V souvislosti s koncem toho letošního školního roku a tak krásnou příležitostí, kdy prvňáčci (mimochodem podle tiskového odboru ministerstva školství šlo  letos do první třídy kolem 80 000 školáků) mohli jít ve školnín roce 2003/2004 do školy 1. září první den v týdnu, jsem si zavzpomínala i na svoji jedinou pedagogickou zkušenost.

Vystudovala jsem na gymnáziu ve třídě s pedagogickým zaměřením, a tak v rámci studií jsme měli povinný jeden týden praxe. Školy nám byly přiděleny, vybrat si nešlo ani třídu. Naštěstí na mě zbyla 1. třída – uf, ještěže tak! (Pěkně jsem si oddechla, protože jsem si říkala, že zaujmout děti by nemělo být až takový problém. Kamarádka totiž vyfasovala 4. třídu a byla po týdnu dost vyděšená.)

Na ten týden, co jsem naslouchala a vyučovala, vzpomínám ráda, ale ... překvapilo mne, co takové "učitelování" i v první třídě obnáší.
Například o přípravě jsem měla dost zkreslené informace – myslela jsem si, že pro prvňáčky není potřeba nijak zvlášť velká námaha z mé strany, respektive ze strany učitele, a že to půjde samo. Došlo mi při násleších, že jsem se pořádně zmýlila.

Ono to není jen tak naplnit kvalitně 45 minut a je jedno, jestli jde o matematiku, nebo o český jazyk.
Dostala jsem jako zadání: přečíst s dětmi článek. Tak jsem si vymyslela, že článek nejdříve přečtu já, potom ho přečtou 2 děti jako dialog a na závěr ho celý přečtou všichni střídavě – to aby si školáci pěkně procvičili písmenka a pozornost se udržela. To docela šlo – byla to vlastně škola hrou a děti to bavilo.
Nebo v další hodině bylo třeba zadat dětem kratičkou básničku, aby se ji naučily na další hodinu zpaměti. V duchu jsem se těšila, jak to všichni budou umět a já budu všechny chválit. Prostě vzorná paní učitelka se vzornou třídou. :-) Ouha, ouha – pěkně mylná představa! Několik dětí se na to „vybodlo“, což mne docela mrzelo. Taky bylo třeba improvizovat a vyplnit časovou záplatu. To by ještě nebylo tak náročné (člověk s tím tak trochu počítal).

Co mi vadilo ale víc, bylo to, když jsem musela pokárat a rozdat černé puntíky, anebo když jsem přistihla dva andílky, jak se místo vyučování baví a nedávají pozor. „Za trest“ jsem je vyvolala ... :-) Mně to bylo líto snad více než jim.

No, všechno skončilo dobře, neboť jsem učinila životní rozhodnutí – nebude (a není) ze mne učitelka. :-)))

Pamatujete se ještě na svoji učitelku z první třídy? Jaká byla ta, co učila vaše ratolesti?

TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY