Začíná být nesnesitelné vedro a ženy odkládají, co se dá. Aby se zchladily, nosí šortky a krátké sukně... a já jim upřímně závidím. Ale nemůžu si pomoct, nejsem s to překonat svůj letitý mindrák z křivých nohou. Proto ani v nejparnějším létě nevylezu v šortkách, natož v krátké sukni. Leda tak někde na samotě u lesa (ale spatřím-li vzdáleného pocestného, ženu pro tepláky) nebo na tenisovém kurtu. Tam se naštěstí cení spíš rychlost nohou než jejich krása a navíc, když tam tak lítám jako „šuspajtl", nikdo jejich tvar ani nepostřehne.
„Proč nenosíš sukně?" ptají se mě muži. Zřejmě mají utkvělou představu, že ženě drobné, útlé a z jejich pohledu možná i roztomilé musí sukýnka (samozřejmě ta krátká) náramně slušet.
Jednou byla minisukně dokonce předmětem sázky. Když prohraju, půjdu v sukni na Petřín... naštěstí jsem vyhrála, a s radostí nad tím jsem si zapomněla vybrat tu svou. No nic, to jen tak pro zajímavost.
Vlastně ani nevím, proč mám ten komplex tak hluboce zakořeněný.
Nedávno jsem se prohrabovala starými fotkami ze školních let. Vždycky, když mám na některé sukni (a to je bohužel většina), jsem evidentně naštvaná či ubulená a schovávám se za ostatní členy rodiny nebo dostupné objekty, jako je dělo na zámku, socha v parku, patník u silnice apod. A když není za koho nebo za co se schovat, mám nohy zauzlované do neuvěřitelného klikyháku.
Zkrátka vzít si na sebe sukni bylo pro mě vždycky utrpení a zkažené zážitky z rodinných výletů ve mně vypěstovaly nepřekonatelný odpor k tomuto kousku oblečení.
Možná za to může i můj nebohý tatínek se svým specifickým humorem. Bylo mi asi dvanáct a opět jsem prohrála svůj boj nevzít si ten hanebný kousek látky v délce pod zadek. A jak tak jdeme, táta za mnou utrousí. „Hele, poslyš, ty máš ale pěkně klikatý nohy...“ No a bylo to. Tatínku, já ti odpouštím, ale bez sukně už to nějak doklepu.
Podobný tvar nohou (tedy ne že bych se chtěla srovnávat) má třeba Sarah Jessica Parkerová a vystavuje je ostošest.
Máte také nějaký mindrák? Jste ochotné nám o něm napsat? Jsou to špeky, velký zadek, třaslavá stehna nebo třeba celulitida a léto je pro vás noční můrou? Napište nám!
Nový komentář
Komentáře
:-)
Dlouho jsem měla mindráky z toho,že jsem takové dlouhé,hubené bidlo a nohy mám prý,jak dostihová kobyla(dlouhé a štíhlé).Kamarádky mi vždy říkaly,at´nenosím sukně,že je to hrůza..(mimochodem ty kamarádky,které váží i přes 100kg)Dnes už to neřeším a krátké sukně nosím o sto šest i když mi je už 44let.At´mi každý trhne nohou!!!!!!!!
Nemám mindrák, nemám na ně čas a jsem líná je řešit. Dřív jsem řešila svou hyperpigmentaci- flek na paži, zádech a prsu, výrazný zadek, který nikdy nezmizel ..Pak jsem zjistila, že mám slovanský šarm a mindráky zmizely
Nožky mám fotbalistické a nosím sukně, kraťasy, plavky a hrdě!
Mám dlouhé štíhlé nohy. Některým lidem se zdají být hubené, ale prdím na ně! Většinou mají své mindráky.
Málokdo má nohy rovné. Jen se holka musí včas naučit stát a chodit tak, aby to hned každému nerazilo do očí.
Mám kamarádku, nádherná ženská! Má stejný problém s nohama, jako Dana. Jenže ona má tak nádherné držení těla, že si nohou všimne málokdo. Nosí hlavu až pyšně vzhůru, záda rovná, břicho zatažené.
Většinou se mnou zabývají špekouni, že bych měla přibrat. Já vím své. 3kg musí dolů! Nasbírala jsem je tam, kde je nechci a teď je musím pracně shodit.
Je mi fuk, co si o mě myslí kdokoliv jiný. Chlapi už po mě tak nekoukají a ženská na ženskou kouká, jen aby našla nějaké chyby.
ano,největší mindrák mám z toho,že mám velký zadek,proto nenosím ano šortky ani šaty ani sukně.
Nemám mindrák, i když podle diskuse bych si jich taky mohla pár vymyslet
Mindrák mám, po těhotenství jsem měla 97kg. při výšce 157 cm, zhubla jsem, ale měly byste tu kůži, achjooooo
také mám mindrák hlavně ze své postavy
, ale snážím se s tím něco dělat
Mindráky.. zajímavé, že chlapi je nemají. Nepřipouštějí si je, mají větší sebevědomí nebo se prostě nezabývají banalitami? Každopádně je to záviděníhodné.
nejsem hubena a take ne tlusta a tak mindraki nemam-je mi to jedno-mam skvělého manžela i dětí a to mi stačí...
mindráky mám
já mám zase nohy tlustý,ale sukni neb kraťasy si taky vezmu...jak se říká:Komu se to nelíbí, ať si ... políbí :-)
A to já zas vylezu jak v šortkách, tak v sukni, i krátké, a je mi to jedno. Nohy mám dlouhé až na zem, a jestli zrovna nesplňují něčí ideál krásy, nechť si tento škubne protézou, a kouká se jiným směrem.
No tak stejný komplex mám - resp. jsem měla i já. Dokonce jednou mi můj manžel řekl, že v davu bezpečně pozná kde jsem - prý mě pozná podle těch "mých nožiček" - xky jako hrom :-)) Dřív jsem to nesla hodně těžce, ale dnes mám pro posměváčky odpověď. Sice mám křivé nohy, ale MÁM je a donesou mě kam potřebuju.
Babovka — #56 Máš recht! Hlavně že nás nečeká endoprotéza!
Mindrák má skoro každá ženská, ale až vám bude přes šedesát, tak si říkáte,hlavně zdravíčko a duševní pohodu.
Mindráky mám z dětství,už mi není ani 35 ale pořád zůstávají. Rodiče už 8 let nežijí,ale špatné vzpomínky se vracejí.Byla jsem jako dítě bita a poslouchala, že ze mne nic nebude, jsem hloupá . Navíc maminka měla připomínky k mému vzhledu. Mé sebevědomí bylo na nule. Od mužů jsem slyšela, že jsem hezká ženská, ale já jsem si nevěřila. Byla to chyba, teď už je to lepší, ale je mi dost let a chlapi hledají mladé. Jsem světlovlasá, dlouhé nohy, menší prsa a nějaké ty špeky se najdou, ale dají se skrýt. Člověk by měl mít rád sebe,takový jaký je. Mám ve výchově 17 letého vnuka a momentálně je mým největším mindrákem to, že ho řádně nevychovám. Je to hodný kluk, ale okolí je nic moc a bojím se, aby se mu nepřizpůsobil. Chybí mu mužský vzor. Milena
Mindráků vzhledem k svému tělu mám víc než dost, ale snažím se oblékat a chovat tak, aby to na mně nebylo vidět.Zatím se mi to daří.
jen když jsme zdravé,ale na to se přijde až později
Každý má nějaký, ale nutné s tím chodit na trh.