Ahoj všechny ženy-in,

na světě nenávidím tři lidi a o dvou z nich budu psát. Je to moje sestřenice a její přítel. Na úvod napíšu, že naše rodina je dost rozvětvená, ale většina příbuzenstva se nestýká.

Na začátku je můj děda a babička. Babička, i když byla hodně nemocná, se dožila vysokého věku. Bohužel jí to ke konci už v hlavě docela vynechávalo, a tak, když za ní ke smrtelné posteli přišla má sestřenice s přítelem, že  musí podepsat papíry, aby děda mohl v bytě dál bydlet, dokumenty podepsala.

"Papíry" byly kupní smlouva na babiččin a dědův byt. K žádnému převodu peněž samozřejmě nedošlo (napsali tam platba při podpisu smlouvy, a to se následně doložit nedalo), a děda tak přišel o byt. Sice ho tam nechali bydlet, ale chodili si k němu půjčovat. Peníze samozřejmě nevraceli a děda se jich bál.

Jinak se o něj, stejně jako ostatní příbuzenstvo, nezajímali. Naše rodina (rodiče, já a přítel) jsme za dědou jednou týdně jezdili, uklízela jsem mu, občas jsme mu nakoupili, povídali si atd.

Asi před rokem a půl ráno tátovi volali z nemocnice, že děda umřel, ať si přijedeme pro věci. Nevěděli jsme, co se stalo, byli jsme v šoku - děda byl čilý, jura.... První, co nás samozřejmě napadlo, bylo uhánět do nemocnice. Tam nám řekli, že mu praskla tepna v břiše a že tohle nezvládne ani 30letý zdravý chlap.

V dokladech, co měl děda s sebou, bylo, že mají v případě nutnosti kontaktovat mého taťku. Vzali jsme věci a vraceli se úplně vyřízení k autu.

Tátovi zvoní mobil, koukáme na displej - číslo dědova bytu. Byla to sestřenice s tím, že děda umřel. Vloupala se do toho bytu! Papírově byl její, ale zařízení ne. Odvrtala všechny zámky, a z paneláku nikdo policii nezavolal.

Nezajímalo je, proč umřel, první co bylo,  bylo vybrat byt. Děda ještě ani nevychladl a oni už se mu hrabali ve věcech! Dorazili jsme tam (bála jsem se, že tátu klepne, jak byl rozčílený) a vlítli do bytu. Děda si dával peníze pod ubrusy, pod koberec, do špajzu - to všichni věděli. V bytě byly ty ubrusy ještě pozvedané, koberce u dveří taky a spíž otevřená. Ona, že prý si nic nevzala, a ten její to samé.

Zkrátím to. Dva měsíce jsme se do toho bytu nemohli dostat (naši tam měli nábytek, co dědovi půjčili, rodinný fotky atd.) a ty hyeny nešly ani na pohřeb. Nezvedali telefony....
Po těch dvou měsících jsme se tam dostali a povedlo se nám něco odvézt. I tak je ve mně smutná vzpomínka a doteď mě to moc mrzí a na dědu často myslím.

Ptáte se, jak se ona sestřenice o smrti dozvěděla? Svět je malý. Sestra, která měla na starosti dědovy záznamy, viděla kontaktní osobu - mého tátu. Ta slečna porušila předpisy a kontaktovala svého přítele, mého bratrance - bratra té zrůdy :-(

Je neskutečné, co se v tomto světě děje. Bohužel příbuzné si nikdo nevybírá a já se přiznám - dodnes mám chuť se jim nějak pomstít.

Lucik007

Milá Luci, je pravdou, že příbuzné si nevybíráme – bohužel.
Ale pamatuj, že boží mlýny melou... občas pomalu, ale melou....