Nechápu, jak jsem mohla být tak dlouho hloupá a myslet jen na pracovní kariéru. Ta přece nemůže žádnou ženu celoživotně naplňovat, i když je o tom třeba v tu dobu skálopevně přesvědčena. Tak jako jsem byla já,“ zamýšlí se nyní spokojená Lenka a otočí se směrem, kde si hraje její tříletá dcera.

Foto: Shutterstock
 
Vzpomínám si, jak jsme se v práci se stejně naladěnými kolegyně posmívaly matkám a těm jejich řečem, které vedly o svých dětech,“ pokračuje ve vyprávění o časech minulých, kdy byla dle svých slov vlastně velmi nešťastná a usilovnou prací se jen snažila přehlušit to prázdno ve svém životě.
 
Je tedy pravda, že taková ta maminkovská diskusní fóra, kde se to hemží mimískama a manžílkama mi ani teď k srdci nepřirostla. Ale už vím, že mateřství je pro ženu zcela zásadní životní role, o kterou by se neměla nechat připravit žádnými lukrativními nabídkami ani nesprávnými partnery, kteří myslí jen na svoje pohodlí," vysvětluje svůj názor, ke kterému po letech hledání se došla.
 
Myslím, že to tak cítí každá máma. U mě navíc sehrálo velkou roli i to, že jsem kvůli své hlouposti a marnivosti málem své dítě nikdy neměla. Můj partner, s kterým jsem roky žila na první pohled ve stabilní vztahu, byl naladěn rovněž na kariéru. Tedy aspoň to říkal. Ale pak mě opustil a pořídil si dítě s jinou ženou. Možná to bylo v opačném pořadí, ale ve výsledku to vyjde stejně,“ vzdychne si hořce, ale hned radostně dodává, že to byl vlastně ten pravý kopanec od života, který potřebovala... Díky kterému se doslova probudila.
 
Jenže pak nastalo období tikání biologických hodin a zoufalého hledání potenciálního otce. Takže také žádná procházka rájem. „Bylo to strašné a v mnohém ponižující,“ otřese se ještě při vzpomínce na dobu seznamování, krátkých známostí a zklamaných rozchodů.
 
A když už jsem to úplně vzdala, potkala jsem se s Milošem, mým současným mužem a otcem naší báječné princezny Kateřiny,“ usměje se a posadí si holčičku na klín. „Byl tak obyčejný, že bych si ho asi ani nevšimla. A myslím, že to je na něm právě to nelepší. Vedle něho jsem se zklidnila a bez problémů otěhotněla, i když mě lékař varoval, že kvůli jistému neuváženému kroku v mládí to může být problém,“ pokračuje ve svém příběhu se šťastným koncem.  
 
Dnes si vážím každého dne, kdy se mě dotýkají dětské ručičky. A s jen se shovívavým úsměvem si občas vzpomenu na to svoje dávné já – vždy upravené a připravené k odvádění práce, která mi vlastně nedávala vůbec žádný smysl,“ ukončuje své vyprávění a začne chystat svou malou dceru na společnou procházku.

Čtěte také:

Reklama