Věra Jičínská se narodila v roce 1898 se do rodiny významného báňského odborníka a vysokoškolského profesora Jaroslava Jičínského a odmalička projevovala výtvarné nadání. Útlé dětství prožila v Božím Požehnání neboli dnešní Zastávce u Brna, kam se rodina přestěhovala, když dostal Věřin otec lukrativní místo ředitele Rosické báňské společnosti.

Věra Jičínská, Autoportrét s cigaretou, 1926, pastel, papír, 51 × 38 cm, Foto se souhlasem: © Vlastivědné muzeum Dobruška

64b6757001742blobid0.pngPřepychové sídlo s početným služebnictvem, zasazené v krásném parku, ostře kontrastovalo s drsným hornickým prostředím v nedalekém okolí a dozajista působilo na citlivou dívenku. Kvalitního vzdělání se jí dostalo na dívčím lyceu Vesna v Brně. Na šestileté studium i skvělé učitele Věra ráda vzpomínala. Získala tu mj. základy kreslení, zalíbení našla v dějinách umění, naučila se solidně francouzsky a německy, oblíbila si též pohyb, díky čemuž se později stala nadšenou sokolkou a cyklistkou. V tradiční rodině jí bylo sice vštěpováno, že hlavním posláním ženy je vdát se a mít děti, ale studium na Vesně jí dodalo sebevědomí a posílilo její touhu věnovat se výtvarnému umění. Po maturitě v roce 1916 studovala šest let u profesora Františka Kysely na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, i když se předtím pokoušela dostat i na vídeňskou akademii.

Poté její cesta vedla na Königliche Kunstgewerbeschule do Mnichova. Rozhodující vliv pro další uměleckou dráhu znamenal skoro osmiletý pobyt a studia Věry Jičínské v Mekce umění - v Paříži. Vypravila se tam v roce 1923 spolu s třemi dalšími, rovněž úspěšnými spolužačkami z UPŠ, s nimiž navázala celoživotní přátelství. Už v roce 1925 vstoupila do povědomí umělecké veřejnosti svou účastí v Salonu nezávislých, o tři roky později začala vystavovat na Podzimním salonu. Zaslouženou pozornost též vzbudila svou účastí na pařížské Výstavě skupiny československých malířek, která se konala v roce 1927.

Bohémský život se příliš nelíbil Věřiným rodičům, zejména jejímu konzervativnímu otci. Ten jako báňský odborník získal už v roce 1913 významné místo v Pécsi, kde pracoval až do svého penzionování v roce 1931. Věra za rodiči pravidelně jezdívala, většinou tu trávila Vánoce a prázdniny.  Když se v Paříži objevil dávný spolužák z Uměleckoprůmyslové školy Prokop Laichter, rodina si nejspíš oddechla. Věra se za Prokopa v listopadu 1930 na pařížské radnici provdala a spolu se pak na jaře následujícího roku vrátili do Československa.

Velkým tématem se už ve dvacátých letech 20. století stal v díle Věry Jičínské ženský akt, který byl do té doby výhradně mužskou záležitostí. Skvělým modelem se jí stala především slovinská tanečnice Lydie Wisiak, kterou opakovaně v Paříži portrétovala. Tanec malířka milovala už od dob studií na Vesně. Kromě Lydie vytvořila řadu aktů většinou anonymních žen, které poznala v Paříži, ale i jinde. Pozoruhodné jsou i akty těhotných žen včetně jejího autoportrétu.64b664671abdaobrazek.png  

Věra Jičínská, portrét tanečnice Lydie Wisiak, 1930, olej, plátno, 61 x 81,5 cm, Foto se souhlasem: © Vlastivědné muzeum Dobruška

Věra Jičínská byla také nadšenou cestovatelkou. Na svých cestách po Evropě nacházela inspiraci ve velkých městech, zamilovala si však také neobvyklá místa daleko od civilizace, která nalézala například v okolí maďarské Pécse, kde pravidelně navštěvovala své rodiče. Byla též nadšenou fotografkou nejspíš po vzoru své matky Gisely. Fotografování se soustavně začala věnovat ve třicátých letech v souvislosti se svou publicistickou činností. Její záběr byl široký. Psala o moderní architektuře, bytové kultuře, životním stylu, filmu i divadle. Publikovala nejdříve v Neues Wiemer Tagblatt a poté i v českých či moravských periodikách.

64b663c6a6e43obrazek.png4. května 1937 se Věře Jičínské konečně splnil její sen - narodila ji dcerka Dana. Té pak v následujících letech vše podřídila. Naplno se jí věnovala, takže její vlastní tvorba musela ustoupit do pozadí. Ve čtyřicátých letech se nejčastějším tématem stává krajinomalba a zátiší. Další oblastí, které se tato talentovaná umělkyně věnovala, bylo užité umění. Začala s tím už během studií, naplno se mu však nuceně věnovala po komunistickém převratu v roce 1948, který negativně zasáhl do jejího života i rodiny jejího manžela. Od padesátých let se musela Věra Jičínská živit navrhováním osvětlovacích těles, uměleckých předmětů a pohlednic. Pracovala pro národní podnik Borské sklo, družstvo Umělecký porcelán a keramika a družstvo Tvar.

Věra Jičínská, Pohled z mého pařížského ateliéru, 1927, olej, plátno, 72,5 x 58 cm, Foto se souhlasem: © Vlastivědné muzeum Dobruška

Ve snaze vylepšit rodinný rozpočet přijala v roce 1952 nabídku na práci při restaurování nástropní fresky v budově Československé akademie věd a umění. Tato práce se jí stala osudnou. V nešťastnou chvíli došlo ke zřícení pět metrů vysokého lešení a Věra Jičínská utrpěla vážná zranění, která i přes okamžitou operaci zanechala trvalé následky. Nepomáhala ani lázeňská léčba. Velké bolesti, omezení pohybu a další vážné zdravotní problémy se staly v březnu 1961 příčinou smrti této nadané umělkyně, jejíž jméno postupně upadalo v zapomnění.

Ne ovšem naštěstí docela. Postaral se o to Věřin manžel akademický malíř Prokop Laichter, který v roce 1967 věnoval městu Dobruška nejen rozsáhlý archiv své rodiny, ale také podstatnou část díla své ženy. Tento velkorysý dar obsahoval okolo stovky obrazů a několik tisíc jejích kreseb a fotografií a je dnes uložen ve sbírkách dobrušského Vlastivědného muzea. K znovuobjevení a popularizaci tvorby Věry Jičínské přispěla i činnost Muzea a galerie Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou a založení Nadačního fondu Věry Jičínské.

64b662025677aobrazek.png

Foto z výstavy, autor Miroslav Podhrázský

Všechny fotografie uveřejněny se souhlasem GMU Hradec Králové

Unikátní výstavu díla Věry Jičínské můžete až do 10. září 2023 navštívit v Galerii moderního umění v Hradci Králové denně kromě pondělí 10-18, ve čtvrtek 12-20.

Zdroj info: Nadační fond Věry Jičínské, Tisková zpráva GMU, panely na výstavě

Na našem webu si můžete přečíst i o těchto zajímavých ženách:

Reklama