Není moc situací, kdy jsem se dobrovolně či nedobrovolně stala patníkem občůrávaným necitlivými spoluobčany. Ale moc dobře si vzpomínám na dva případy, kdy jsem si připadala jako ta poslední z posledních.
První historka je přece jen aspoň trochu humorná. To se mi - ještě coby mladému děvčeti - udělal velmi bolestivý abces a tatínek mne navečer odvezl na pohotovost do nemocnice, protože jsem skoro šílela bolestí. Lékař usoudil, že je potřeba abces okamžitě odoperovat, takže mne rovnou šoupli na lůžkové oddělení a připravili k operaci, která měla proběhnout v celkové anestezii. Když pominu hanbu, která mnou lomcovala, když mě zcela nahou a jen nedostatečně přikrytou kusem látky zvanou anděl převáželi na operační sál (je třeba vzít v úvahu, že mi bylo sladkých osmnáct a ještě jsem se styděla), nastal nejhorší okamžik poté, co mi anesteziolog napíchl ruku. Byla jsem ještě zcela při vědomí, když hlavní chirurg zvedl skalpel a chystal se říznout.
„Ale já ještě nespím," odvážila jsem se špitnout ve vrcholné panice.
„Ale my potřebujeme stihnout seriál v osm," odvětil chirurg a já při jeho slovech téměř omdlela. Řekl to totiž smrtelně vážně. Nevím, jestli jsem pak omdlela hrůzou nebo jestli anestetikum zafungovalo, ale na pocit, že jsem tím nejošoupanějším patníkem, na kterém nikomu nezáleží a na který se ani ten pes nevyčůrá, nikdy nezapomenu.
Podruhé jsem zažila stejný pocit a k tomu navíc zoufalý pocit bezmoci, když mě manžel při prvním porodu ve čtyři hodiny ráno odvezl do porodnice. Přijímající lékař byl téměř rozzuřen, že musel tak časně ráno vstát, a následné hodiny mi dal pořádně sežrat. Vyvrcholilo to tím, že mi asi dvě hodiny zakazoval tlačit a neustále na mne řval. Výsledkem bylo, že syn při porodu málem zemřel.
Na tu chvíli, kdy se z monitoru neozvaly žádné srdeční ozvy, nikdy nezapomenu. Pak náhle začal frmol. Najednou kolem mne byli hned čtyři lékaři a několik sester a najednou mě nutili tlačit. Syn se naštěstí narodil živý a bez následků, ale byl to nejhorší den v mém životě.
Kadla
Děkujeme za příspěvek. Tedy tak to je hodně drsné :(. Toho doktora bych asi ukamenovala - rozhodně toho druhého.
Zažila jste nějakou životní krizi? Jak jste ji zvládla? A nebo s ní bojujete dodnes? Napište nám o tom na redakce@zena-in.cz!
Nový komentář
Komentáře
Meander: Například mého manžela do porodnice vůbec nevpustili. Oba (mne i syna) viděl až když jsme šli domů. A to už se mi nechtělo nic řešit, byla jsem ráda, že jsme odtamtud vypadli.
Jaštěrička: Pak nechápu, proč nezakročil manžel a těm dotyčným zdravotnickým kurwám nenašlapal obličej do plechovky od fazolí.
paníliška: Mluvím o těch hrůzách, co se popisují v článku a v diskusi. A nejen v této.
Nyotaimori: Podávat nějakou stížnost za totáče? My nestraníci na pana doktora, který byl ve straně? Víš, jak jsem si odfoukla při druhém porodu v roce 1994? To bylo úplně o něčem jiném. Doktoři super, taťka u porodu, pohoda a klid. Ale za totáče bylo takových jako já, kterým málem nebo doopravdy umřelo dítě vinou doktorů hodně, a nedalo se s tím dělat nic.
Meander: Ne vždycky to jsou horory, rodila jsem 3x, na operaci jsem byla taky, ale horor se nekonal.
Nyotaimori: Meander: Obávám se,že v době,kdy se tyhle horory pravděpodobně odehrávaly-totiž za totáče-jste si mnohly jít stěžovat leda na nádraží
A to jako vy všechny, co jste zažily takové horory, jste to jen tak přešly mávnutím ruky? A co vaši partneři, taky jim to bylo jedno?
Bože, tohohle bych se nerada dožila. 
Kadla: a dobře udělali, třeba kdyby ti je navlíkli, tak bys pokřikovala, že je chceš vidět
Suzanne: Já myslím, že mi je tam dali, aby to bylo to první, co uvidím, až se proberu
(když už jsem tak vykřikovala) 
Kadla: Na ja, měla jsem pocit, že rodím tak nějak navzdory
Ale ty gaťky na posteli ... to byl nějakej vtipálek 
Suzanne:
Já nechápu, jak může někdo "zakazovat tlačit". Prostě to tlačí samo
Mně říkali netlačte, já dvakrát zatlačila a oni už jen "chytejte" 
Mně taky zakazovaly při porodu tlačit, ale to bylo proto, že jsem ještě nebyla pořádně otevřená, vysvětlili mi to. Naštěstí jenom pár minut.
To je zvláštní, já jsem měla v narkóze největší starost, kam mi dali brýle, když mě odvaželi po porodu z pokoje na sál
Až mi je sestra ukázeala, že je mám na pooperačním vedle u postele v klidu jsem zase usnula 
v narkoze jsem třeskutě vtipná, sestry mi pak chodívaly na pokoj a culily se
Mě si sestry také pěkně vychutnaly při porodu, protože jsem si dovolila rodit v jednu v noci. Jasně mi daly najevo, že je obtěžuju a zakázaly mi tlačit, protože paní doktorka spinká. Připadala jsem si jako poslední kus hadru! Hnusný pocit ponížení byl později nahrazen radostí z narození zdravého syna.
Majucha: Když jsem se probudila, ležela jsem na posteli přikrytá dekou a ty gaťky jsem měla na té dece, takže je všichni mohli vidět.
Majucha: Já nevím, co mi tam ten doktor dal...
Kadla: já jsem si zase dovolila rodit zrovna v době, kdy dávali v TV Ein Kessel Buntes
málem bylo po mně i po dítěti, bylo to v Podolí a ještě teď, když jedu kolem, tak mám děsnej vztek 
Kadla:
