Můj dům, můj hrad, praví se v jednom rčení. Autor tím pravděpodobně nemínil, že domácnost je stejně nebezpečná, jako středověká zřícenina. Ale chtě nechtě trefil hřebík na hlavičku. Doma totiž vůbec není bezpečno!
Výzkum prezentovaný v USA při příležitosti koncilu o domácí bezpečnosti prokázal, že domácnost má na svědomí ročně téměř dvacet tisíc mrtvých a více než jednadvacet milionů zraněných. A pak prý, že žena v domácnosti je bezpečné povolání. Nenechte se mýlit, průměrná domácnost je stejně nebezpečná, jako průměrné minové pole! A ač si můžeme myslet, že jsou Češi šikovnější než Američané, a i když přesné statistiky pro ČR nejsou k dispozici, odborníci odhadují, že se situace u nás příliš neliší.
Co nás tedy v domácnosti nejvíce ohrožuje?
Nechytejte nože na zem padající!
Na prvním místě skončily jednoznačně nože. Používáme je prakticky každodenně a tak není divu, že se čas od času zaříznou někam, kam nemají. Nejvíce zranění vzniká při snaze něco nožem otevřít, ať už jde o vakuované potraviny nebo o trvanlivé mléko. K dalším zraněním dochází při krájení – a to především tupými noži, které po potravině snadno sklouznou, ale do ruky se zaboří spolehlivě. K méně častým úrazům pak patří nůž zabodnutý do nohy nebo do dlaně poté, co nám upadne za stolu a my ho chytáme, nebo jen pomalu uhýbáme.
Pasti, pasti, pastičky...
Druhé místo v seznamu domácích pastí mají dveře a okna – často si do nich přivíráme prsty, ať už nohou či od rukou. O hrany si pak rozrážíme čela a narážíme holeně a lokty. Ke smrtelným úrazům může dojít, když se na nás vysype sklo nebo když projdeme zaskleným prostorem. Dveře a okna také nejvíce ohrožují děti – přiskřípnutí prstu může u křehkých dětských kostí způsobit i amputaci.
Uděláme kutululu?
Na třetím místě v žebříčku nebezpečnosti se umístily schody. Padání z nich je téměř celosvětovým sportem. Následky přitom můžou být tragické, v tomto případě především pro starší lidi. Při cestě ze schodů se proto nedoporučuje spěchat. Největší nebezpečí pak představují schody bez zábradlí nebo s poškozeným zábradlím – takové bychom v domácnosti vůbec neměli mít! Dejte si také pozor na to, aby vám v půlce cesty po schodech nezhaslo světlo – u nás v paneláku oblíbená hazardní hra, zvaná „fotobuňka je až za rohem“.
Kuchyně? Tam jsou lvi!
Čtvrtou pozici zaujímají opařeniny a spáleniny, způsobené při vaření. Kuchyně je obecně nejnebezpečnějším místem domácnosti. Řada manželů, vykonávajících takzvaně „nebezpečná“ povolání, si vůbec neuvědomuje, jak jejich ženy riskují při každodenní přípravě večeře! Také v těchto případech jsou často mezi raněnými děti a právě na ně bychom měli v kuchyní dávat pozor.
Parašutisté a elektrikáři
Na pátém místě se umístily pády z oken. K těm snad není ani co dodat. Snad jen, že alkohol a výškové práce nejdou dohromady. I když si chcete třeba jen zakouřit. Natož při mytí oken. Šestou a poslední rizikovou sférou, která v moderních domácnostech nabývá stále většího významu, jsou úrazy elektrickým proudem. Různé obchody pro kutily se nás snaží přesvědčit, že zapojit ten či onen spotřebič nebo opravit zásuvku je vlastně hračka. Pamatujte si, že není.
Zdroj: www.SixWise.com
Ke kolika úrazům jste už v domácnosti přišla? Jste všeuměl, nebo spíš Kalamity Jane a pořád se Vám něco stává? Spadla jste někdy ze schodů? Nebo si pravidelně přivíráte prsty do dveří? Opravujete si sama zásuvky? A co úrazy při vaření a nože? Podělte se o svá dobrodružství v domácnosti! A co muži a domácnost?
Nový komentář
Komentáře
Já jsem se párkrát řízla nebo spálila, taková normálka. Padající nože nechytám, naopak uskakuju co nejdál. Občas naberu bokem nějaký ten roh a pravidelně zachytávám rukávem za kliku dveří od kuchyně. Ovykle když nesu plný hrnek čaje, který následně končí na koberci. Ze schodů jsem nikdy nespadla, za to jsem už párkrát spadla do schodů
To stačí míň zvednout nohu... Jednou z toho byl nalomený prst na noze, ale to nebylo doma, nýbrž v šalině. A nejhorší můj domácí "úraz" bylo opaření horkou polévkou, když mi bylo asi deset. Vylila jsem si celý talíř do klína.
Mezi digestoř a sporák se kebule v ochrané přílbě nevejde a bez ní jsou to ale šlupky.
u nás to občas doma bývá,jak v seriálu Pat a Mat
Strašně jsem se pobavila nad větou "Nechytejte nože na zem padající!" mně teda padaj pořád, ale ještě jsem žádnej nechytala, tenhle instikt se mi naštěstí vyvinul dobře:)
, jinak se pokládám za naopak dost šikovnou
Sanvean: přesně, taky si urážim boky a ramena o futra a skříně. Asi blbej odhad vzdálenosti:)
Amálie: Taky mám VŠ humanitního směru, a ze zmiňovanejch věcí bych se sebe bála akorát za volantem
Gentiana: obkládat sice neumim, ale zase jsem nahazovala zeď a dostala pochvalu, že ta moje je nejhladší
Meander: Křivé schody byly i u nás nekonečným zdrojem grotesek.
Lindaa: Doktor si holt chtěl zapíchat.
Můj švára má v baráku točité schodiště s každým schodem jinak vysokým. Dělal ho sám, učil se to na něm.
My si zvykli, ale návštěvy z něj padají úplně běžně. Nejroztomilejší na tom je fakt, že moje sestra pěstuje kaktusy a ty největší a nejostnatější má na okénku u schodiště. 
Rikina: No a kolik stehů měl pes?
cicinka: Me si dcera ve 14 mesících vrazila do cela kostku z lega - upadla a kdyz vstala kostka jí trcela z cela. Moooc hezký pohled. Kdyz jsem zregulovala tres kolen tak jsem jí hodila do kocáru a letela na polikliniku - byly z toho 3 stehy, ale doktor to umrtvil.
Naše první dítko se v roce a čtvrt řízlo do prstíků nožem.byla to chvilka naší nepozornosti,otočím se a vidím už jenom louži krve.Jen jsem zaječela na manžela a jeli do špitálů.Tam jsme si to vychutnali.Držet malého a ručičku a poslouchat to řvaní.Možná jsem řvala víc já,ale potichu.Šil mu to naživo,aby ho nepíchal prý víc než je nutné.Od té doby jsem super ostražitá.
dělám to fikaně
přítel mě
totiž horké kastróly nosit nenechá,je totiž splachovací
až kolikrát zírám,co zvládne,to je otázka i horkého čaje.
Ze schodů jsem spadla 1x,mám z toho vpáčený pátý krční obratel a to pálení v hlavě
?Jsem si užila
Nože neřeším,pořád něco.No a stehy na lýtku taky znám,když upadne sklo z akvária a já zírám na složení kůže,ten druhý omdlívá a jedu do nemocnice
Padajícím nožům uhýbám, skleničky chytám, ale co je pro mě kámen úrazu, jsou futra od dveří. Já si o ně dokážu urazit bok nebo rameno, i když procházím metr a půl širokým vchodem. A takové třísknutí hlavou o digestoř či otevřená dvířka skříňky taky potěší.
Mimo říznutí nožem,celkem zatím nic vážného
Amálie: Náhodou,já takový dřevo nejsem, umím dokonce i obkládat:D
Se schodů jsem svého času padala furt, ale nebyla jsem jediná, protože jsme se přestěhovali do domu, kde byly schody dřevěné, lakované a tedy kluzké - a křivé, jako že schodnice netvořily plynulou křivku. Takže člověk šlápl tam,kde čekla schod a on byl o pár cm jinde... a už to jelo. Až do zdi. My domácí jsme si zvykli, ale tu a tam sjela po zadku návštěva:D
A jednou na mě spadlo zrcadlo, zákeřně zezadu. 25 stehů na lýtku.
Má zkušenost je, že nejnebezpečnější sami sobě, okolí, v domácnosti, při kutilství či za volantem jsou lidé s VŠ humanitního či přírodovědného zaměření. S manželem to fakt nešlo a abych jeho kamarádům neustále řešila něco normálního, protože jejich mozkové kapacity prostě na běžný život nestačily, to fakt neeee.
trdlo: Tak to si aspoň spadla do měkkýho, ne?
Kromě občasného říznutí se nožem, jsem si zatím v domácnosti nic neudělala- ťuk, ťuk, ťuk!
Nejnebezpečnější je pro mne žehlička - tak jsem přestala žehlit