeho image, kterou si na první pohled získával všechny kolem sebe. Pěstěná tvář, moderní účes, originální styl oblékání. I mě hned napoprvé svou vizáží zaujal.

Potkali jsme se na přednášce v městské knihovně, po které jsme si šli s pár kamarády sednout na zahrádku na pivo. Marek nevynikal jen svým extravagantním zjevem. Pořád měl hlavní slovo (nikomu to nevadilo), o všem něco věděl, a co neznal, o to ihned projevil nepředstíraný zájem. Nikdo by v něm nehledal prodavače z obchoďáku. Byla jsem jím doslova fascinovaná.

V té době jsem se „hrabala“ z předchozího nevydařeného vztahu s Karlem. Chodili jsme spolu skoro jedenáct let a najednou jsme zjistili, že už si nemáme co říct. Karel dělal školníka na střední pedagogické škole a jednu sukni nenechal na pokoji. A mně už ty jeho věčné avantýry se skoro nezletilými děvčátky přestaly bavit.

Rozchod kupodivu ani příliš nebolel, dokonce ho Karel nesl mnohem hůř než já. A protože se najednou pořád kolem mě motal, trvalo mi ještě nějakou dobu, než se povedlo nepodařený svazek zcela rozetnout. A pak se objevil on…

S Markem to bylo něco úplně jiného. Měl spoustu pozoruhodných přátel, spoustu zájmů, a jedním z nich jsem kupodivu byla i já. I když je o dva roky mladší, začali jsme se stýkat a po dvou měsících jsme začali spolu chodit. Bylo to úžasné, pořád se něco dělo. Marek mě naučil hrát poker, chodili jsme na squash, koupali se, jezdili s kamarády na inlajnech.

Marek tráví hodně času v koupelněPři sportu byl Marek ve svém živlu, možná i proto, že mohl vystavovat na odiv svoje hladké, opálené, skvěle vypracované tělo z posilovny. Ale ani oblečený se neměl zač stydět. Dokonale padnoucí značkové oblečení a sladěné doplňky mu dodávala vzhled manekýna, za kterým se otáčely mladé, staré, dokonce i tu a tam po něm hodil závistivým okem nejeden muž.

To bylo na venek. Málokdo ale tušil, co úsilí a námahy Marek věnuje výslednému efektu doma v soukromí. Když se zrovna nepotil v posilovně nebo se neškvařil v solárku, trávil veškerý volný čas v koupelně před zrcadlem. Těch krémů a voňavých esencí, co měl doma. Často jsem ani netušila, k čemu jsou. Když jsem si k němu přinesla pár drobností, připadala jsem si jak „chudá příbuzná“.

A v kuchyni to bylo podobné. Sotva jsem našla kafe mezi záplavou iontových a vitaminových nápojů, různých sirupů a bobulí. Obýváku pro změnu vévodily běžecký trenažér s rotopedem, masážní přístroj a ribstol. Zbytek bytu zabíraly skříně narvané oblečením.  

Ale jak už bylo tolikrát řečeno: Láska je slepá… Jenže po čase i její nápor polevil a Johana se začala na svého partnera dívat střízlivějšíma očima.

Vadila mi ložnice provoněná parfémy z oblečení, ale i z partnerovy kůže. Věčně obsazená koupelna a vrčení pračky spolu se šňůrami plnými prádla. Markův draze vybělený úsměv. Absence byť jediného chloupku na jeho svalnatém bronzovém těle.

tělo

A vrcholem bylo, že stejně jako o sebe pečoval on, vyžadoval obdobné zkrášlovací úkony i po mně. Samozřejmě, že jsem si už dřív holila podpaží, v létě upravovala klín do plavek, depilovala nohy, ale Marek si přál naprosto hladkou pokožku – jen to považoval za krásné a hygienické. Jen s takovou ženou mohl podle jeho slov spát.

Kolikrát jsem si vzpomněla na mužně ochlupenou hruď exmilence Karla? Na plavé chloupky na pažích i na stehnech, na vzrušující zarostlý klín. Místo toho jsem se probouzela vedle hladce opracované „bezpohlavní“ loutky, totožné s těmi z výlohy Markova obchodu. Skoro jsem si dávala pozor, abych něco nepoškrábala, nerozbila. Žádné vzrůšo, nic!

Říká se, že na sexu zas tak nezáleží, že je důležitější, když se dva mají rádi, když si rozumí. Ano, souhlasím. Jenže tohle fakt nechápu. Toto není moje životní filosofie. Takhle žít nechci. Takže asi zase zůstanu sama…

Johana

Reklama